save me // luke hemmings

twenty-eight

Den's pov.

„Já vím, to je na tom to nejhorší," naznal a sklopil zrak.

Nechtěla jsem, aby se trápil, chtěla jsem, aby byl šťastný.

„Luku notak, je to tak zatím lepší, nechci se s tebou jednou rozejít a přijít o tebe," odpověděla jsem.

„Já vím, že jo," pousmál se.

„Už to neřešme, zkus ještě usnout," řekla jsem a dala jsem mu pusu na čelo.

„Já, raději bych se šel projít, chci ti ukázat jedno místo," odpověděl.

„Tak pojď, jdeme, samotného bych tě stejně nikam nepustila," pousmála jsem se.

„Děkuju," špitl a na krátkou chvíli mě vtáhl do svého objetí.

×××

Šli jsme tiše vedle sebe a naše ruce byly propleteny.

Drželi jsme se za ruce a poslouchali jsme různé zvuky z přírody.

„Už tam budeme," oznámil Luke.

„Co to bude?" zeptala jsem se.

„Vlaková stanice," odpověděl.

„Proč jdeme tam?" další má otázka.

„Je opuštěná, deset let už tudy žádný vlak neprojel a navíc zničený kluk občas potřebuje místo na přemýšlení a zde to jde nejlépe," odpověděl.