Kate

Druhá část- Deník: Hlas - 23. kapitola

Prázdniny u Weasleyových ubíhaly celkem rychle. Naštěstí si nikdo nijak moc nerozebíral Harryho příchod a tak to zůstalo jenom naším menším tajemstvím. Brzo si Harry zvyknul na život v kouzelnické rodině. Stejně jako mě ho udivovala spousta kouzelnických vymožeností. Pozitivní na jeho příjezdu bylo, že pan Weasley si našel nového člověka na vyzvídání informací o mudlech. A než jsem se nadála, tak se prázdniny začaly blížit ke konci.

Dopisy ze školy se seznamem pomůcky nám přišly akorát v den, kdy jsem se vracela do Londýna. Musela jsem se tam vrátit za Annie a také jsme tam měla spoustu svých školních věcí. Takže v polovině srpna jsem se vrátila zpátky do Londýna. Loučení s Weasleyovými nebylo až tak strašné, vždyť se s nimi příští středu sejdu na Příčné ulici. Tam bude i Hermiona, takže naše čtveřice bude opět pohromadě. Je to zvláštní, že už je to rok, co jsem byla poprvé nakupovat v Příčné ulici. Tenkrát jsem byla v kouzelnickém světě ještě nováček. A teď? Pořád jsem v tom všem nováček, i když už trochu menší.

Do kapsy od kalhot jsem si zastrčila peněženku. Výhoda obchodů v Příčné ulici je, že vám tam vždycky dají zdarma tašku. Takže si sebou nemusím brát, žádný batoh, kabelku, tašku nebo cokoli jiného. Vyšla jsem ven z pokoje a seběhla jsem schody dolů. Narazila jsem tam na Annie.

„Ahoj," pozdravila mě.

„Ahoj," pozdravila jsem ji také. „Co tady děláš?"

„Dneska jsme přece chtěli jít do obchoďáku," odpověděla mi.

„Dneska?" ujišťovala jsem se. „Vážně dneska?"

„Jo," potvrdila mi to.

„Sakra," zaklela jsem. „Promiň, já na to úplně zapomněla. Akorát dneska se mi to nehodí."

„Proč?" zeptala se mě.

„No," začala jsem trochu nervózně. „Mám v plánu sejít se s ostatními na Příčné a nakoupit si věci do školy."

„Aha," odsekla trochu uraženě.

„Jestli chceš, tak můžeš jít se mnou," navrhla jsem.

„A proč bych měla?"

„Protože seš moje nejlepší kamarádka?" zkusila jsem jí odpovědět.

„Tak proč si odjíždíš za těma kamaráda a mě tu necháváš samotnou?" Začala trochu zvyšovat hlas.
„Vždyť ti teď nabízím," pokusila jsem se jí to vysvětlit „abys šla se mnou. A předtím jsem tě nemohla vzít sebou, když já sama jsem tam byla host."

„A co velikonoční prázdniny?"

„Hodně úkolů. Navíc víš, že jsme se snažili přijít na tu věc s Kamenem."

Annie protočila oči v sloup. Koutkem oka jsem pohlédla na hodiny. Měla bych už vyrazit. Annie můj pohled postřehla.

„Tak si jdi za nimi. A užij si to s nimi." Na schodech jsem zaslechla něčí kroky.

„Annie," začala jsem, ale přerušila mě.

„Co kdyby sis musela vybrat mezi mnou a tím kouzelnickým světem?" zeptala se mě.

„Jenže já si nechci vybírat," namítla jsem.

„A kdyby musela? Budu ti radši milejší já nebo ty tvoje kouzla a lektvary?"

„Jenže já do toho světa patřím!" vyhrkla jsem. „Jsem čarodějka a to nezměním, ani kdybych chtěla. A já nechci. V Bradavicích mám kamarády a konečně jsem našla něco, u čeho jsem šťastná."