My Instagram Boyfriend

#8

Kráčela jsem po světlém a mírně rozpraskaném chodníku vedoucí k naší škole, s hlavou sklopenou, sledujíc svůj stín, který se pohyboval celou cestu přede mnou. Sledovala jsem ho a svoje boty, modré sandály na klínku a zatemněně přemýšlela, jestli jsem si měla nalakovat nehty na nohou raději na černo, než na bílo. Vypadám jako námořník.

Náhle jsem ucítila tlak na hrudi a až za pár vteřin jsem si uvědomila, že jsem do někoho vrazila. Zvedla jsem pohled a upravila si sluneční brýle, které se mi srážkou trochu posunuly. Hleděla jsem do očí Monice Rogersové, populární holce o ročník výš. Uraženě semkla rty a bojovně vystrčila bradu. Polévala mě horkost, takový trapas, a to přímo před půlkou jejích nohsledů. Zamrmlala jsem tiché "Promiň," a rychle se klidila pryč, protože jsem neměla náladu na to být ponížená Monicou Rogersovou a jejíma falešnýma kopiema.

Mířila jsem si to ke svým kamarádkám, do hloučku, ve kterém se cítím přece jen o něco příjemněji, než u Monicy Rogersové. Denise mě zahlédla už z dálky, ale Anisha, Brittany ani Lena mě nezpozorovaly, protože mi byly otočené zády. Využila jsem příležitosti, přiložila si prst na rty jako znamení pro Denise a připlížila se zezadu k Anishe. Věděla jsem, že to nemůžu přehánět, protože bych jí zničila makeup, ale přesto jsem jí opatrně přiložila dlaně na oči. Cítila jsem její překvapení skrz své ruce, ale nevyjekla, ani nic takového. Místo toho okamžitě začala hádat.

"Jade."

"E-e," zavrtěla jsem hlavou s triumfálním úsměvem, který mohly vidět jenom holky.

"Donna."

"M-h."

"Isabelle. Margaret. Marina. Bože, kdo jsi?"

Začala jsem se mírně smát z Anishiny bezmoci. Na to, že jsem se před minutou ztrapnila před nejdůležitějšími lidmi z vyššího ročníku jsem už ani nepomyslela. Najednou mi to bylo jedno.

"Natalie!" vykřikla Anisha a tím si vysloužila osvobození v podobě sundání mých rukou. Otočila se na mě a sevřela mě v mírném objetí, které jsem jí vřele opětovala.

"Kdy naposledy jsi mi něco takového udělala?" usmívala se Anisha a maličko poodstoupila, abych se do kruhu vešla taky.

"Nevím, ale bylo to hodně dlouho," ušklíbla jsem se.

Následně se holky zase začaly bavit o tom, o čem se bavily do té doby, než jsem je vyrušila. Chvíli jsem poslouchala, abych se chytila, ale netrvalo mi to moc dlouho.

"Jo, Rihanna ten outfit na Met Gala fakt přehnala," líčila jsem jim svůj názor, "všichni si z ní teď dělaj srandu."

"Ale boty měla krásný," bránila ji Lena zkroušeně, "aspoň ty jí nechte."

"Jaký měla boty?" zajímala se Brittany a nadzvedla své vždy skvěle upravené obočí. Lena něco rychle vyhledala na telefonu a pak otočila displej směrem k Brittany, aby viděla zlatavou řemínkovou hrůzu, kterou jsem se rozhodla radši nijak nekomentovat. Jenže pak Leně zabzučel mobil v rukou, ta si ho okamžitě stáhla k sobě a horlivě sledovala, co se děje. Její oči se najednou rozzářily a koutky zvedly. Nechápavě jsem se na ni podívala, zjistila jsem, že nejsem jediná. Všechny jsme na Lenu zvědavě hleděly, očekávajíc vysvětlení. Ta jen přecházela očima z jedné na druhou, pak si povzdechla a její rty vytvořily ještě větší úsměv.

"Jacob Sherlay mi odpověděl na komentář."

Polil mě studený pot. Netušila jsem, že se konverzace zvrtne na alter ego mého přítele, a tak jsem tam místo toho, abych Leně gratulovala (což mi přišlo jako naprosto přehnaná reakce) jen stála a civěla do prázdna. Proč se vždycky všechno zvrtne na Connora? Proč?