My Instagram Boyfriend

#6

Byla bych moc ráda, kdybyste zanechali vote či komentář :) díky!

Mé prsty hbitě přejížděly po klávesnici a hledaly výsledky. Už hodinu jsem seděla za počítačem a nemohla jsem nic najít. Zadala jsem hledání přesného výsledku na jméno Jacob Sherlay - a nic. Žádná figura s takovým jménem, kterou by znaly všechny holky ve Státech nemá Instagram. Začínala jsem být zoufalá. A ještě zoufalejší, když jsem zjistila, že se na Instagram dá zaregistrovat jen pomocí mobilu. A ne jen tak nějakýho. S mojí starou tlačítkovou Nokiou to nepůjde.

Opřela jsem se do opěradla bratrova koženého křesla a upřela pohled na obrazovku, kde se mi právě přehrávaly fotky různých Instagramerek. Všechny byly moc hezké, většinou opálené s perfektním make-upem, štíhlá těla vysportovaná a navlečená v sportovních podprsenkách. Ohrnula jsem nad nimi nos - to opravdu musí mít všechny populární holky takováto kritéria?

Trochu s vervou jsem zaklapla notebook. Tak hrozně jsem ho chtěla najít, až jsem se bála, že se to za chvilku stane chorobný.

Uslyšela jsem, jak někdo vzal za kliku, tak jsem se otočila i s otočným kancelářským křeslem.

Tayler potichu vešel do svého pokoje, jeho hnědé oči, které máme společné, držel upřené na mě. Sedl si na postel, ruce si položil na stehna.

"Ahoj," pozdravil mě tiše a mírně pokřiveně se usmál. Choval se zvláštně.

"Děje se něco?" zeptala jsem se obezřetně, pomalu jsem se začala otáčet na křesle. Když už jsem mu byla skoro otočená bokem, Tayler zaklesl svou nohu o mou a tím židli zastavil.

"Theresa nemluví o ničem jiném, než o svatbě. Potřebuju být taky s někým jiným," vysvětlil. Mluvil to pořád slabě a potichu, teď s očima zabodnutýma do skříňky vedle svého stolu. Nepřipomínal mi toho obyčejného Taylera sršícího štěstím. Tenhle Tayler ani nebyl ten, který se nedostal na školu. Tohohle Taylera jsem neznala.

Přesunula jsem se na postel vedle něj, vzala jednu jeho paži a sevřela ji do volného obětí. Můj bratr otočil hlavu a pousmál se na mě.

"Bojíš se toho?" zeptala jsem se ho, s očima upřenýma do těch jeho, očekávajíc odpověď. Tayler se zahleděl kamsi dopředu do zdi, a až po pár vteřinách ticha mi odpověděl.

"Já ani nevím, jestli to nebylo moc brzo," zamumlal. Pak se znovu otočil na mě.

"Naty, slib mi, že si to vždy nejprve promyslíš, než tomu dotyčnému řekneš ano, jasně?"

Jeho slova mě zaskočila. Pochyboval snad o tom? Theresu jsem neznala, ale Taylera dokonale. Ten nikdy nepochybuje o tom, co udělal. Je vždy skálopevně přesvědčen o tom, co je správné.

"Co ti Theresa udělala?" zeptala jsem se na rovinu. Tayler sebou cukl, hleděl na mě, ale neodpověděl. Otevřela jsem pusu, chystala jsem se mu něco říct, ale on mě náhle a prudce objal. Omotala jsem si mu ruce kolem krku, Tayler si mě k sobě přitisknul.

"Nechci, aby ti někdo někdy fyzicky ani psychicky ublížil," zamumlal. "Když to někdo udělá, zaplatí za to. Zaplatí za ubližování mojí malé sestřičce. Netrap se se mnou, Naty. Já jsem v pohodě."

Pokývala jsem hlavou, ale stejně mi jeho slova utkvěla v hlavě.

Nechci, aby ti někdo někdy fyzicky ani psychicky ublížil.

Vztahoval to snad na sebe?

Naše obětí vyrušil vyzváněcí tón mého mobilu, tak jsme se od sebe odtáhli, já se natáhla po mé Nokii. Jako pokaždé, když uvidím Connorovo jméno na obrazovce ve mně srdce o trochu poskočí, ale teď na to nemělo čas, jak jsem mu rychle přijala hovor.