Black Swan

objetí

Při té spoustě práce a vyhýbání se Lukášovi utekly Ireně ty dva týdny jako voda. Stále však musela myslet na Alenu. Nevěřila sice v lásku na první pohled, ale blondýnka jí přímo učarovala. Přestože byla chudá, bylo v ní něco, nějaké kouzlo, které nemívají ani ti nejbohatší. Proto si Irena občas ve volné chvíli vykradla z kanceláře a chodívala do oddělení módy. Kdyby se jí někdo zeptal, kam jde, řekla by, že si jde prohlédnout nové modely, které do nabídky přibývaly každý druhý den. Sama však věděla, že to není pravda. Módu milovala, to ano, ale do oddělení jí táhlo jen jediné. Aspoň na chvíli spatřit Alenu. Pozorovat ji při práci a zkoumat každý její pohyb.
Jednoho dne se chtěla vykrást, jako obvykle, ale před její kanceláří stáli tři lidé. Dva muži a jedna žena. Alena. Jeden z mužů byl pak ředitel Bouchner, Irena ho sice nesnášela, avšak musela přiznat, že pro obchod je ochoten udělat první poslední. Druhého muže neznala, ale patrně to byl číšník.
"Paní Mašková," pozdravil ji pokynutím hlavy Bouchner, "omlouvám se, jestli jsme vás vyrušili při práci." dokončil větu a podíval se na Irenu..
"Co se tady děje?" zeptala se s nehranou zvědavostí.
"Problémy s kázní." řekl Bouchner a probodl Alenu i neznámého číšníka pohledem. S kázní? Co by mohla Alena provést? Pomyslela si Irena, zatímco si oba provinilce prohlížela od hlavy k patě.
"Dobrá," řekla nakonec, vy se postarejte tady o pana....pana..
"Vrána, Jakub Vrána," řekl Bouchner... "číšník...." dodal nakonec.
"Vy se tedy postarejte tady o pana Vránu a já si promluvím se slečnou Zimovou." řekla a vyzvala Alenu, aby šla s ní zpět do kanceláře. Irena došla až ke svému stolu, kam usedla za svou polstrovanou židli, Alena, která rovněž vstoupila do kanceláře se nyní zastavila a čekala na další pokyny.

"Neumíte zavírat dveře?" zeptala se Irena s úsměvem na tváři. Chtěla sice působit vážně, ale pohled na Alenu ji donutil k úsměvu. Alena se rychle otočila a zavřela je. Poté se obrátila zpět k Ireně a pohlédla jí přímo do očí. Byly v nich slzy. Irenu to překvapilo. Byl snad ten prohřešek tak zlý?
"Co se stalo?" zeptala se, vstala ze židle a přiblížila se k Aleně jen na několik kroků.
"Ten číšník, Jakub Vrána, pořád mě obtěžuje, moje nesouhlasy si vykládá jako souhlasy a říká mi nechutné věci.....a dnes...dnes se mě pokusil políbit.."
Aleně se na konci věty zlomil hlas a dala se do tichého pláče. Irena k ní přistoupila, jak nejblíže to šlo a objala ji. Alena jí obětí opětovala a svou tvář zabořila do Irenina ramene. Irena ji začala hladit po zádech a ještě více ji k sobě přitiskla. Stály takhle pár minut, až se Alena začala uklidňovat. Už neplakala usedavě, pouze lehce popotahovala, až se nakonec uklidnila úplně. Irena ji však z obětí nepustila.
"O potrestání toho Jakuba se osobně postarám." zašeptala k Aleně. Ta jen lehce pokývala hlavou.
"Děkuji." zašeptala přece jen po chvíli a podívala se Ireně do očí.
" Děkuji." řekla znovu a políbila Irenu na tvář. Irena, zaskočena tím projevem důvěry se začarvenala.
"Už běžte," řekla nakonec, "a nebojte se, všechno bude v pořádku." Dovedla Alenu až ke dveřím, bylo jí líto, že už musí odejít, ale měla na práci ještě nějaké papírování.
"Nashledanou." řekla Alena a otevřela dveře. V tu ránu byla pryč a Irena se vrátila zpět ke své práci.