My Instagram Boyfriend

#4

Spala jsem u něj.

Upřímně? Neznám lepší pocit. Vzbudit se v jeho široké posteli, napůl ležíc na jeho hrudi, on mě jednou rukou objímá kolem pasu a druhou jemně přejíždí po mé paži. Myslí si, že pořád spím. Ale já si už deset minut užívám ten pocit. To hřejivé teplo vyzařující z jeho obnažené kůže.

Nechystala jsem se otevřít oči, chtěla jsem, aby tento moment žil na věky - dokud jsem neuslyšela cinknutí jeho telefonu. Ucítila jsem, jak mě přestal hladit po paži a raději místo toho zkontroloval, jaké nové upozornění mu zas přišlo na Instagram. Teď už jsem nespokojeně zamručela, aby věděl, že jsem vzhůru. Jsem vzhůru a jeho telefon nám zase ničí naše společné chvíle.

"Ty už jsi vzhůru?" zašeptal mi tiše do vlasů a moje paže se opět ocitla pod bezpečným teplem jeho dlaně. Jemně jsem pokývala hlavou, ale oči jsem neotevřela. Zavzpomínala jsem na dnešní noc...

Spali jsme spolu. Ale s Connorem je to jiné, než s kluky, se kterými jsem předtím chodila. Měkší. Connor není sobecký, je jemný a ohleduplný. Úplně jsem se do jeho způsobu zamilovala. Zamilovala jsem se do něj.

"Půjdu udělat snídani," rozhodl se po chvíli, ale já jsem kolem něj omotala svou ruku a odmítala ho pustit. Connor se uchechtl.

"Umřeme tu hlady, pokud mě nepustíš," lehce zavtipkoval. Bylo to příčinou mého úsměvu.

"Tak alespoň umřeme spolu," zamrmlala jsem mu do hrudi.

"Nat," oslovil mě jemně. "Pust mě."

Nepustila jsem. Opravdu jsem neměla chuť dovolit mu opustit postel.

"Dobře," znovu se uchechtl, "jak chceš." A začal se zvedat a tím táhnout i mě z postele. Pak mě jednoduše popadl do náruče a odnášel do kuchyně.

Tak na vteřinu jsem vyjekla, dokud mě Connor hlasitým pšt neumlčel. V prostorném bytě Hickmanů jsme totiž nebyli sami.

"Nazdar Paulie," zazubil se Connor na svého mladšího bratra, když se postavil i se mnou v náruči na práh klenby do kuchně. Ten, který zrovna pil ze skleničky džus, se když mě viděl jen v Connorově vytahaném tričku zakuckal a málem zadusil, kdyby mě Connor urychleně nepostavil na zem a neletěl mu dát herdu do zad. Opřela jsem se o rám klenby a pozorovala Paulieho, jak ještě naposledy kašle a pak po mně háže nevraživé pohledy, jakoby to byla moje vina. No ona vlastně byla. Nemám co chodit jen v tričku a kalhotkách po bytě svého přítele, kde se občas mohou vyskytovat i jiní lidé.

Paulie byl dalším živoucím důkazem, že Hickmanovic geny jsou prostě uměleckým dílem. Stejně jako Rachel a Connor, i Paulie byl neskutečně krásný, symetrický a přitažlivý. Krátce zastřižené hnědé vlasy mu trčely dopředu, rovný nos a pro Hickmany tak typické hluboké zelenomodré oči. Samozřejmě, že byl Connor hezčí, ale ani Paulie se tomuhle pravidlu nevyhnul.

Connor se ke mně vrátil a objal mě kolem pasu. Paulie mi věnoval ještě jeden vražedný pohled a procpal se mezi námi. Následně jsem uslyšela bouchnutí dveří od jeho pokoje.

"Z Paulieho si nic nedělej," mrknul na mě Connor a dal mi jemnou pusu na spánek. "Žárlí."

"Na tebe?" zeptala jsem se překvapeně. To by mě v životě nenapadlo. Paulie nevypadal jako žárlící člověk.

"Jo," pokrčil Connor rameny. "A teď jdu fakt udělat tu snídani."

Seděli jsme na barových stoličkách za pultem v Connorově kuchyni a pomalu pojídali bílý jogurt s ovocem. Pohledem jsem hypnotizovala jeho mobil ležící na stole mezi námi. Každou minutu zabzučel nejmíň dvakrát. Pomalu ale jistě se to stávalo opravdu otravným.