Long way up |book 1|

Chapter 17

,,Kelly...." Začal, ale já ho přešila. ,,Ne.. Pšt.. Nic neříkej. Jen prosím vstaň a pojď." Pomohla jsem mu na nohy. Nekulhal... To jsem si oddechla. Třeba ve filmech jeden vždycky kulhá. Tentokrát to nebyl nikdo z nás. Běželi jsme po cestě, až jsme doběhli na rozcestí. Byly tam 3 cesty. ,,U jedné z těch cest je chatka. Ale která to je.." Šeptl. Takže jen u jedné cesty je chatka. A my určitě vybereme tu špatnou. ,,Fajn tak poběž." Rozeběhla jsem se jednou z cest a Even za mnou. Byl podezřele pomalej, normálně je rychlejší než já, ale měli jsme štěstí. Před námi se objevila chatka. Byla to roubenka. Malá, ale dost velká na to abychom se tam schovali. Rychle jsem otevřela dveře a s Evenem jsme zapadli dovnitř. Zabouchla jsem a dala tam petlici. Potom jsme přisunuli ještě pohovku co tam byla, a židle. Zabarikádovali jsme se. Roubenka měla dvě místnosti. Záchod  a pokoj kde byl kuchyňský kout a dvě postele. Podívala jsem se jestli někde nejsou nějaké dveře aby nás NÁHODOU nepřekvapil. Podívala jsem se, jestli ve skříni není nějaké jídlo. Nic.. Alespoň že voda tekla. Bez vody  člověk  vydrží 3 dny. Bez jídla měsíce. To znamená, že maximálně 3 měsíce tu budeme ukrytí. Jenže já mám hlad. Nejedla jsem asi už delší dobu. ,,Musím ven." Pronesla jsem. Even seděl na zemi. Zvedl hlavu a já viděla jeho oči podlité slzami.

Les byl vlhký. Nechtěla jsem lovit zvířata. Nejsem sice vegetariánka, ale zabíjet se mi nechtělo. Nevzdálila jsem se moc od chatky. Sebrala jsem jen borůvky. Vzpomněla jsem si na Jeníčka a Mařenku. Jak sbírali jahody (alespoň já to tak znám) dokud nezabloudili k ježibabě a perníkové chaloupce. Byla jsem zabraná do přehrávání celé pohádky, takže jsem ani nedávala pozor co se kolem mě děje. Zvedla jsem hlavu. A stál tam. Ten chlap s nožem (OmG! Týpek s nožikem xD ) ,,Ahoj.. Budeme hrát takovou hru..." Vyděsil mě.

,,Evene!" Probudila jsem se a rychle si sedla. Vedle mě ležel Daniel který se mezitím probral. ,,Kelly.. Jen sen. Byl to jenom sen." Řekl a já si opřela o jeho rameno hlavu. Dýchala jsem rychleji než normálně. Moje myšlenky padli jen na jednu věc. Tedy člověka. Na Evena... Co si o tom mám myslet? Vstala jsem a šla k notebooku. Otevřela jsem si internet a do vyhledavače napsala: Snář.' Vyjelo mi několik příspěvků a já klikla na ten první odkaz. Vytáhla jsem papír a tužku a začala psát:

Kluk- Dobrá zpráva, nečekaná pomoc.

