My Instagram Boyfriend

#15

Tak se to zas ze 100+ pozice vyhouplo na 21.! (Alespoň teď, co tohle píšu.) Mám z toho obrovskou radost, jsem nadšená, že mě od nejúžasnějšího díla nejúžasnější autorky na wattpadu dělí jen deset míst! Tomu se říká vyskočení z kůže :D No, každopádně ona může být ta nejúžasnější autorka, já mám zase ty nejúžasnější čtenáře! Lav ya!

Dodatek: Já vím, co jsem psala ve zprávě pro followery, ale tak jsem to stihla ještě teď. Wifi je tu mizerná, ale Wattpad app pořád funguje a i když se mi na mobilu nepíše zrovna nejlíp, dostala jsem hroznej psací absťák. Takže si užijte kapitolu!

Ráno jsem vstala hned na první zazvonění budíku. Vymrštila jsem se z postele rychlostí blesku a utíkala jsem do koupelny, osvěžit si obličej. Nevím, jestli mě víc probral Taylerův slib, že mě dneska po škole vezme na tacos, nebo Connorův nápad na večeři, na kterou mě pozval. Těšila jsem se na oboje, taky z důvodu, že jsem Taylera už přes dva týdny neviděla a hodně mě zajímal jeho vztah s Theresou. Byla jsem dnes na tohle sourozenecké tlachání strašně dobře naladěná.

Opláchla jsem si obličej a strčila si do pusy nový kartáček s pastou. Můj starý zůstal pořád u Connora - jaksi se o něj bojím zeptat a upřímně ho ani nechci po tom zážitku s Pauliem. Docela dost mě vyděsil, k nenávistným pohledům přidal i výhrůžky. Nechápala jsem, proč by si o mně něco takového myslel. Vypadám snad jako někdo, kdo by mu chtěl ublížit? Miluju ho. A myslím, že to jak Connor, tak i Paulie moc dobře vidí.

Energicky jsem si vyčistila zuby, pořádně si rozčesala vlasy hřebenem a utíkala zpátky do svého pokoje. Proč jsem měla pocit, že nestíhám, když jsem vstala brzo a všechno dělám hrozně rychle? Pohlédla jsem na hodinky. Měla jsem spoustu času.

Opřela jsem se rukou o rám a zavřela oči, pomalu jsem se nadechla a se stejnou intenzitou vydechla. To by stačilo. Měla bych se uklidnit. O nic nejde. Tím, že budu spěchat, setkání s Taylerem neurychlím.

Nyní jsem se už pomalu, klidně vydala ke své šatní skříni. Rozhodla jsem se pro úplně obyčejnou, každodenní kombinaci, kterou nic nezkazím - šedé tílko, béžový svetřík, světlé plísňové džíny. Natahala jsem si na ruce náramky neutrální barvy, které jsem ještě vyzkoušela mírným mávnutím ruky - chrastily, přesně jak jsem chtěla. Vlasy jsem si stáhla do drdolu, který jsem nějak extra neupravovala a do uší si dala obyčejné kamínkové náušnice. Ještě jsem všechno zkontrolovala v zrcadle - a opravdu, docela se mi můj výběr líbil. Chvíli jsem jen tak před ním stála, zírala na sebe a pak mě napadla jedna věc. Popadla jsem mobil a vyfotila se.

Nevím, proč jsem to udělala, prostě mi to v té chvíli připadalo přirozené. Chtěla jsem si zapamatovat tenhle výběr oblečení na potom, a jak jinak to udělat, než se vyfotit? Nebyla to špatná věc. Vůbec ne.

Odložila jsem mobil na stůl a hned jak jsem zjistila, že mám díky brzkému vstávání opravdu mraky času, jsem se vydala do koupelny, kde jsem svůj outfit ještě dovršila patřičným make-upem, se kterým jsem si opravdu vyhrála. Linky byly stejně velké, ne jako jindy, a tváře na obou stranách stejně světlé. Neměla jsem na sobě toho make-upu moc, ne tolik, kolik nosí Brittany a podobně, ale stejně to bylo víc, než normálně. Začínala jsem přemýšlet, jestli jsem to opravdu nepřehnala, ale tuhle myšlenku jsem zavrhla s tím, že jednou za čas si to dovolit můžu.

Mrkla jsem se na hodiny - bylo 8:15, mám ještě minimálně patnáct minut na to, abych se nasnídala předtím, než budu muset vyrazit do školy. Tayler nebyl doma a matka už byla dávno v práci, takže jsem popadla mobil a hlučně seběhla schody do kuchyně. Tam jsem si z lednice vytáhla bílý jogurt a v klidu se nasnídala, z kelímku. Lenost nadevše.