Black Swan

nabídka, která se neodmítá

Ikdyž Irena už jednou byla v téhle situaci, popravdě nevěděla, za jak dlouho přijde pomoc. I přesto se však snažila Alenu uklidnit.
"Není se čeho bát. Za chvíli přijde technik a dostane nás ven." řekla Irena, políbila Alenu na čelo a vzala ji za ruku. Alena jen pokývala hlavou. Sice se bála, ale ujištění Ireny ji značně uklidnilo. "Děkuji." řekla Alena s vděkem.
"Za co?" zeptala se s úsměvem Irena.
"Za uklidnění." odpověděla Alena a objala Irenu. Ta jí začala přejíždět jednou rukou po zádech a druhou ji hladila po vlasech. Pro Alenu to nemělo jen konejšivý efekt, ale zároveň jí tím Irena rovnala rozcuchané vlasy zpět do původní polohy.
"Miluji tě." řekla Irena. "Takhle to ale dál nejde, musíme se někdy sejít i mimo labuť." řekla ještě a podívala se Aleně do očí.
"Můžeme si vyjít do kina nebo do divadla." navrhla Alena a políbila Irenu na čelo.
"Já jsem myslela někde při větším soukromí." řekla Irena a laškovně si Alenu změřila pohledem.
"Myslela jsem spíš nějaký hotel. Někde, kde nás nikdo nemůže vidět a nebude nás nikdo rušit." pokračovala dál Irena a svůj pohled nyní soustředila na Alenino tělo. Na teplo, které z něj vycházelo a na lásku, kterou k ní cítila. Ačkoliv ji znala teprve chvíli, velice si ji zamilovala a nemohla popřít, že netouží být s Alenou jen takhle. Že netouží po tom, aby se její nahé tělo chvělo pod jejími dotyky. Těmto myšlenkám se nevyhýbala ani Alena. Představa Ireniných rtů, přejíždějíchích po její pokožce a laskajících každý centimetr jejího těla ji naplňovala teplem. Teplem a vzrušením. Představa být tělo na tělo společně s Irenou, s milovanou Irenou, s nebezpečně svůdnou Irenou ji nepřestávala nikdy opouštět.
"Kousek od labutě je hotel, jmenuje se "U kulatého stolu." řekla Alena a představa strávení večera s Irenou ji nepřestávala opouštět.
"Ne." řekla Irena. Aleně náhle znejistěla. "Tam by mě mohli znát. Půjdeme o pár bloků dál. U tří lvů se jmenuje ten hotel, který mám na mysli." řekla Irena a políbila Alenu. Krátce, ale přesto vášnivě. Alena se však nechtěla spokojit jen s jedním polibkem. Ještě více se přiblížila k Ireně a přitlačila ji na zeď výtahu. Položila jí ruce na horké tváře a políbila Ireniny rudé rty. Irenou projela vlna vzrušení.
"Vyspi se se mnou." navrhla Aleně a její hnědé oči pohltila čerň jejích zorniček.
"Tady?" zeptala se překvapeně Alena, která nevěděla, co jí odpovědět.
"Ano. Každá minuta bez tvého tepla je nesnesitelná. Každý den bez tebe jako by trhal mé srdce na kusy. Když ležím večer v posteli, představuji si, že jsi vedle mně, nebo spíš pode mnou. Představuji si tě v různých situacích. Ráno, po probuzení. Při cestě do práce. Při každé aktivitě. A potom večer, když jdu do postele, myslím na tebe a na mě. Myslím na tvé dokonalé tělo, které líbám a hladím. Nejradši bych tě teď vzala do postele a umožnila ti prožít tu největší rozkoš ve tvém životě."
Alena byla úplně beze slova. Nevěděla, že Irena k ní chová takové pocity. Ona sama však věděla, co chce a proto Irenu znovu políbila. Jejich rty a jazyky se o sebe otíraly v pravidelném rytmu. Irena polibek přerušila a začala si sundavat sako. Když už leželo na zemi, vybídla Alenu, aby jí rozepnula hedvábnou košili. Když však byla u třetího knoflíčku ozval se zezdola zvuk.
"Paní Mašková!" ozval se hlas ředitele Bouchnera. "Je tady technik, výtah už brzy pojede." A skutečně. Necelých deset minut po jeho prohlášení už Alena s Irenou bezpečně jely zpátky dolů. Naštěstí už byly obě upravené a když Irena nasadila svůj obvyklý namyšlený výraz, nezdála se být Alenina přítomnost s Irenou ve výtahu ani trochu nápadná.
Avšak předtím, než se obě vydaly zpět na své pracoviště, zašeptala Irena k Aleně:
"Zítra v osm hodin večer. Řekni recepčnímu, že jdeš na pracovní pohovor." řekla a pohlédla Aleně hluboko do očí, potom se každá rozešla vlastní cestou.