𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

LXXIV. Slzy lásky

(prosím, čtěte až do konce <33)

,,Musíme něco udělat" řekl Radek naléhavě, a já stále nechápala, o čem tu k sakru mluví.

,,Můžete mi už laskavě někdo vysvětlit, co se tu děje, a co přede mnou tajíte?" zeptám se s rozklepaným hlasem.

Ostatní, tedy hlavně Dominik protestovali, ale věděli, že nemají jinou možnost, než mi to říct. Byla jsem připravená čelit tomu co přijde, ale v moji duši zavládlo hrobové ticho.

Radek se posadil vedle mě a začal;

,,Elis, musíme odejít. Nastaly komplikace, které neumíme vyřešit, a věř mi, že nám jde jen o tvé bezpečí"

Moje srdce se začalo bouřit a pocity zmatku se mísily s obavami.

,,Ale proč? Co se stalo?" vyhrkla jsem.

,,Elis, přimotali jsme se do jedné skupinky lidí, kteří nejsou úplně nejlepší lidé. Obchodují s něčím, o čem jsme my neměli ani tušení. Jenže pak...to jak se na půl dne vytratil Dominik a ten telefonát, určitě nejsi pitomá a došlo ti, že to má nějakou spojitost"

,,Ale proč jste mi to neřekli dřív?" zeptala jsem se s hořkostí v hlase.

Dominik se na mě smutně podíval.

,,Chtěli jsme tě ochránit. Nevěděli jsme, jak tohle všechno ovlivní tvůj život, a snažili jsme se, abys tohodle všeho nebyla součástí. Bohužel, situace se změnila a musíme jednat rychle"

,,Domi? Není tady nějaká šance, že by se to dalo nějak-"

,,Zkusili jsme všechno, věř mi" zastavil mě Dominik.

,,Domi" zalesknou se mi slzy v očích.

,,Je mi to líto" řekne Dominik se zlomeným hlasem.

,,Bude lepší, když zůstaneš tady, dokud nenajdeme bezpečné místo i pro tebe"

Sotva jsem se s tím vyrovnala, když Dominik dodal;

,,Neprozradili jsme ti vše, abychom tě chránili, ale teď je čas, abys věděla pravdu"

Cítila jsem, jak mi hoří tváře úzkostí, a taky jak mi chladnou konečky prstů.

,,Dobře, řekněte mi všechno, ale teď už opravdu" naléhala jsem. Radek se zhluboka nadechl a pokračoval.

,,Elis, tady není bezpečno kvůli několika nebezpečným lidem, kteří nás sledují. Nechceme, aby se ti něco stalo"

Moje srdce se téměř zastavilo, když jsem si uvědomila, že jsme byli ohroženi lidmi, o kterých jsem vůbec netušila.

To jsem třeba zrovna v klidu spala, a okolo domu mohli být ozbrojení lidi. Nikdo o nich nevěděl, a kdyby se dostali dovnitř tak-

,,Ale proč vás sledují? Kdo jsou?" zeptala jsem se, snažíc se udržet klid.

To se ti řekne, jenže říkat a konat, to jsou dvě odlišné věci.

Dominik přistoupil a stiskl mi ruku.

,,Elis, teď je čas, abys tu hlavně zůstala v bezpečí. Musíme se dostat na místo, kde nás nenajdou"

Srdce mi bušilo tak hlasitě, že jsem byla přesvědčena, že ho slyší i ostatní.

,,Kam půjdete?" zeptala jsem se, uvědomujíc si, že je tohle ta jediná možnost.