Recept na lásku

Kapitola 20.

Lando Norris vyhrál! Vuhůůů! 
Děkuji za všechny hlasy komentáře, nepřestáváte mě překvapovat :*
Moc si vážím vašich reakcí a děkuji že čtete! <3
-B. 

Anna

Cesta zpátky byla naplněná trapným tichem. Ty jsi taková čistá duše... Vážně jsem mu to řekla? Takovou blbost? Copak takový věci někdo doopravdy říká? Proč jsem mu prostě neřekla pravdu? Že se mi moc líbí a ráda s ním trávím čas a moc ráda bych náš vztah dál rozvíjela, ale bojím se toho, že je pro mě příliš dobrý a zároveň toho, že když přijde na lámání chleba, upřednostní svoji kariéru a já zůstanu sama se zlomeným srdcem. Nechtěla jsem do něj šťourat a dělat si z něj legraci. To ani v nejmenším. Jenže moje flirtovací schopnosti nejsou zrovna na úrovni experta a moje strategie je čistě na bázi "co se škádlívá, to se rádo mívá." Však to znáte, ne? Před Charlesem to vždycky fungovalo, protože ti předešlí kluci byli pitomci, kteří byli tisíckrát horší než já. Nechtěla jsem svými poznámkami nikoho ranit, oni se naopak vyžívali v tom, když se mi v očích zaleskly slzy bolesti a moje sebedůvěra klesla k bodu mrazu. I to byl důkaz, že Charles je úplně jiný, než co jsem doposud poznala.

"Bylo to super ne? Někam takhle vypadnout," zahuhňal Joris, ale já jen sklopila hlavu. Věděla jsem, že se snaží trochu uvolnit napjatou atmosféru, ale nefungovalo to. Ze svého zadního sedadla jsem viděla, jak má Charles napjatá ramena a svaly na krku, a i když jsme teď nebyli zrovna v nejlepší fázi našeho přátelství, hladká kůže na jeho zátylku a široká ramena pod tenkou látkou jeho trička mi způsobovaly zvláštní pocity po celém těle. Ztěžka jsem polkla a na vteřinu zachytila jeho temný pohled ve zpětném zrcátku. "Díky, že jste mě vzali s sebou," špitla jsem a Jo se na mě otočil, aby mi mohl věnovat široký úsměv. Chtěla jsem Charlesovi říct, že se omlouvám, jestli jsem se ho nějak dotkla, že jsem to tak nemyslela a jsem jen neohrabaná. Ale přišlo mi vážně hloupé, řešit to před jeho nejlepším kamarádem, a tak mi nezbylo než doufat, že ještě dostanu jinou příležitost.

"Ahoj, Anno," objal mě Joris, když mě kluci vysadili u mého auta. "Doufám, že se zase uvidíme." Věnoval mi důrazný pohled, jako by vycítil, že se mezi mnou a Charlesem odehrálo něco dramatického. Po chvíli vystoupil i Charles a velmi krátce mě objal. Nemohla jsem si pomoct, ale připadalo mi to jako objetí na rozloučenou a s tím jsem se odmítala smířit. "Mohla bych s tebou ještě chvilku mluvit?" zeptala jsem se ho. Charles se nejistě podíval na Jorise, který bez mrknutí oka zmizel ve vchodových dveřích domu. Charles přikývl a společně jsme nastoupili zpět do auta, protože se ochladilo a ani jeden z nás nechtěl, aby nás z balkónů, které shlížely na parkoviště, pozorovali zvědaví sousedé.

Složila jsem si ruce v klíně a dala si pár vteřin na to, abych si promyslela, co mu vlastně chci říct, jenže Charles měl jiné plány a místo toho začal mluvit on. "Anno, já chápu, že mi nechceš říkat všechno. Taky mám tajemství, o kterých nechci hned s každým mluvit. Jenže mám pocit, že ty mi přímo lžeš a já nechci plýtvat svoji energii na někoho, kdo mi ani trochu nevěří. Nemyslím si, že je tvůj život o tolik větší chaos než ten můj a myslím si, že není pravda, že jsi utekla kvůli tomu, že mě do něj nechceš zatáhnout," řekl a mně se na chvilku setmělo před očima. "Prostě..." povzdychl si. "Vážně se mi líbíš a chtěl bych dát šanci čemukoliv, co by z nás dvou mohlo vzejít, ale přál bych si, aby ses mi aspoň trochu otevřela."

Zavřela jsem oči, protože jsem cítila, jak mě začínají pálit. Žádný chlap se mnou takhle nikdy nemluvil. Tak upřímně, až jsem měla strach, že kdybych neseděla, omdlela bych z toho návalu emocí, který se uvnitř mě právě odehrával. Pomalu jsem oči zase otevřela a našla ty jeho, které do mě byly zabořené, jako by zkoumaly každý kousek mojí duše.

"Charlie," hlesla jsem a na chvilku zaváhala, jestli mu to oslovení vlastně nevadí, ale jeho poloviční úsměv značil, že nejspíš ne. "Nemůžu ti slíbit, že se ze dne na den změním, ale můžu ti slíbit, že se pokusím o to, abych si získala tvoji důvěru. Jen tě prosím o trpělivost a trochu času. Taky se mi líbíš a líbí se mi, co mezi námi je. Ať už je to cokoliv," řekla jsem tak potichu, až jsem si nebyla jistá, jestli mě vůbec slyšel. Naklonil se ke mně a sevřel mě v pevném objetí. Na temeni hlavy jsem cítila lehounký dotyk jeho rtů, což mi málem znovu vehnalo slzy do očí. Polibek do vlasů. Další poprvé, na které jsem si musela počkat až s Charlesem.