Recept na lásku

Kapitola 14.

Ahoj všichni,
uvědomuji si, že tenhle příběh začíná na trochu vážnější notě než La Rosa Gialla, ale slibuji, že se dočkáte i odlehčených a roztomilých momentů, tak jen vydržte.

Děkuji že čtete, hlasujete a komentujete.

Užijte si kapitolu,

B. 

Anna

"Omlouvám se, za tu včerejší poznámku. Vím, že jsem trochu překročil hranici. Jen bych ti chtěl říct svůj pohled na věc, jestli mi to dovolíš," začal Lewis následující den ráno, když jsem se s ním neochotně sešla při snídani. Zvedla jsem k němu pohled a viděla, jak seriózně se tváří. Zakousla jsem se do svého toastu a kývla na něj, aby mluvil. Netušila jsem, kam tahle konverzace bude směřovat, ale rozhodně našemu vztahu nemohla ublížit.
"Nechtěl jsem ti přikazovat, s kým se máš vídat. Prostě jen nechci, aby sis musela projít tím samým jako tvoje... máma," viděla jsem, jak těžce polknul a sklopil oči ke svému talíři. Přimhouřila jsem oči a mlčky čekala, co bude dál.
"Bylo nám 16, když jsme se s..."
"Eleanor. Můžeš říct její jméno," skočila jsem mu do řeči, když se zadrhnul kvůli jménu mé mámy.
"Když jsme se s Eleanor potkali. Nebudu ti tvrdit, že to byla láska jako trám. Byli jsme děti a já byl pitomec, kterého kromě závodění nic nezajímalo. Trvalo to jen jedno léto a o 8 let později mi napsala email, kde mi jen tak mimochodem sdělila, že mám dítě. Tebe. A že si nepřeje, abych se tě snažil, jakkoliv kontaktovat, protože se vám beze mě daří dobře. Možná to byla hloupost, ale respektoval jsem to, protože bych ti stejně nepřinesl nic dobrého. Byl jsem pořád na cestách, neměl bych na vás čas. Myslel jsem si, že bude lepší, když o mně nebudeš vědět vůbec nic."

Viděla jsem, jak mu po tváři stekla slza, kterou rychle otřel hřbetem ruky. I já cítila, jak mě pálí oči. O ničem z toho jsem neměla ani tušení. Možná by mi to mamka řekla později, kdyby měla příležitost, ale...

"Když jsem se dozvěděl, že Eleanor umřela a snažil se s tebou spojit, vlastně jsem i chápal, že se mnou nechceš mít nic společného. Byl jsem pro tebe jen cizí chlap a nejspíš pořád ještě jsem. Ale, Anno. Věř mi, že kdybych to mohl všechno vzít zpátky a udělat znovu, byl bych takovým tátou, jakého si zasloužíš. Nikdy nebudu moct odčinit všechny ty roky, kdy jsem tu pro tebe nebyl, ale rád bych alespoň odteď hrál v tvém životě tu roli, kterou jsem měl hrát už dávno."
To už jsem brečela jako malé děcko a odolávala nutkání vyskočit na nohy a vrhnout se mu kolem krku.
"Netvrdím, že je Charles špatný člověk. Jen nechci, abys byla stejně zklamaná jako tvoje máma jen proto, že on, stejně jako já a většina ostatních, vždycky upřednostní kariéru před vším ostatním."
"Máma mi nic z toho nikdy neřekla. Neřekla mi o tom, že jsi nevěděl, že jsem se narodila. Celé dětství jsem si myslela, že mi neposíláš ani přání k narozeninám jen proto, že mě prostě nemáš rád," přes slzy jsem se hořce zasmála a pak jsem konečně přešla k němu a pevně ho objala.

Cítit jeho paže kolem mého těla byl nepopsatelný pocit. Jako by do sebe zapadly dva dílky puzzle. 22 let se mi bez otce dařilo vlastně celkem dobře. Nevadilo mi, že ho naznám a on nezná mě, ale najednou se z minuty na minutu stal mojí neodmyslitelnou součástí.

Odcházela jsem do práce s úplně jiným pocitem. Jako by měl svět najednou jasnější obrysy a zářivější barvy. Tohle pročištění atmosféry mezi mnou a Lewisem pro mě bylo jako živá voda. Najednou jsem se nebála ničeho, protože jsem věděla, že mu na mně doopravdy záleží. Dokázala jsem pochopit všechny jeho pohnutky a rozhodnutí, protože i já se pořád cítila jako dítě. Pokud mu máma po osmi letech poslala email (Vážně email? Haló?), kde ho žádala, aby mě nekontaktoval, nemohla jsem mu vyčítat vlastně vůbec nic. Naopak jsem začala pochybovat o tom, zda pro mě máma udělala to nejlepší. Zda udělala to nejlepší pro sebe.

Celá směna byla provoněná mými novými nejoblíbenějšími vůněmi. Na konci dne už jsem dokázala rozlišit mezi většinou druhů těstovin, které tu používali a byla jsem na sebe nesmírně hrdá, protože to fakt nebylo jednoduchý. Kdo jako potřebuje 40 druhů nudlí? Domů jsem se vracela úplně vyřízená, ale spokojená jako želva.