Kate

První část - Schopnosti: Narozeniny - 13. kapitola

Naštěstí jsem neměla školní trest společně s Malfoyem. Malfoy si odpykával trest společně s Crabbem a Goylem u Filche. Mě si vyžádala profesorka Hoochová. Za trest jsem měla leštit násady školních košťat, zastřihávat proutky a všemožně se o ně starat. Potom ještě jsem se musela postarat, aby byly všechny míče vyleštěné a všechny možné potřeby na létání nebo famfrpál, aby byly připravené. Tohle mě čekalo každý čtvrtek odpoledne.

Když jsem se zrovna nestarala o košťata, tak jsem se pokoušela zjistit něco o projekci. Bohužel v celé knihovně nebylo nic pořádného o tom. O projekci jsem našla jenom v knize Neexistující schopnosti čarodějů, kde projekci popisovali jako schopnost promítnout svou mysl do někoho jiného a pak tam byl odkaz na nitrozpyt. Vyhledala jsem si proto něco o nitrozpytu, ale je to něco o tom, jak číst komukoliv myšlenky a to je něco jiného než ty moje sny.

Harry mezitím pilně trénoval famfrpál. Ten starší kluk, se kterým vycházel z kabinetu McGonagallové, je nakonec nebelvírský kapitán famfrpálového týmu a jmenuje se Oliver Wood. Nyní měl Harry třikrát týdně tréninky famfrpálu. Začátkem října přišel také Harrymu do síně dlouhý podivný balíček. Nakonec se ukázalo, že to je Nimbus dva tisíce a že ho dostal od profesorky McGonagallové. Harry má prostě štěstí.

Po těch dvou měsících strávených na hradě, už jsem si nepřipadala tolik jako nováček. Už jsem věděla, kde co je a hodiny už nebyly tak nudné. Na formulích jsme už probrali světelná kouzla a zvuková kouzla. To byla pro nás dobrá zpráva, protože to znamenalo, že teď jsou na řadě pohybová kouzla, na která jsme se všichni těšili.

První pohybové kouzlo jsme si zkusili na moje narozeniny. Profesor nás patřičně poučil o kouzle Wingardium leviosa, které způsobuje levitaci předmětů. Několikrát se přitom zmínil, jak je u toho nezbytně důležitá výslovnost. Potom nás nechal vyzkoušet si kouzlo na perech.

Nikomu ze třídy kromě Hermiony kouzlo nešlo. Té se podařilo bezchybně vyslovit formuli a předvést perfektní švihnutí a přiklepnutí hůlkou. Následně se její pero zvedlo do vzduchu a profesor ji odměnil pěti body pro Nebelvír.

Ucítila jsem závist. Hermiona byla vždycky ve všem kromě lektvarů nejlepší. Od té doby, co jsme se s ní pohádali ohledně famfrpálu, s námi nemluvila. Zpravidla si sedala do první lavice a já s Harrym a Ronem spíše někam dozadu nebo doprostřed. Poslední dobou mě ale Hermiona vytáčela tím svým neustálým hlášením. Občas si z ní kvůli tomu zmijozelští utahovali. Když jsem jednou viděla Pansy, jak paroduje její neustále zvednutou ruku, musela jsem se kousnout od jazyka, abych potlačila smích. Netuším proč mě Hermiona tolik štvala. Prostě jsem si s ní nějak nesedla.

A právě v tuhle chvíli, kdy to vypadalo, že ona jediná to kouzlo zvládne, jsem pocítila nutkání ukázat jí, že není jediná, kdo to umí. Jen kdyby se to pitomé pero pohnulo. Na vyslovení formule ani na pohyby mojí hůlkou nereagovala. Jenže já mam v rukávu schovaný triumf.

Stejně jako před dvěma měsíci jsem se soustředila na pero. Představila jsem si, jak se pomalu zvedá. V duchu jsem si řekla formuli. Začaly mě brnět prsty a po zádech mi přejel mráz. Zrychlil se mi tep. Mávla jsem hůlkou a pronesla jsem zaklínadlo „Wingardium leviosa!"

„Výborně!" zvolal profesor, jakmile se moje pero zvedlo do vzduchu. Klidně levitovalo tak, jak jsem na něj mířila hůlkou. „Další nebelvírské studentka, která to zvládla. Gratuluji, slečno Beckerová, získáváte pět bodu pro Nebelvír."

Tak, Hermiono Grangerová, co na to říkáš teď? Hermiona se na mě dívala. Nevypadala, že by jí vadilo, že jsem to taky zvládla. Když jsem po hodině vycházela z učebny, tak za mnou přišla.