Kate

První část - Schopnosti: Příčná ulice - 4. kapitola

Překvapeně jsem na něj koukala. Myslela jsem si, že jsem si ho jenom vymyslela. Teď tu stál přede mnou a vypadal stejně jako v mém snu. Měl úplně stejné zelené oči jako já, ale to bylo asi jediné, co jsme měli společné. Kromě toho, že na nose měl brýle, které byly kulaté a poslepované izolepou, měl černé střapaté vlasy, které by potřebovaly hřeben. Všimla jsem si, že je stejně jako já vysoký a hubený. Byli jsme asi stejně vysoký, on měl možná o několik centimetrů víc než já. Stejně jako v mých snech byl hubený, což ještě více zvýrazňovalo jeho oblečení. Měl na sobě pytlovité kalhoty a vytahané triko, do kterého by se vešel rovnou třikrát.

Uvědomila jsem si, že asi musím vypadat divně, když takhle stojím, nic neříkám a jenom na něj koukám. Proto jsem mu odpověděla na pozdrav:

„Ahoj. Já jsem Katherine Becker, ale říkej mi Kate." Pokusila jsem se o bezstarostný tón, jako kdybych nebyla vůbec překvapená tím, že ho vidím. Nikdo si naštěstí nevšiml, že bych byla nějak překvapená. Přesto jsem ho ale nepřestávala sledovat. Není tohle náhodou sen? Nenápadně jsem se lehce štípla do ruky. Zabolelo to, takže jsem vzhůru.

„Myslím, že můžeme vyrazit." Obrátila jsem se na Toma a Valerii a zeptala jsem se jich: „Vyřídíte vychovatelce, že jsem šla nakoupit věci do školy?" Tom přikývnul, takže jsme mohli vyrazit. Hagrid a Harry prošli dveřmi ven na ulici, já jsme se ještě ve dveřích otočila a řekla jsem jim „Užijte si to tady."

Všichni tři jsme prošli několika ulicemi, aniž by někdo z nás řekl jediné slovo. Po chvíli jsem se ale musela zeptat na to, co mi vrtalo hlavou už od rána.

„Hagride?" zeptala se opatrně.

„Copak?"

„Z čeho mám všechny ty věci do školy zaplatit? Hůlka, hábity, kotlík... To určitě musí stát hodně peněz."

„S tím si nedělej starosti," odpověděl jí „V Bradavicích máme takovej fond pro děti, který nemaj dostatek peněz na pomůcky do školy. Mam pro tebe sebou nějaký ty galeony."

„Galeony?" zeptal se Harry a já jsem se na něj podívala. Předpokládala jsem, že patří do kouzelnického světa, takže o něm už něco bude vědět. Možná ale vyrůstal taky mezi mudly jako já.

„To je takový platidlo" odpověděl mu Hagrid. „Galeony jsou ty zlatý mince, stříbrný jsou srpce a bronzový svrčky. Galeony mají hodnotu sedmnácti srpců a jeden srpec devětadvaceti svrčků."

„A za kolik liber platí jeden galeon?" zeptala jsem se Hagrida.

„Tak to ti nepovim. Já librama neplatim, takže o tom nic netušim. Jestli chceš, můžem se na to zeptat skřetů v bance."

„Skřetové v bance?" podivila jsem se.

„Nemyslim mudlovskou banku. Myslel jsem kouzelnickou banku u Gringottovejch. Vedou ji skřetové. Trezory jsou umístěný někde hluboko pod Londýnem a pod těma vlakama, jak s nima mudlové jezdí pod zemí. Mudlové nic netušej a to je dobře. Vono ministerstvo kouzel nechce, aby mudlové vo nás nevěděli. Proto je to všechno hodně utajený, aby mudlové nic nezjistili."

„Podle Hagrida některý trezory prý hlídají i draci," dodal Harry.

„Fajn, takže kromě toho, že existují kouzla, čáry, kouzelníci a tak, existují i draci a skřetové... Neexistují takhle náhodou i víly, trollové, upíři a vlkodlaci?"

„Náhodou jo," odpověděl mi Hagrid.

„Tak tady chybí už jenom Artuš a Excalibur." Najednou jsem si na něco vzpomněla. „Hagride? Včera jste řekl, U Merlina'. Znamená to, že Merlin kdysi existoval?"