Black Swan

Tony

Alena opouštěla Ireninu kancelář v dobré náladě. Nemohla sice potlačit jistou skleslost, která se objevila, když se s ní Irena rozloučila, i přesto v ní však jejich setkání rozproudilo krev a zlepšilo jí den. Měla právě namířeno ke schodišti, po kterém se chtěla vrátit zpět do oddělení módy, znenadání však z jedné z kanceláři vystoupila ona žena, kterou Alena prve zahlédla. Málokdy Alena narazila na ženu, která by byla vyšší než ona. I zdálky si totiž všimla, že žena, která právě svižnou chůzí došla až k Irenině kanceláři, musí být nejméně o pět centimetrů vyšší než ona sama. Neměla však čas si ji pořádně prohlédnout, neboť po zaklepání na dveře a Irenině souhlasu ke vstupu okamžitě zaplula do kanceláře. Alena se tedy vydala zpět na své pracoviště.
"Tak, co pro mě máte?" zeptala se Irena líně poté, co Antonie vešla do její kanceláře. V rukou nenesla žádné složky ani podobné věci, které by Ireně mohla předat, Irenu se tedy skutečně podivila, proč ji vlastně její nová ředitelka vyrušuje. Neváhala však a vyzvala příchozí, aby se posadila.
"Prošla jsem si všechny dokumenty, listiny a pracovní i obchodní smlouvy, jak jste chtěla." oznámila jí s úlevou v hlase Anotnie, která se usadila naproti Ireně do příjemného polstrovaného křesla.
"Výborně." pochválila ji s trochou ironie v hlase Irena. Sdělení jí nepřipadalo nijak zvlášť zajímavé.
"Chtěla bych se seznámit se zaměstnanci, probrat s nimi, jak probíhají obchody a co bychom mohli popřípadě zlepšit." pokračovala dále Antonie a ve svém kalhotovém kostýmku přehodila nohu přes nohu. Irena, kterou pohyb upoutal, se mírně začervenala. Po chvíli však znovu promluvila.
"Jistě, můžete se volně procházet po odděleních a probrat se zaměstnanci, co uznáte za vhodné, ale až s tím skončíte, chci mít všechny ty vaše inovace a objevy pořádně zdokumentované. Je to jasné?" zeptala se Irena lehce upjatě a zadívala se Antonii do očí. Ta jen lehce přikývla.
"Nejdřív začnu v oddělení módy." informovala jí vzápětí Antonie, zvedla se ze židle a měla se k odchodu. Irena ji sledovala, tu impozantní vysokou ženu, která se od ní rychle vzdalovala.
"Ještě moment, Antonie."zastavila ji Irena náhle, když si všimla, že se jí zezadu na halence ohrnul límeček. Antonie se po jejích slovech zastavila a obrátila se, takže teď stála k Ireně čelem.
"Pojďte sem, prosím." řekla lehce lhostejným tónem a čekala, až Antonie dorazí zpět k židli naproti Ireně.
"Ohrnul se vám límeček, spravím vám ho." řekla poté, co přešla stůl a stanula vedle Antonie. Ta, po Irenině oznámení, jen lehce přikývla a lehce se sehnula, aby Irena mohla spravit vzniklý nedostatek a nedokonalost jejího oděvu. I tak se ale Irena musela lehce postavit na špičky, aby dosáhla až na límec.
"Děkuji, paní Mašková." řekla Antonie poté, co od ní Irena ustoupila.
"Nemáte zač, Antonie." odpověděla Irena a opět sklonila hlavu nad svůj pracovní stůl. Dál slyšela jen pomalé kroky, které se blížily ke dveřím, u kterých se však přece jen zastavily.
"Mimochodem, nemusíte mi říkat Antonie, stačí Tony." řekla s úsměvem Tony a spiklenecky na Irenu mrkla, poté konečně opustila kancelář a vydala se směrem k výtahu....