My Instagram Boyfriend

#27

"Kdo - kdo ti řekl o Quintě?" zeptal se Connor opatrně, mírně rozechvěle, ale s malým náznakem hněvu v hlase. Těžce jsem polkla. Neměla jsem se ptát. Opravdu ne.

"Ne, zapomeň na to," mávla jsem rukou a zadívala se z okna na ostatní auta na benzínce, snažíc se vyhnout jeho pohledu.

"Kdo ti řekl o Quintě?!" zeptal se ostře. Skousla jsem si ret. Musí z toho být nějaká úniková cesta. Prosím.

"Já- já si nepamatuju-"

"Natalie," oslovil mě Connor výhružně celým jménem. "Podívej se na mě."

Zhluboka jsem se nadechla a nechala si vlasy spadnout do obličeje. Nechtěla jsem, aby mě viděl. Nechtěla jsem, aby věděl, že se mi slzy hrnou do očí.

"Podívej se na mě."

Odmítavě jsem zavrtěla hlavou.

"Fajn, jak chceš," odfrkl si Connor naštvaně. Hustá atmosféra ve vteřině zaplavila auto a já si přála být hned venku. Radši bych teď jela stopem, než s Connorem. Pokazila jsem to. Pokazila jsem to všechno - celý výlet, který se Connor snažil udělat co nejlepší. Kdybych bývala věděla, že tahle otázka se nepokládá... Nikdy bych ji nepoložila.

Celou cestu ani jeden z nás nepromluvil. Já jsem se snažila si nenápadně setřít slzy řinoucí se mi z očí, a že jich bylo dost. Občas jsem po očku sledovala jeho, ale on se na mě ani jednou nepodíval. Rty vztekle stisknuté, volant pevně sevřený v rukou, oči upřené před sebe na cestu. To ticho mě zabíjelo, ale neodvážila jsem se promluvit. Bála jsem se.

Vysadil mě před mým domem. Protože jsem se neodvážila jakkolov pohnout, natož otevřít dveře, Connor s tichým povzdechem vstal, a ty dveře mi otevřel. Sevřela jsem popruh batohu a snažila se nerozbrečet, dokud mě Connor vidí. Vylezla jsem z auta a vzala Theresiny brusle, které mi nevrle podal.

Stála jsem se sklopenou hlavou na chodníku před domem, jako kdybych čekala, že se stane nějaký zázrak. Zvedla jsem oči, abych viděla, co dělá. Obcházel auto, zavíral dveře a kufr s takovou vervou, až se zdálo, že je urve.

Když se hrnul ke svým dveřím, aby nastoupil, sebrala jsem ty poslední špetky odvahy, abych potichu, ale jasně vyslovila:

"Connore..."

Vyznělo to spíš jako tichý vzlyk, ale slyšel mě. Vzhlédl a věnoval mi nevraživý pohled.

"Už se mě na ni nikdy neptej," zasyčel, nastoupil do auta a bez rozloučení odjel. Dívala jsem se, jak jeho auto mizí za zatáčkou a v tu chvíli jsem opět pustila dlouho zadržované slzy na povrch.

Druhý den jsem ve škole skoro nepromluvila. EJovi to přišlo divný a tak se ptal, ale i tak ze mě nic nevypáčil. Pořád jsem přemýšlela, kdo ta Quinta asi musí být, že je na otázky kolem ní Connor tak háklivý. EJ mi už dávno prozradil, že je to jeho ex, ale že by jejich vztah byl až tak razantní? Nezdálo se mi to. Vůbec se mi to nezdálo.

Do práce jsem se těšila, protože jsem alespoň mohla zaměstnat svoji mysl. Nevnímala jsem, jak se na mě Denise divně kření, ani že Darja nereagovala na můj pozdrav. Jediný Phill se ke mně choval tak jak obvykle. A to nebylo zrovna něco, co bych ocenila.

"Tady máte svoje espresso, pane," nuceně jsem se usmála na muže předemnou a podala mu jeho kávu. Nechal mi dolar jako dýško. To vždycky alespoň trochu zvedne náladu.

Jenže to, co mi náladu zase rapidně srazilo dolů, byla osoba, která se s hlasitým, pomalým a pravidelným klapáním blížila k pultu. Blonďatá, s našpulenou pusou a upraveným obočím vytaženým až kamsi ke kořínkům. Monica Rogersová*.