Long way up |book 1|

Chapter 25

,,Můžeš mi prosímtě nějak stručně vysvětlit co se včera stalo?" Sedla jsem si na lavičku v jejich zahradě. Mabel se posadila vedle mě. ,,Vážně to chceš vědět?" Vydala ze sebe sklesle. Nechtěla jsem to vědět, ale potřebuju to. Potřebuju vědět co se stalo. A tak jsem přikývla. ,,Jmenuje se Dylan. Hráli jsme flašku. Ty, já, on, Lukas a další lidi. Měla jsi 5 minut na to aby si s tebou dělal co chtěl. Konkrétně s tebou chodil, protože jsi odmítla předvést striptýz a tak. Líbali jste se. Možná by došlo i na něco víc. Kelly...Víš že když to Evenovi řekneš, bude ho to mrzet. A ty to víš." V očích jsem jí viděla smutek. Vzpomněla jsem si.Ví, že já to nemohla ovlivnit, abych se líbala nebo nelíbala s Dylanem. Ale mohla jsem toho vypít o dost míň abych si ohlídala co dělám. ,,Myslíš, že bych mu to měla říct?"  Zvedla jsem hlavu a trochu si stáhla své modré šaty. ,,Já.. Já nevim." Vykoktala. Mrzelo jí to. Ale mě víc. Ona přece není v mé kůži a s Lukasem jsou v pohodě. Smůla co? Né já jí to přeju, ale... Prostě mě to mrzí. Začal mi vibrovat mobil. Podívala jsem se na displej abych se podívala, kdo mi volá. Byl to Even.. ,,Even?" Zeptala se Mabel podle mého výrazu. Určitě jsem byla bílá jako stěna a člověk by se ve mě v tuhle chvíli krve nedořezal. ,,Jo.." Odpověděla jsem jí a vytípla to. Nechci s ním mluvit.

Vzala jsem Luckyho a šla běhat. Nazula jsem si boty na běhání a oblékla se. Konkrétně do růžovo žluté sportovní mikiny a do tříčtvrťáků stejné barvy. Vyšla jsem na cestu a zamířila do lesa.
Běžela jsem klusem což mi dělalo dobrou výdrž. Lucky běžel vedle mě. Jazyk mu vlál z pusy ven. Cítila jsem vůni lesa. Nebyl to suchý les. Bylo vlhko, protože bylo po dešti. Už jsem byla celkem zadýchaná. Posadila jsem se na zem a Lucky se svalil vedle mě. Vytáhla jsem flašku vody a trochu ji nalila na zem. Lucky se napil. Všude bylo ticho a v lese jsme s Luckym byli sami. Doufám, že jsem ale s tim Dylanem nic neměla. Přece jenom jsem ještě panna pokud vím.

O měsíc později

Víte..Za tu dobu se toho nicmoc nezměnilo. Even mi stále psal, volal a někdy přijel až k nám domu a zvonil. Mamce jsem řekla ať ho v žádnym případě nepouští, protože na něj nemám náladu. Jestli se ptáte na školu, musím vás zklamat. Poprosila jsem našeho ředitele školy MHS aby mě dal do jiné třídy.

