Nejupírštější cool Deníček koňařky Sáry, která je strašne vegetariánsky coolová

Sára a matematika

,,Chudinko malá,'' pronesl Mike k Hurykánovi a lítostivě ji pohladil po hlavě ,, čeká tě tu příšerný život."Mikeův pohled padl na prázdné vědro v rohu stáje. Další kůň v pytli. ,, Ona ti za celý víkend nedala napít, co?'' Klisna nic neodpověděla. Mike ji pohladil po krku, vzal prázdnou nádobu a šel ji naplnit vodou.

Zrovna se vracel k mírně vysušené klisně, když ze dveří vystrčila hlavu jeho sestra.

,,Proboha Miku! Nesahej na něj!!!" Rozkřičela se Sára a hnala se k bratrovi. Mike se ironicky ušklíbl a postavil kbelík na zem. Když Sára spatřila jeho obsah zděšeně na bratra pohlédla. ,, CHCEŠ HO SNAD ZABÍT!? Jako bys nevěděl, jak je voda pro koně nebezpečná. Padej odsud!" Sára svou klisnu majetnicky objala kolem krku. Mike pokrčil rameny a odešel.,, Neboj se miláčku. Nikdy nedovolím, aby ti někdo ublížil," pronesla konejšivě Sára a vylila kbelík do křoví. Vyšvihla se do sedla a vyrazila do školy.

Sára uvázala klisnu ke školní bráně a rychlým krokem se vydala ke své kamarádce. Potichu se k ní připlížila a s hlasitým ,,AHOOOOJ!" jí skočila na záda. Julliane, která to nečekala, se podlomila kolena a obě skončily na zemi.

,,Ehh...Ahoj Sáro." Řekla trochu zaskočeně Jull a pokoušela se vstát. ,,Prosím tě, slez mi ze zad!" Sára kamarádku uposlechla a postavila se na vlastní nohy.

,,Moc si mi chyběla!" Sára znovu objala kamarádku.

,, Ehmm.....no.....jasně..." pronesla nejistě Jull a opatrně Sáře opětovala objetí. Protočila oči a pohledem zůstala viset na černé klisně. ,,Hele, nemělas náhodou bílího koně?"

,,Jo, jo máš oravdu." Sára posmutněla. ,,Ten ale umřel a tak mi táta koupil nového." Sářiny oči se opět rozzářily a už vlekla nebohou Jull za ruku směrem ke koni. ,,No tak, pohlaď si ho. Není boží?"

Julliane oparně pohladila klisnu po hlavě. ,,No.....asi jo."

,,Jmenuje se Hurykán."

,,Hurykán?" Podivila se Jull. ,,Vždyť je to holka."

,,Ha ha ha ha ha ha!" Sára se zvonivě zasmála a mávla rukou. ,,Je vidět, že o koních vážně nic nevíš. A pojď už nebo nestihneme...co že to máme?" Pronesla Sára do větru a už zase Jull někam táhla.

Sotva vešla do budovy, do někoho vrazila. Jen co v osobě sbírající ze země různé papíry rozpoznala Benedikta, ztuhla a povolila stisk kolem Jullianina zápěstí. Ta toho okamžitě využila a utekla na opačný konec školy, kde se chovala do kumbálu.

,,Ahoj Benedikte!" pronesla Sára a nasadila výraz, který považovala za sexy, jenže vypadala, jako by měla křeče v břiše.

,,A-ahoj Sáro. Co potřebuješ?" Zeptal se unaveně chlapec a pokoušel se urovnat si učení.

,,Tak platí pořád naše rande??"

,,Eh...to mělo být už minulou středu. Volal jsem ti, ale pokaždý to vzal tvůj brácha. Většinou, když zjistil, že volám já, zakoktal se a zavěsil...."

,,To neva! Co takhle sejít se zítra?"

,,No, víš já už jsem se s někým domluv-"

,,TAKŽE ZÍTRA U NÁS V PŮL SEDMÉ," skočila mu do řeči Sára a radostně cupitala pryč.

,,-Sáro...počkej...ještě mi dlužíš....za tu....večeři...." Řekl jen tak do vzduchu Benedikt, nešťastně povzdech a skesle odešel.

Začala hodina matematiky a paní učitelka vkročila do třídy: ,,Tak děti, kdo mi poví, jak se zapisují intervaly?"

Sára náhle zpozorněla, ruka jí vystřelila nahoru a zběsile s ní mávala; ,,Já, soudružko, tady, já vím!!"

Paní učitelka se stále rozhlížela po třídě, protože jí bylo jasné, že Sára neví. Nikdo jiný se ale nepřihlásil, a tak nasadila mimořádně otrávený výraz, obrátila oči vsloup a vyvolala Sáru, snažící se upoutat její pozornost luskáním. ,,Dobře Sáro, pověz nám, jak se zapisují intervaly..."

Sára plna naděje na pochvalu zvolala: ,,Je to poník??"

Paní učitelka podobnou odpověď čekala, tak jen unaveně vzdychla a monotóním hlasem zklamala žákyni: ,,Ne Sáro, není to poník..."

Dívka se zvedla z lavice a postavila se před tabuli. Pohlédla vzhůru a za hysterického "PRÓÓÓČ??!?" klesla na kolena. Pak začala usedavě plakat a utekla ze třídy. Paní učitelka jen pokrčila rameny a pokračovala ve výuce.

Sára utíkala, co jí nohy stačily, obličej zabořený v dlaních. Asi v půli cesty domů si vzpomněla, že u vchodu na školní pozemek nechala svého nového koně, tak se pro ni vrátila a s brekem pokračovala na jeho hřbetě. Po chvíli spatřila mladý pár, který se zmateně rozhlížel po okolí. Sára seskočila z koníka a začala na ně tupě civět. Žena se po chvilce zdráhavého mumlání vydala směrem k ní.

,,Entschuldigen Sie, können Sie mir helfen? Wo ist der Bahnhof? "

Sára zazářila. To jsou určitě nějací Němci z opravdového Německa!

,,Ja, ich kann nicht!" Prohlásila hrdě a začala tancovat. Žena a muž se na sebe nechápavě podívali a nenápadně poodstoupili do bezpečné vzdálenosti. Pak utekli úplně. Sára ještě asi dvacet minut zkoušela své osobité taneční kreace. Po té opět nasedla na koně a zmizela. Když dojela domů, nechala koně před dveřmi a plácla sebou na gauč. Všimla si, že vedle ní sedí její bratr.

,,Co tu děláš tak brzy?" Zeptal se.

,,Co ty tu děláš tak brzy?" Oplatila mu Sára.

Mike, jako by pohlédl do dáli, nervózně odpověděl: ,,Nic?"

Sestra se mu zahleděla blíže na tvář: ,,Ty máš rtěnku?"

Mike si dlaní zakryl pusu a zahuhlal: ,,Prosím tě, to víš že ne. To si jako myslíš, že jsem chtěl udělat dojem na nejmenovaného učitele Smishe, protože zrovna nedávno říkal, jak miluje světle rudou rtěnku s příchutí lesních jahod? Jak tě to jen mohlo napadnout?!" Uraženě odkráčel.