Začít na úrovni blázna

Kapitola 3. - Maybe next week

Nemyslete si, že dny tady plynou jako voda... To ani náhodou. Z vteřin se stávají minuty, z minut hodiny a z hodin týdny. Někdy si myslím, že se zastavil čas. Už jsem zde týden. A ano, dnes mám další "sezení". Je to tu jako v pekle, ale posledních pár dní se děje něco zvláštního.

Ostatní jsou klidnější než obvykle. Moc často je nevidím... Né, že by mi to vadilo, ale jako bývalý detektiv mám tušení, že se něco děje. A nebude to nic dobrého.

. . . . .

,, Dobrý den." pozdravila mě Elis, když jsem se posadila. Pokud si nepamatujete, kdo je Ellis, je to moje terapeutka.
,, Dobrý." odpověděla jsem neochotně.
,, Jaký byl ten týden, co jsme se neviděly?" zeptala se a sedla si naproti mě.
,, Mm... Dobrý." řekla jsem a opřela jsem se o opěradlo. Tohle sezení bude dlouhé.
,, Opravdu? Tak to je fajn." řekla, výtahla si své papíry a poznámkový blok. ,, Ale teď mi řekněte, co Vás přivedlo do Gothamu? Nejste totiž odsud."
,, Kde bych začala. Byla jsem velmi známá lékařka. Jednoho dne mi přišla zpráva s žádostí od Gothamské policie. Hledali soudní lékařku." řekla jsem a Ellis jenom kývala hlavou a zapisovala si poznámky. ,, Tak jsem se zbalila a odletěla jsem sem. Do Gothamu."
,, Dobrý začátek. A teď mi řekněte, co Vás dostalo sem." řekla milým hlasem.
,, Má vlastní chyba."
,, Prosím?" zeptala se nechápavě Ellis.
,, Přivedla mě sem má vlastní chyba. Neposlouchala jsem ostatní." začala jsem vyprávět můj příběh.
*Poznámka. Pokud Vás zajímá příběh Jackie (od začátku do konce), přečtěte si I just wanna be a superhero...*

. . . . .

,, A tak jsem se dostala až sem. Kvůli malé chybičce."
,, Velmi zajímavý příběh." řekla a zavřela všechny složky.
,, To už je konec sezení?"
,, Ano, slečno Sparksová. Možná příští týden znova. Nashledanou."
,, Nashledanou."
Co tím myslela Možná příští týden? To se něco stane? No, i kdyby se něco stalo, jsem v klidu. Blázen nejsem. Tedy, zatím nejsem blázen.

Zase oběd. Já to tu nenávidím. Dnes je naštěstí jídlo, které se nedá nijak zkazit. Ovocný salát.
,, Ivy." řekla jsem nadšeně a sedla jsem si k ní.
,, Jack. Tak ráda tě vidím. Kde jsi byla celé dopoledne?" zeptala se. Každý den jsme se totiž výdaly. Ať se dělo, co se dělo.
,, To víš, terapie." řekla jsem žertovně. Ihned mi bylo líp. Ivy se usmála a pokračovala.
,, Taky jsem je mívala, dokud to nevzdali." řekla a obě jsme se usmály. Ivy je bezva. Mám ji ráda.
,, A co Harley?" zeptala jsem se a nabrala jsem si plnou lžičku toho výborného salátu.
,, Harley? Ta je teď s Jokerem. Od té doby co se sem vrátil se spolu už moc nebavíme." a já jsem se zasmála. ,, Co je?"
,, Ale nic." řekla jsem a jedla jsem dál. Joker se tu vrátil díky mně. I když poněkud snadno.
,, Cat!" zavolala Ivy. Cat?
,, Ahoj Ivy." řekla dívka, které řekla Cat. ,, A tohle je?" zeptala se při pohledu na mě.
,, To je Jackie." představila mě.
,, Sparksová?" zeptala se trochu nadšeně.
,, Ano." řekla jsem a usmála jsem se.
,, Velice mě těší. Selina Kyle, ale všichni mi říkají Cat." řekla a podala mi ruku.

,, Už jste slyšely o tom, co se tu má stát?" řekla tiše Selina. Obě jsme jenom třásly hlavou. ,, Něco se chystá, ale nechtěli mi říct co. Prý nějaké ovládnutí."
,, Cože!?" vykřikla jsem a prudce jsem se postavila. Všichni na mě ihned upřeli zrak. Pomalu jsem se posadila a počkala jsem, až se zase otočí. ,, Co se děje?" zeptala jsem se jí znova, ale tentokrát potichu.
,, Slyšela jsem, jak se Crane společně s Jokerem baví se skupinou chlapů. Chtěla jsem zjistit víc, ale vyhodili mě."
,, To to opravdu chcete řešit teď?" zeptala se znuděně Ivy.
,, Ano." řekla jsem. ,, Něco se tu děje a já to cítím kostech."

Po dlouhé konverzaci s Cat a Ivy jsem šla do cely. Byl odpolední klid a taky práce. Já jsem práci neměla, takže jsem měla odpočinek. Nerada jsem procházela těmi tmavými chodbami sama i když mi tma nějak nevadí, necítím se dobře. Procházet okolo prázdných cel je strašidelné. Pouze tam vidíte prázdnou místnost. A cedulku nad zavřenými dveřmi.
Jak jsem procházela, tak jsem si všimla, že dveře od Cranea jsou pootevřené. Vím, neměla bych tam chodit, ale jsem zvědavá, proč jsou pootevřené.
,, Haló?" zeptala jsem se tiše, když jsem se podívala dovnitř. Nikdo tu nebyl. Chtěla jsem odejít, ale zarazila mě skleněná nádoba, která ležela na posteli. Byl v ní papírek. Opatrně jsem ji vzala a chystala jsem se ji otevřít a papírek si přečíst. ,, Um..." uniklo mi z úst, když mi je někdo ze zadu zakryl. Z leknutí jsem lahvičku upustila a ta se o tu betonovou zem rozbila.
,, Ššš..." utišoval mě. ,, Není potřeba mluvit." ozval se Jonathanův hlas.