Jako každý den jsem šla do školy. Otevřela jsem skříňku a vyndala z ní Dějepis. Šla jsem do své učebny okolo žáků, kteří okolo mě procházeli.Někteří se za mnou otočili a někteří mě jen obešli. Šla jsem jako tělo bez duše. Hlava skloněná, oči zalité slzami, vlasy mi padaly do tváře a myšlenky mi divoce běhaly v hlavě. Došla jsem do své třídy. Nikdo mi nějak extra nevěnoval pozornost, ale co, možná to bylo lepší. Šla jsem úplně dozadu do poslední lavice u okna. Byla volná a tak jsem si tam sedla. Připravila jsem si a koukala z okna. Dneska alespoň trochu svítilo sluníčko. Ve třídě se začaly plnit lavice a o pár minut později, zazvonilo. Do třídy přišla slečna učitelka a svým příchodem zahájila hodinu,která byla nudnější než kdy předtím a čas při její hodině jakoby se zastavil. Každých pět vteřin, jsem koukala na hodiny co byly vedle dveří. Výklad naší slečny učitelky jsem nevnímala. ,,Dobře...Příští hodinu bude písemka tak si zopakujte látku ze strany 64." Řekla slečna učitelka a v tom zazvonilo. Ze třìdy jsem vyšla jako první. Na chodbě jsem zahlédla Mabel. Hned ke mně běžela. ,,Ahoj.." Přiběhla celá zadýchaná. ,,No ahoj." Trochu jsem se zasmála i když mi moc do smíchu nebylo. ,,Co je?" Zeptala jsem se. ,,Jde o Evena.." Klesla hlasem. Trochu ve mně hrklo. ,,Mm...Co s ním?" Dělala jsem že mě to nezajímá.  Pohledem jsem skenovala každou část chodby. ,, Tak se pojď podívat." Chytla mě za ruku a vedla k jejich třídě. Klopýtala jsem za ní. Nakoukla jsem prosklenými dveřmi do třídy. Seděl tam Even a... A měl vlasy na černo. Byl celý v černém. Vypadal šťasně. Bavil se tam s nějakou holkou. Úplně mi to vyrazilo dech. ,,Rychle si našel náhradu.." Řekla jsem a běžela pryč. Šla jsem na záchod. Zamkla jsem se v jedné ze tří kabinek a svalila se na zem. Obejmula jsem si kolena a začala brečet. To že zazvonilo na hodinu jsem ignorovala. Bylo mi to jedno. Jak mohl.. Ale vlastně mi to patří. Kdybych nešla na ten večírek, nebo kdybych odjela s ním a nebo kdybych to tolik nepřehnala s pitím, nemuselo by se to stát. Musím mu to říct. Prostě musím. Odemkla jsem dveře a vyšla z dámských. Měla jsem namířeno k jeho třídě. Nahlédla jsem dovnitř abych se ujistila jestli tam slečna učitelka Goldová ještě není, protože ona chodí vždycky 5 až 10 minut po zvonění. Nebyla tam. Vstoupila jsem do třídy. Even se otočil ke mě a tím pustil ruku té blondýny co seděla předním otočená k němu. ,,Můžu s tebou mluvit?" Vyšlo mi z úst trochu naštvaně. I když já byla naštvaná. Naštvaná a podrážděná. Zničená se zlomeným srdcem. Vstal a šel ke mě. Blondýna si založila ruce na prsou a našpulila rty takže bylo vidět, že zřejmě kamarádky nebudem. Opřel se o rám dveří. ,, Rychle sis našel náhradu. " Zasmála jsem se falešně. ,, Já? Kelly to snad nemyslíš vážně. Ty si nevzpomínáš? Ty, Dylan..." Klesl hlasem. Mrzelo ho to. Viděla jsem mu to na očích i když vím že on dělá frajera tak to nedává najevo. ,,Jak to-" Začala jsem ale přerušil mě. ,,V domě jsou všude kamery. To ti nikdo neřekl, že záznamy z kamer budou na YouTube? Měla to být nejlepší párty a tak se to nahrálo na YouTube." Řekl. Asi jsem přestala dýchat. Celá jsem zrudla jak jsem nedýchala. Takže on to viděl. ,,Evene já... Byla jsem opilá." Zakňučela jsem. Ano vím že si za to můžu sama. ,, Já vím.. Vždyť v pohodě." Usmál se, ale cukaly se mu koutky. Zadržoval slzy. Byl to falešný úsměv. Nebyl to ten láskyplný úsměv plný radosti a srandy. Tohle byl pravý opak. ,,Jak to mezi náma je?" Zvedla jsem hlavu. Už jsem to nevydržela a pustila jsem vodopád slz ven. ,,Myslím že bychom...," Zarazil se. ,,..že bychom měli zůstat kamarádi." Usmál se. Stále ten samý úsměv. Zadívala jsem se do země. ,, Jo.. Jasně... Tak si to užij s tou tvojí novou holkou!" Zařvala jsem na něj a odcházela jsem. Stál tam. ,,Kelly to.." Nedokončil to. Zvedla jsem ruku a ukázala prostředníček na náznak, že mě to nezajímá. Vzala jsem si ze své skřínky věci a šla domu..