save me // luke hemmings

sixteen

Luke's pov.

„Pravidla jsou od toho, aby se porušovala, ne?" ušklíbl jsem se.

Věděl jsem, že je to ona, je to ta, kterou jsem hledal, chápe mě.

„Měli bychom jít za kluky ať nečekají," pousmála se a vyběhla z pokoje, kde vrazila do Caluma a oba spadli na zem.

„Den, notak, promiň, já to tak nemyslel," křikl jsem.

„Neomlouvej se, nemáš důvod," špitla.

„Ale jo mám," vsal jsem a šel jsem jí pomoci, aby vstala a dál neležela na Calovi.

„Děkuju," pousmála se a vzala si své věci, které ležely na židli.

„Snad nechceš už jít," zamračil jsem se.

„Už musím, ale uvidíme se odpoledne, v šest v kině kluci," odpověděla a odběhla pryč.

×××

„Tak co Luku?" sedl si ke mně Mikey.

„Nevím, asi jí miluji," pošeptal jsem.

„Asi?" zeptal se Cal.

„Určitě, ale ona se tomu snaží vyhnout," pousmál jsem se.

„Je dobrý, že už myslíš na ni a na flirtování," objal mě Mikey.

„Myslím jen na ni, co když se jí o mě zdál sen, co když jí ublížím?" zeptal jsem se.

„Kámo, už z toho hladu říkáš blbosti, pojď se najíst," zakroutil hlavou.

Věděl jsem, že stačí jedna malá chyba a všechno se zhroutí, jako dům z karet.

A také jsem věděl, že ona mě zachrání.