Black Swan

část 23

Od toho incidentu uplynulo už několik dní. Sice už všechny zaměstnankyně Labutě věděly, co je Bouchner zač, Irena se však nepřestávala bát o Alenu. Věděla sice, že za celou pracovní dobu se prakticky nehne ze svého místa, ale i přesto se bála. Ze strachu o svou lásku a z nesnášenlivosti vůči Bouchnerovi proto začala spřádat plán, jak se ho zbavit a jak ho zastavit dřív, než provede něco podobného nebo horšího. Alena oproti tomu byla naprosto klidná a snažila se být oporou Kristýně, které s podporou ostatních bylo každým dnem o něco lépe. Dnešek byl opět velmi hektický a Irena opět zatoužila uvidět aspoň chvíli svoji lásku. Proto se jako obvykle vydala do oddělení módy. Vyšla z kanceláře a vydala se k výtahu. Už byla skoro u dveří, když se najednou zastavila a zaposlouchala se. Ačkoliv byl dnes docela větrný den a terasa byla zavřená, i přesto se jí zdálo, že právě ze zavřené terasy slyší hlasy, nebo spíš zoufalý křik. Irena tedy sebrala veškerou odvahu a vydala se na průzkum. Za malou chvíli už byla u dveří na terasu. Byly zavřené, zaposlouchala se tedy do hlasů, které zpoza nich vycházely. Rozeznávala hlas nějaké ženy a ještě jeden, mnohem hlubší hlas. Chvíli přemýšlela, komu by ten hlas, který zněl tak rozzuřeně, mohl patřit. Náhle jí v hlavě probleska odpověď. Bouchner. Irena byla v momentě na terase. Dorazila přesně v pravou chvíli. Přímo u zábradlí uviděla Kristýnu Lhotskou a Bouchnera, který ji držel kolem krku.
"Ty parchante!" zakřičela Irena jako smyslů zbavená. Ještě než se Bouchner stihnul vzpamatovat, byla Irena u něj a než stihnul cokoliv udělat, strčila do něj. Naprosto bez rozmyslu, ale s vidinou, že dělá správnou věc, nestihla Irena ani promyslet možné následky tohoto činu. Bouchner, který ztratil rovnováhu, totiž přepadl přes zábradlí. Irena si teprve teď uvědomila, co udělala. S vědomím toho, co právě udělala, se zdráhavě přiblížila k zábradlí. Jediný pohled dolů jí stačil k tomu, aby se rozeběhla pryč z terasy. Šokovaná Kristýna zůstala nejprve jako přimražená, až za nějakou chvíli sebrala veškerou odvahu a podívala se. Na liduprázdné ulici leželo Bouchnerovo tělo, bez známek života a kolem něj temně rudá kaluž krve. Irena váhala, co teď? Kam jít? Nakonec se však rozhodla zajít tam, kam měla namířeno. Ve výtahu měla dost času na to, aby nasadila obvyklý arogantní výraz. Když vystoupila a přešla k pultu, kde Alena prodávala, všechny pohledy byly upřeny na ni, nikoho by však asni nenapadlo, co Irena právě udělala. Takhle ji vnímala i Alena. Při pohledu na ni neviděla ani známky po rozrušení. Irena totiž stihla nasadit svůdný výraz, se kterým se k Aleně pomalu přibližovala. Když došla až úplně k ní, Alena byla jako u vytržení. Při pohledu do Ireniných očí cítila zvláštní horko a vibrace po celém těle. Ještě chvíli se na sebe jen tak dívaly, potom se však Irena k Aleně naklonila a gestem ruky ji vyzvala, aby šla za ní. Irena zavedla Alenu až ke kabinkám, kde do jedné vstoupila a vyzvala Alenu, aby šla za ní, ta jen nahlas polkla, vstoupila a zatáhla závěs, který odděloval prostor kabinky od okolí, otočila se a zdráhavě k Ireně přistoupila. Její zorničky byly úplně rozšířené. Alena ještě nikdy nebyla tak vzrušená, jediný Irenin vroucí pohled jí stačil, aby se jí po těle rozlilo takové horko, že si myslela, že se snad rozteče. Uchopila Ireninu tvář a políbila ji, bez váhání a tak vášnivě, že ji to samotnou překvapilo. Ani si nevšimla, že rukama bloudí po Irenině těle, ani si nevšimla, že její ruka rozepíná knoflíky Irenina saka, které v tu ránu leželo na zemi.
"Počkej," řekla Irena, která věděla, kam by tohle celé vedlo, "máš dnes večer čas?" zeptala se a pohlédla na Alenu s nadějí v očích. Doufala, že se s ní bude moci sejít. Co kdyby se přišlo na její zločin? Chtěla by se svou láskou strávit aspoň několik málo dní. Aspoň těch několik málo dní, co jí zbývá, něž se odhalí pachatel onoho zločinu, který provedla.
"Mám," odpověděla Alena, která si nechtěla nechat ujít jedinou chvíli, kdy mohla být s Irenou.
"Dobře, buď v osm hodin v hotelu "U tří lvů" dobře?" Alena pouze přikývla a znovu Irenu políbila. Poté se každá rozešla svou cestou. Irena se chtěla vydat opět do kanceláře, do cesty jí však vstoupila Valerie Horká, která vypadala opět značně rozrušená.
"Paní Mašková," oslovila ji a odváděla ji směrem, kde by je nebylo tolik vidět, "byla za mnou Kristýna, říkala, že ji Bouchner opět obtěžoval, že se ji pokusil dokonce  zabít."
"O tom nic nevím." řekla Irena, která si uvědomila své nebezpečí. Pokusí se zapírat, ale k čemu to? Kristýna šla asi s pravdou ven.
"Bouchnera našli venku na chodníku, někdo jej strčil z terasy...." poznamenala Valerie a pohlédla Ireně do očí, z jejího pohledu bylo patrné, že ví úplně všechno....