save me // luke hemmings

twelve

Luke's pov.

„Ne viděla, ale zdálo se mi o tobě," pošeptala.

„Myslíš, že to je nějaký znamení?" zeptal jsem se s nadějí, že teď bude vše jinak.

„Mě se zdálo jak jsi plakal a tak moc jsem ti chtěla pomoct, proto jsem byla tak zaskočená, když jsem tě poprvé viděla," odpověděla.

„Teď už mi pomoct můžeš," pousmál jsem se.

„Vážně na tom něco bude, nevěřila jsem na zázraky, ale teď je to jiné," objala mě.

„Jsem rád, že tu jsi," špitl jsem jí do vlasů.

„Tohle jsi nakreslil teď?" zeptala se.

„Jo, je to hrozný, neřeš to," zaklapl jsem blok.

„Ne, je to pěkný, to jsi ty a ona?" špitla.

„Ne, ona ne," odpověděl jsem.

„Teď by jsi mi o ní mohl všechno říct, možná ti bude líp, když to ze sebe dostaneš," řekla.

„To nejde, nemůžu," pošeptal jsem.

„Jen mi věř, poslouchám tě," chytila mě za ruku a stiskla ji.

Věděl jsem, že jí můžu věřit.