My Instagram Boyfriend

#31

Vzchop se, Natalie, pomyslela jsem si pro sebe, vzchop se a uteč.

Ale dřív, než jsem ji mohla obejít, mě Anisha schmatla za předloktí a vedla kamsi pár metrů vedle, kde na nás díky vysokým kytkám v květináčích nebylo moc vidět.

"Co po mně chceš," sykla jsem na ni nepříjemně. Anisha se nervózně ošila a poškrábala se na zátylku, na který mohla díky vysokému vyčesanému drdolu v klidu dosáhnout.

"Vlastně nic, ale-"

"Tak já můžu jít, když nic," vyštěkla jsem na ni. Chytla jsem se za přezky kabelky, aby nebylo vidět, jak moc se mi třesou ruce, a chtěla jsem odejít. Anisha mi to ale nedovolila a rychle položila ruku na moji paži.

Tenhle dotek pro naše dřívější přátelství znamenal tolik, že jsem ho na sobě nemohla víc snést a ucukla jsem jí. V Anishiných očích se zračila lítost. A možná... Jen možná, jsem tam viděla i pochopení.

"Chtěla bych... Chtěla bych ti... Poradit. Já... Víš, holky jsou dost... Drsný. A-"

"Jestli si myslíš, že se vás bojím, tak byste si měli aktualizovat informace," přerušila jsem ji znova. Převratávala jsem ji pohledem s rukama založenýma na hrudi.

"Ne, jen, že by ses toho mohla zbavit, víš."

Svraštila jsem obočí. "A co bych jako měla podle tebe udělat?"

Anisha nervózně přešlápla z nohy na nohu. "Radím ti... Moc se s Connorem neukazuj. Vlastně... Bylo by vůbec nejlepší, kdyby ses s ním úplně rozešla."

"Děláš si srandu," zhodnotila jsem její řeč s ironickým úsměvem na rtech. Čekala jsem, že si ze mě dělá prostě a jednoduše srandu - že se každou chvíli začne smát. Ale ona ne. Ona spíš vypadala dost zmateně.

"Ne, Natalie," zavrtěla hlavou úplně vážně, "mohla by sis ušetřit spoustu problémů."

"Takže ty říkáš, že bych se měla vzdát kluka, kterýho miluju, jen kvůli nějaký šikaně? Nebuď směšná," uchechtla jsem se a zavrtěla hlavou. Proč si myslela, že jí poslechnu? Vždyť to bylo úplně absurdní.

"No..."

"Anisho, přemýšlíš ty vůbec? Myslíš že se budu přizpůsobovat nějakým krávám z ročníku? Jen kvůli tomu, že náhodou chodím s klukem, kterýho chcete? Prosímtě," protočila jsem panenky a mírně ji odstrčila. "Nech mě projít prosímtě."

Překvapilo mě, že mě nechala úplně v klidu jít.

---

"Psali jste něco?" zeptala jsem se s hraným nezájmem a strčila si do pusy vidličku s napíchnutým rajčetem.

"Parker mě zkoušel," protočil panenky EJ a hodil si do pusy hranolku. "Mám F."

"Jsi neuměl Shakespeara?" zvedla jsem obočí.

"Decameron." EJovi spadla bílá patka do čela, tak si ji vyhrnul nahoru. Pak od sebe bříšky palců mírně odsunul tác.

"Aha," vydechla jsem a přelila jsem colu z plechovky do skleničky. Dívala jsem se, jak hnědá kapalina pomalu stéká po jejích okrajích a na konci toho malého vodopádu mírně šumí.

"Ale on-" EJ najednou přestal v načaté větě. Vzhledla jsem k němu, abych našla zdroj jeho mlčení, ale on jen zíral kamsi za moje rameno, s tváří zkřivenou do zhnusené grimasy.

Klapnutí plastového tácu na dřevěné desce našeho stolu mě přinutilo se otočit. Cítila jsem, jak mi svaly automaticky ztuhly, krev vztekem nahrnula do tváří a pěsti se mi prudce zaťaly. A to jen kvůli tomu, že si k nám sedala slečna blonďatá hlava s kamarádkami.