Black Swan

zimní a jiné radovánky

Poté, co se Aleně podařilo prorazit a odházet část sněhu za dveřmi zjistila, že jí práce zabere daleko víc času, než očekávala. Okolo chaty totiž sníh dosahoval až do výšky jejích ramen.
Mezitím, co Alena odklízela sníh přede dveřmi, rozdělala Irena v kamnech oheň. Zapálila si cigaretu a po chvíli se, pod vlivem tepla a nikotinu, zcela uklidnila. Když dokouřila, zašla si do ložnice pro hedvábný župan a poté se vydala sobě a Aleně připravit snídani. Z kredence vytáhla slaninu a vejce a přemýšlela, na který způsob je udělá, nakonec se však rozhodla pro volská oka. Byla sice zvyklá na exotická jídla, avšak musela přiznat, že by jí tento způsob života nedělal sebemenší potíže. Kdyby mohla, vzdala by se všeho žila by s Alenou jen o chlebu a vodě. Brzy se po chatě začínala linout vůně, kterou  ucítila i Alena, které za tu dobu, co odhazovala sníh, pořádně vyhládlo. Cesta přede dveřmi už byla prohazená tak, aby se po ní dalo projít k autu, proto se Alena rozhodla, že si dá na chvíli pauzu a vydala se na průzkum do kuchyně. V momentě stanula v jejích  dveřích, celá červená a zpocená z namáhavé práce.
"Posaď se, snídaně už je hotová..." řekla s úsměvem Irena, která nyní, už před sedící Alenu, postavila talíř se snídaní. Ta se na ni jen vděčně podívala a honem se pustila do jídla. Irenino kuchyňské umění jí nepřestávalo překvapovat.
"Tak jaké to je?" zeptala se Irena zvědavě když si všimla, jak Aleně snídaně chutná. "Bylo to výborné, miláčku..." odpověděla Alena, když dojedla poslední sousto. Počkala, až dojí i Irena, poté odnesla svůj talíř ke dřezu a chtěla se vrátit zpět do práce.
"A co dezert?..." zeptala se dotčeně Irena, která se nyní opírala o kuchyňskou linku, jakmile na ni Alena pohlédla, začala si rozvazovat hedvábný župan, který měla na sobě. Pod docela průhledným černým negližé, které měla Irena pod županem, bylo vidět její nádherné tělo, které Alena tak milovala.
Pomalu tedy přistoupila k ní a položila svou dlaň na její pozadí. Irenino tělo se při jejím dotyku zachvělo. Cítila, jak v Aleně, vlivem fyzické námahy, vaří krev. Zároveň však z jejích doteků a nedočkavých polibků cítila stále narůstající vzrušení. Se stále v polibku spojenými rty ji Alena manévrovala ke stolu, u kterého zastavily, a na který ji donutila se posadit.
Mezitím přes látku Irenina negližé nahmatala její střed, který začala pomalými krouživými pohyby dráždit. Irena mezitím nekontrolovatelně vzdychala do Aleniných úst.
Jejich jazyky se o sebe třely v dokonalých polibcích. Aleniny prsty se mezitím přesunuly z Irenina středu na její stehno, odkud pokračovaly směrem nahoru, kde vstoupily pod látku Irenina šatu. Ještě chvíli pak Alena pokračovala ve stimulaci Irenina nejcitlivějšího místa, když najednou, k Ireninu překvapení, do ní pronikla třemi prsty. Po pár chvílích se Irenino vzdychání zintenzivnilo a ona dosáhla orgasmu.
"Miluju tě...." zašeptala Aleně do ucha ihned po tom, co byla schopna popadnout dech.
"Já tebe taky..." odpověděla láskyplně Alena, která jí vtiskla poslední polibek na tvář a vydala se směrem ke dveřím.
"Kam si myslíš, že jdeš?" zeptala se Irena laškovně.
"Jdu odházet ještě trochu sněhu, za chvíli se vrátím." odpověděla a pokračovala v cestě chodbou, za chvíli bylo slyšet bouchnutí vchodových dveří.
Ty jsi hrozná.....pomyslela si Irena sama pro sebe s úsměvem. Mladá prodavačka ji nepřestávala překvapovat. Ještě nějakou dobu seděla Irena na stole, poté se však zvedla, sklidila ze stolu a umyla nádobí. Když bylo vše čisté, šla do ložnice, kde se převlékla do teplého oblečení a vydala se za Alenou ven. Tu Irenina přítomnost docela překvapila, většinou si po takových aktivitách potřebovala chvíli odpočinout a vydechnout, nyní tu však před ní stála Irena Mašková v celé své kráse a v plné síle.
"Vystřídám tě.." řekla, zatímco se natáhla pro lopatu. Nejvíce sněhu bylo sice u zdí chaty, protože v noci kromě sněžení asi i foukal vítr, stále však zbývalo spoustu sněhu k odházení okolo auta a příjezdové cesty. Irena se tedy dala do práce. Brzy odházela sníh okolo auta a pak i příjezdovou cestu tak, aby se po ní dalo vyjet pryč. Polní cesta, která vedla kolem chaty na tom nebyla, kvůli stromům stojícím kolem, zase tak špatně. Proto neměla Irena po zhruba hodině odhazování už co na práci a jen tak se opřela o lopatu a zadívala se na zasněžené stromy a kopce okolo.
Najednou jí však zezadu do hlavy udeřila sněhová koule. Irena se pomalu otočila, její zrak hledal původce, nebo spíš původkyni sněhové koule, která ji trefila do hlavy. Než však stihla najít Alenu, přistála jí druhá, docela prudká, rána přímo doprostřed hrudníku. Jejich pohledy se setkaly. Irena se na moment podívala na Alenu, pak si však teatrálně položila ruce na pomyslnou ránu a padla na zem. Alena se ještě chvíli smála, Irenina hravá nálada ji bavila, jenže.....Irena se nějak dlouho nehýbala. Stále ležela na břiše, tváří dolů ve sněhu. Mohla jí snad ta sněhová koule skutečně ublížit? Přemítala v hlavě Alena. Sice kdysi slyšela, že opravdu prudká rána do hrudi by mohla člověku zastavit srdce, ale mohl to být i tento případ?
"Ireno?" zvolala Alena vyděšeně a rozeběhla se směrem k ležící Ireně, která se stále nepohla ani o centimetr. Alena už byla nyní úplně u ní, klekla si do sněhu, obrátila opatrně Irenino tělo a položila si její hlavu do klína.
"Ireno...." zašeptala s úlevou v hlase, když zjistila, že se na ní její milá dívá a že se směje. Alena v momentě zjistila, že ji Irena nachytala.
"Ty jsi vážně nemožná..." řekla se smíchem a plácla Irenu do čela.
"Já vím.., proto mě miluješ." odpověděla jí stále se usmívající Irena.
Ještě chvíli poté pobyly venku, pak ale, obě úplně promrzlé, zapadly do chaty a celý zbytek dne strávily v objetí u kamen.....