save me // luke hemmings

fifty

Den's pov.

Ráno jsem se probudila a Luke byl pryč.

V koupelně jsem slyšela tekoucí vodu, takže se mi částečně ulevilo.

„Promiň, já myslel jsem, že spíš," koukl na mě Luke ode dveří.

Lépe jsem si ho prohlédla a zjistila jsem, že má kolem pasu jen ledabyle omotaný ručník.

„Za chvilku ti ten ručník spadne," špitla jsem.

„Nech toho, na co myslíš? Ty jsi úchyl, ne já," odpověděl.

„Luku, co kdyby jsi se šel radši obléknout?" koukla jsem mu do očí.

„Nebo bych ten ručník mohl shodit, ne?" usmál se.

„To ať tě ani nenapadne," řekla jsem.

„Fakt?" řekl a chytil ručník.

„Ne, ne, ne, nech toho, přestaň, prosím," zakryla jsem si obličej rukou.

„Neboj, jsem rozumný, pojď ke mně," objal mě kolem ramen.

„Víš, že máš hezký tělo?" dala jsem mu pusu na tvář.

„Děkuju, ale," přerušila jsem ho letmým polibkem na rty.

„Žádné protesty," pošeptala jsem do jeho rtů.

„Tak dobře, ale, um koukneme na fotbal?" zeptal se.

„A kdo hraje?" pousmála jsem se.

„Liverpool a Manchester," odpověděl.

„Tak fajn," pokrčila jsem rameny.

„Vsadíme se spolu?" zeptal se.

„O co?" koukla jsem na něj.

„Ten co vyhraje pak určí úkol tomu druhému, jo?" usmál se.

„Dobře, podle mě vyhraje Liverpool," naznala jsem.

„Podle mě Manchester," řekl Luke.