Ten kluk odvedle

3. Kapitola

Když jsem v deset večer vstala, Amanda už byla pryč a mě čekalo dodělat si pokoj. Přitáhla jsem si všechny krabice se svým oblečením, knihami, doplňky a podobnými věcmi a začala jsem vybalovat. První jsem nastrkala všechno oblečení do jednoduché bílé skříně, potom jsem pokračovala odnešením vší kosmetiky do koupelny a nakonec jsem se ujala knih, kterých jsem měla tři velké krabice (knihovna mi zabírala nejméně tři čtvrtiny zdi). Když už jsem byla u toho, poskládala jsem je abecedně podle příjmení autorů.

Na jediné volné místo v knihovně, co tam zbylo jsem naskládala všechny svoje vinylové desky, opět abecedně podle interpreta. A na malý stolek vedle, co vyplňoval místo mezi knihovnou a druhou zdí jsem postavila velké rádio, na kterém se daly přehrávat CD, kazety a i ty vynilové desky, které jsem zdědila po prarodičích. Chvilku jsem hledala zásuvku, ale nakonec jsem z jedné z krabic vytáhla prodlužku a natáhla jsem ji až k rádiu, které se okamžitě zapnulo. Opět jsem ho vypla a pokračovala jsem tím, že jsem si vyskládala na stůl a do šuplíků všechny drobnosti, psací potřeby, věci do školy, papíry, bloky a podobné. Krabice jsem nakonec odklidila na chodbu k ostatním a spokojeně jsem se usmála. A můj úsměv pohasl, jakmile jsem si uvědomila, že musím ještě vyklidit věci do obýváku a do kuchyně.

Začala jsem kuchyní, na linku jsem vyskládala různé domácí spotřebiče, zpojila konečně troubu a sporák, mikrovlnku a povedlo se mi tam dostrkat i myčku. Zapnula jsem lednici, vyskládala do poliček čaje, kávu, koření a všechno jídlo, co jsem si dovezla z domova. Do další skříňky jsem vyskládala těch pár talířů a misek, hrnečků, skleniček a mycích prostředků. Ke dřezu jsem dala houbičku na nádobí, saponát a hadřík z mikrovlákna na utírání všeho možného. A tím jsem skončila s kuchyní, už jsem potřebovala jen vyskládat dvě krabice doplňků do obýváku, sestavit konferenční stolek a zapojit televizi, kterou jsem dostala od rodičů jako dárek do nového bydlení.

Nejdřív jsem dala dohromady konferenční stolek z mahagonového dřeva, potom jsem vyskládala do poliček vedle stolku pod televizi obsah těch dvou krabic - fotky, drobnosti a dekorace. A nakonec televize. Zrovna jsem ji vytahovala z krabice, když se bytem rozezněl zvonek a já sebou polekaně trhla.

Pomalu jsem se zvedla a šla otevřít. Za dveřmi nervózně postával Caleb a díval se do země.

"Copak?" Zeptala jsem se ho a jako on ten první večer jsem se opřela o futra.

"Já... Myslíš, že bys mi mohla pomoct s televizí?" Protočila jsem panenky. Ale šla jsem.

Když jsme to dokončili (zas tak dlouho to netrvalo) přemluvil mě ještě abych mu pomohla sestavit konferenční stolek a sedačku, na kterou jsme se pak oba znaveně svalili. Položila jsem mu hlavu na rameno a jen tak prázdně jsem se koukala na vypnutou televizi. Byla jsem unavená, víčka mi pomalu padala, nechala jsem je...

Probudilo mě jemné šťouchání do ramene. Zamrkala jsem do jasného denního světla, které na mě dopadalo oknem. Takovým divným oknem. Takový není u mě doma, spíš jako by ten byt někdo zrcadlově otočil. A dal sem jiný nábytek. Takový kterej jsem pomáhala sestavovat. Pomáhala jsem ho sestavovat Calebovi. Do háje!

Vymrštila jsem se do sedu, samozřejmě se mi zamotala hlava a ještě jsem se praštila o něco celkem dost tvdýho, co vydalo, takovej dunivej zvuk.

Třela jsem si bolavou ránu v rozcuchaných vlasech a podívala se nad sebe. Stál tam Caleb s pánvičkou v jedné ruce, tou druhou si zděšeně zakrýval pusu.

"Prosímtě promiň, jsi v pohodě?" Zeptal se mě po pár sekundách zděšeně. Jen jsem rozespale kývla a zvedla se. Zívla jsem a vydala jsem se pomalu jako zombie ke dveřím, ten kluk za mnou stále s tou pánví v ruce rychle cupital.

"Hele jdu domů se dospat, zítra začíná škola, myslím, že bude dobře když budu zítra v pohodě a ne praštěná pánví. Díky za poskytnutí pohovky na noc." Usmála jsem se na něj a zavřela za sebou dveře od jeho bytu. A jako den předešlý jsem jen došla k sobě a padla na postel. A spala dál.