Kate

První část - Schopnosti: První hodiny - 8. kapitola

Někdo ke mně ihned přiskočil a odtáhl mě o kousek dál, kam na nás už strom nemohl. Konečně jsem si mohla oddechnout. Položila jsem hlavu do trávy a snažila se uklidnit. Teď, když jsem neměla v sobě tolik adrenalinu, jsem si začala uvědomovat, co se stalo. Můj zachránce seděl vedle mě a stále sledoval ten strom. Podívala jsem se na toho, kdo mě zachránil. Byl to kluk, o něco starší než já, s hnědými vlnitými vlasy.

„Děkuju," poděkovala jsem mu.

„Není zač," odpověděl mi zdvořile. Bylo za co děkovat. Nebýt jeho, tak ležím tamhle pod stromem s rozmlácenou lebkou. „Stačí, když si příště budeš sedat někam jinam."

Podívala jsem se na strom. Byla to vrba a pěkně agresivní. „Co to je?" zeptala jsem se ho.

„Tohle je Vrba Mlátička. Mlátí všechno ve své blízkosti. Nikdo neví, proč tu vůbec je, ale je lepší se jí vyhýbat," doporučil mi.

„Teď už vím proč," odpověděla jsem mu.

„Asi bych se měl představit," natáhl ke mně ruku. „Jsem Cedric Diggory, Mrzimor, 3. ročník."

Potřásla jsem si s ním. „Katherine Beckerová, Nebelvír, prvák. Těší mě."

„Mě také." Chvíli se zamyslel a pak se postavil. „Za chvíli bude snídaně. Měli bychom jít."

Pokusila jsem se také vstát, ale jakmile jsem se postavila na svou zraněnou nohu, podlomila se pode mnou. „Au," sykla jsem bolestí. Cedric mě zachytil, takže jsem nespadla. Opatrně mě položil na zem a pak se podíval na mou zraněnou nohu. Opatrně mi sundal botu a ponožku a podíval se na můj kotník. Byl červený a pomalu už začal být oteklý.

„Budeš muset na ošetřovnu," řekl mi. Nic jsme nenamítala a nandala jsem si ponožku a botu. Cedric mi pomohl vstát a podepřel mě. Pomalu jsme takhle šli k hradu.

„Chodíš každý den běhat?" zeptal se mě.

Zavrtěla jsem hlavou. „Dneska jsem to zkusila poprvé. Brzo jsem se vzbudila a napadlo mě využít pěkně počasí."

„Já běhám už od loňska. Letos bych se rád dostal do našeho famfrpálového týmu," svěřil se mi.

„Určitě se ti to podaří," povzbudila jsem ho. „Na jakou pozici chceš?" zeptala jsem se ho.

„Buď chytač nebo brankář. Ale loni dodělal školu chytač, takže tahle pozice je teď volná," odpověděl mi.

Prošli jsme nádvořím a dorazili jsme do hradu. Všichni teď scházeli dolů na snídani a na chodbách bylo díky tomu plno, takže jsme se nevyhnuli zvědavým pohledům. Musela jsem vypadat komicky, když mě musel takhle Cedric podpírat. Většinou se ale na mě koukali soucitně.

Cedric mi pomohl po schodech nahoru až do druhého patra, kde byla ošetřovna. Byla to velká místnost se spoustou postelí s bílým povlečením a bílými závěsy. Vedle každé postele byl malý, bíle nalakovaný noční stolek a u stěn velké bílé skříně se spoustou lahviček a krabiček s různými nápisy. Zrovna u jedné skříně byla jedna paní s bílým čepcem na hlavě a rovnala léky ve skříni.

„U Merlinových vousů!" řekla, když nás uviděla. „Co se proboha stalo?" řekla a ihned k nám přiběhla.

„Tady Kath..." začal Cedric, ale já jsme ho přerušila.

„Kate," opravila jsem ho.

„Tady Kate se seznámila s Vrbou Mlátičkou, madame Pomfreyová," oznámil jí Cedric.