Nemám na něho náladu. Asi to tak má být. Je lepší, že jsem zjistila, že se vůbec nezměnil a ,že svoje holky mění jako ponožky. Kdyby se to s tou párty nestalo, nemusela bych to zjistit. Takže je na tom i něco dobrého. Je pořád stejnej, a to mě štve nejvíc, že jsem byla tak naivní a myslela jsem si, že se změnil. Opak je ale pravdou. Zabouchla jsem dveře. ,,Ahoj. Jak to že jsi tak brzo doma?" Zeptala se mamka z kuchyně. ,,Bylo mi špatně.." Zakňučela jsem. Nelhala jsem. Byla pravda že je mi špatně, ale jinak než si myslí mamka. Posadila jsem se na židli. Mamka se otočila a přešla ke mně. Dala mi ruku na čelo a trochu se zamračila. ,,Vypadá to, že máš teplotu. Běž si lehnout." Pokynula mamka a natáhla se do skříňky pro hrnek na čaj. Co dělala dál už nevím, protože jsem se zvedla a šla nahoru do pokoje. Vysprchovala jsem se ,protože jsem byla zpocená a i celkově nějaká moc horká. Potom jsem si vzala triko až pod zadek a kalhotky. Bylo mi celkem teplo a když je mi teplo tak skoro nikdy neusnu. Pro mě je lepší aby mi byla zima než aby mi bylo vedro. Vlasy jsem si dala do drdolu a svalila se pod deku a přisunula k sobě notebook. Jen tak jsem projížděla netem, koukala na facebook, instagram a jen tak se flákala. Už mi začínalo být špatně z toho jak koukám do počítače a tak jsem ho zavřela a šla k oknu. Vzala jsem si deku a sedla si do okna. Koukala jsem ven, jak padají kapky deště a jak u nás v ulici není ani noha. V ulici byli maximálně tak tři auta a v ostatních domech se nesvítilo. Byli jsme taková tichá ulice, o které nikdo moc neví. ,,Už se to neséé.." Ozvalo se a v tu jsem si všimla mamky u dveří jak stěží otevírá dveře s tácem v ruce. Usmála jsem se. Na tácu byly dva hrnky čaje a štrůdl, kterej mám hrozně ráda. Dovolím si říct že jsem na něm úplně závislá. Mamka si přisunula židli a vzala si svůj hrnek čaje. Já si vzala ten svůj a vzala si i kousek štrůdlu. ,,Mami kdy se vrátí táta?" Zeptala jsem se s plnou pusou. Mamka se přestala usmívat a to se ona usmívá skoro pořád. Zděsilo mě to. ,,Kelly.. Minulý týden mi volali, že.." Odmlčela se a ztěžka polkla. Věděla jsem kam tím míří. ,,..měl táta autonehodu. Asi usnul za volantem a najel do protisměru. Už mu nebylo možné pomoct. Když záchranka přijela, táta už nebyl mezi náma. Je mi to moc líto." Všimla jsem si jejích slz v očích a hned jsem ucítila ty své. Ani jsem mu neřekla ahoj, odešel bez rozloučení. Rozplakala jsem se. Nemohla jsem tomu uvěřit. Nemohla jsem uvěřit prostě tomu že tu není.
Hned po škole jsem šla do práce. Doma jsem se převlékla a vyrazila jsem. Dneska celkem foukal vítr a vypadalo to, jako by každou chvilkou měla přijít bouřka. Otevřela jsem dveře a vešla do kadeřnictví. ,,Ahoj." Pozdravila jsem ostatní holky a šla jsem si dát do šaten věci. Pět minut před otévíračkou.." Pomyslela jsem si a šla si udělat kafe. Moc jsem toho nenaspala po tom, co mi včera mamka sdělila, takže potřebuji svojí denní dávku kofeinu. Hodila jsem do kafe dvě kostky cukru a pořádně to zamíchala. Posadila jsem se na židli a v klidu ho vypila. Potom následovala dlouhá brigáda, kde mě mučilo to, jak mi zákaznice říkaly, co je ve městě nového, kde je nové nákupní centrum a proč zdražili mléko v obchodu. To se prostě nedalo vydržet. Ale já tu práci potřebuju. Už jenom proto, že budu muset mamce pomoct s tím abychom měly z čeho žít. Samotnou ji v tom nenechám.
Po několika dlouhých a nekonečných hodinách jsem se konečně vydala domů. Nespěchala jsem takže jsem šla pomalou chůzí. Přemýšlela jsem proč jsem vlastně ještě tady? Proč se ke mně štěstí otočilo zády a proč si se mnou osud takhle zahrává. Je to taková jakoby zkouška.. Jak se rozhodnu a tak. O takových věcech přemýšlím poměrně často. Zatočila jsem do naší ulice a přešla přes silnici až k našemu domu. Stál tam Even.. Už zase.. Co tady sakra chce? Chce mě dál ničit? Ne.. Teď na něj opravdu nemám náladu. Kvůli němu i kvůli tátovi. ,,Kelly aby sis nemyslela.." Začal ale já zvedla ruku, čímž on přestal a mlčel. Čekal co řeknu. ,,Ne..." Řekla jsem a otočila jsem se ke dveřím a zabouchla je za sebou. Ano... Zbaběle jsem od ho tam nechala, ale nemyslím si, že mluvit s ním by byl ten nejlepší nápad. Ještě by jsme se pohádali nebo tak a já bych to zase odnesla. Ne.. Ať jsi jde za tou svojí blondýnkou a otravuje jí né mě. Já už mu prostě na ty jeho sladký řečičky neskočim. Už ne.
Zalezla jsem si do postele a posadila si Luckyho k sobě. Přikryla jsem sebe i jeho dekou a hladila ho po zádech. Lucky se stočil do klubíčka a mžoural očima. Za chvilku usnul a já ho přestala hladit. Cítila jsem se unavená. Bolelo mě břicho, hlava a zítra odpoledne mě čeká trénink s tou mladou od mé šéfky v práci. Tak hrozně se mi tam nechce. A v tomhle stavu tam určitě nepůjdu. Řeknu mamce aby mě omluvila ve škole a já se konečně prospím. Potřebuju to. Už se mi začínaly zavírat oči, takže jsem usnula...
ČTEŠ
Long way up |book 1|
Teen Fiction,,Byla jsem na dně. Nikdo se o mě nezajímal. Všichni si na mě jen vybíjeli zlost. Kopance, facky, monokly. Potom se objevil někdo, kdo mi změnil život. Byla jsem šťastná, ale každé štěstí jednou končí. O tom jsem se sama přesvědčila.. Můj první příb...
