My Instagram Boyfriend

#23 - Merry Christmas

Těsne předtím, než jsem vyšla z domu, mě zastavila Theresa. Nebylo by to nic divnýho, kdyby v ruce nedržela můj oblíbený pruhovaný batoh.

"Tohle si vezmi," usmála se na mě, podávajíc mi to, "budeš to potřebovat. Vybrala jsem to já a platil to Tayler, je to součást jeho dárku. Nechtěli jsme ti to dávat před tvojí mamkou ale už ti je 17, zlato. Přece sis nemyslela, že ti dá jenom obal na telefon." Theresa se potutelně usmála. "Užij si to tam, Naty."

Dívala jsem se na ni jako ochromená, neschopná slova. Co to má znamenat? Co se děje? Proč si mám s sebou brát batoh?

Rozhodla jsem se žádnou z těchto otázek nevyslovovat nahlas, jen jsem si ten batoh vzala a otočila se na podpatku.

"Jo a ještě něco, Naty," oslovila mě náhle Theresa. Otočila jsem se na ni, čekala jsem na to, co mi chce ještě říct.

Přistoupila ke mně trochu blíž. "Tu... Věc, kterou jsem ti vybrala k Vánocům... Tayler s tím nesouhlasil, ale viděl to až potom, co jsem to koupila. Takže... No, docela jsme se o tom pohádali, říkal, že jsi na to ještě moc malá a že Connor je idiot a tak, ale znáš Taylera."

Kývla jsem na ní hlavou, ať pokračuje.

"Přesto se na to podívej, když se Connor nebude dívat. Je to... Překvapení vlastně i pro něj."

Pozvedla jsem obočí. Teď mě ještě víc hryzala myšlenka co to bude. Ale Theresa nevypadala, že by mi to chtěla prozradit.

"Je to vlastně dárek ode mě... Mezi námi děvčaty. A teď už bez, nenech ho dlouho čekat," usmála se.

Neudržela jsem se, musela jsem ji obejmout. Lepší manželku si brácha vybrat nemohl.

Cestou do auta jsem si mírně popoběhla, protože jsem už chtěla vidět Connora. Stál před ním, opíral se o něj - hrozně mu to slušelo. Vzal si černý džíny, tmavě modrý neformální sako a pod ním se mu na svalech napínalo bílé tričko. Hned jak mě uviděl se odlepil od auta a nalepil se na mě. Jeho rty chutnaly jako vždy úžasně. Pustila jsem i kabelku, i batoh a omotala jsem si ruce kolem jeho krku, on ty svoje kolem mého pasu. Pár minut jsme tam takhle stáli a vzájemně se oddaváli polibkům - občas delším, občas kratším, přerušovanějším, v jejichž mezerách jsme se na sebe usmívali. Chovali jsme se, jako kdybychom se neviděli rok, ne jeden den, ale to ani jednoho z nás nezajímalo. Chtěli jsme si prostě užít každou minutu strávenou spolu.

Když jsme se konečně od sebe dokázali odtáhnout, Connor se pořád usmíval. Naklonil se ke mně a šeptl mi do ucha: "Hrozně ti to sluší. Veselé Vánoce, lásko." Zachichotala jsem se, možná to vypadalo hloupě, ale já jsem na to nemyslela. Dokázala jsem se jen dívat do těch jeho modrozelených očí a usmívat se.

V autě byla uvolněná a obecně příjemná atmosféra, nehledě na to, že jsem neustále nedočkavě pošilhávala po tom svém látkovém baťůžku a nemohla se dočkat, až zjistím, co mi do něj Theresa schovala. Co může být takový překvapení pro Connora, aby mu kvůli tomu Tayler opět nadával do idiotů? No, i když to má zřejmě můj bratr na denním pořádku. Zajímalo by mě, proč se tak nesnáší.

Byla jsem tak zabraná do vlastních myšlenek, že jsem promrhala Connorovu otázku.

"Nat," upozornil mě. "Posloucháš?"

"Co? Promiň, co? Zamyslela jsem se."

Connor si povzdechl. "Co tě trápí, Nat?" zeptal se mně jemně.

"Nic," zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho, "jen..."

"Jen co?"

"Přemýšlela jsem, proč jste s Taylerem takoví nepřátelé. Jako už od momentu, co jste se viděli."