Nůž- 2x měř a jednou řeš

Chata- Příležitost máš na dosah

Zranění- Odpuštění

Dobře.. Až přijedu do Anglie, napíšu si to do sešitu. Asi od deseti let si píšu, co moje sny znamenají. Asi mi to k ničemu nikdy nebude, ale pro mě je dobrý to vědět. Zaklapla jsem počítač a šla do kuchyně. Otevřela jsem skříň nad sporákem a vyndala čokoládové musli. Nasypala jsem si trochu do misky a zalila to mlékem. Dala jsem se do jídla. Postupně vstali i ostatní. Lukas, Amber i Sent. Daniel si ještě dobaloval. Posadili se ke mě a taky začali snídat. ,,Kfe ste všea byli." Mluvila jsem s plnou pusou. Lukas a Sent na sebe koukli a potom řekli: ,, V jednom clubu." A začali se smát. Je mi to jasný... Jen jsem se ušklíbla, na náznak, že nevím o co jde a že jsem úplně blbá. ,,Sbaleno máte?" Zeptala jsem se a těsně předtím než jsem vypustila z pusy svou otázku, jsem polkla. ,,Jo." Odpověděla Amber a ostatní jen přikývli. Z našeho pokoje vyšel Daniel. Dal mi pusu do vlasů a já slastně zavřela oči. Posadil se vedle mě a začal opožděně snídat. Někdo nám zaklepal na dveře. Daniel se zvedal ale já ho zarazila. ,,Seď já tam dojdu." Přikývl a já se zvedla a došla ke dveřím. Otevřela jsem je a stál tam Chong. ,,Slečná..Kelly?"Zeptal se a já kývla. ,,Za hodinů sraz dolé. Všichní." Rozkázal a já za ním zavřela dveře. ,, Doufám že jste to slyšeli. Za hodinu prej dole." Řekla jsem když jsem se vrátila ke své, dosud nedojedené snídani. ,,Tak brzo? Co tam chce dělat? Vystavit nás jako armádu?" Vyjekl Sent. Při jeho slovech jsem si vzpomněla na generála Lee z Takešiho hradu. Dost mi připomínal Chonga.

Shromáždili jsme se před recepcí a odevzdali klíče od našich pokojů. Chong už tam stál a my se jakštakš seřadili do prapodivného tvaru. Ještě pár minut jsem si užívala máš úžasný hotel který měl sice jen čtyři hvězdičky, ale mě přišlo, že jich má málo na to, jak je to tu super. Autobus zastavil u našeho hotelu a my spokojeně nastoupili. S Danielem jsme si sedli na sedadla a za námi seděl Lukas a Amber. Sent seděl před námi, nechtěla jsem aby seděl sám. Jenže to se k němu usadila holčina se zrzavýma vlasama, které měla spletené do copu. Nejdřív mě to překvapilo a možná i trochu vyvedlo z míry, ale nakonec jsem se musela usmát. Chong nastoupil do autobusu jako poslední. Začal nás počítat. Byl nás plný počet, takže autobus mohl vyrazit na letiště. Chong se posadil a náš řidič nastartoval. Vyjeli jsme a já sledovala, jak se každým metrem vzdalujeme od hotelu. Snad se sem ještě někdy vrátím. Nasadila jsem si sluchátka a zaposlouchala jsem se do rytmu hudby. Musela jsem se dívat ven z okna aby mi nebylo špatně. Nenávidím vůni těhlech autobusů. Dělá se mi z ní špatně. Sledovala jsem jak se domy mihotají kolem nás, jak kolem nich projíždíme.

Letiště bylo plné lidí. Většina byli Američani a Francouzi. 

Letadlo nám přiletělo asi do hodiny. Nastoupili jsme a sesedali si na sedadla tak, jak jsme letěli sem do Francie. Moje tělo se naplnilo lehkým vzrušením z toho, že budu opět doma a budu mít klid. Budu chodit za Pillgrimem a budu se věnovat tomu co mě baví. Koně a knížky. Podívala jsem se z malého oválného okénka. Letadlo se začalo rozjíždět a já si opět nasadila sluchátka. Na tahle dlouhé cesty poslouchám hudbu. Nebo když jsem doma sama, vytáhnu flashku, strčim jí do rádia a hlasitost dám na co největší dokud mi to moje uši dovolují. Musím přece ukázat sousedům jak zní pořádná hudba ne? Jsem na sebe pyšná. Tedy ne na sebe, na Evena. Než jsem ho poznala, byla jsem: Tichá, nevycházela jsem z domu krom školy, za Pillgrimem jsem chodila jednou za Uherskej rok, neměla jsem kamarádky, byla jsem uzavřená sama do sebe, neustále jsem byla unavená, ale od doby co jsem poznala Evena, jsem se změnila a jsem na to hrdá. Budou na mě rodiče na letišti čekat? Nebo budu muset jet domu? Hrozně jsem se těšila. Budu doma..