*pohled Elis*
Právě mi napsal Peťa, že už odešel do práce.
Rozhodla jsem se Petrovi zavolat a domluvit se s ním na dnešku jestli přijde.
J: Ahoj Peti, máš teď čas?
P: Ahoj kotě, jasně, na tebe vždycky
J: No chtěla jsem se zeptat jestli dneska přijdeš?
P: jasně, rád se stavím, ale budu moct až nějak po deváté.
J: Jasně nevadí, já aspoň koupím nějaké jídlo
P: Dobře kotě, tak se uvidíme večer pokud je to vše?
J: Jojo, budu se těšit, pa
Po tomdle jsem hovor vypla a usmívala se jak měsíček na hnoji.
---
Byl večer a já šla ještě do čínské restaurace pro nějaké nudle s kuřecími nudličky. Stihla jsem to jen tak tak, protože za 20 minut měli zavírat.
„Díky" pronesla jsem, když mi podali mé jídlo. Onen pán něco řekl ale co, to jsem opravdu nerozuměla. Pouze jsem se pousmála, a pak odešla.
---
Došla jsem na chodbu, kde jsem si všimla vyčuhující obálky v mé schránce. Obálku jsem vytáhla a dále ji nevěnovala pozornost.
Ta obálka...
S plnýma rukama jsem došla ke dveřím, které jsem odemkla a vešla do bytu. Bylo něco okolo třičtvrtě na devět, za chvíli by měl přijít Petr.
Jídlo jsem položila do obýváku na stůl, obálku hodila někam, ani nevím kam. Jo, asi zůstala na skřínce u dveří.
Nachystala jsem vidličky, popadla skleničky a pomerančový džus, vše položila na stolek a vrátila se pro obálku.
Bylo na ní: Elisa Adámková.
Todle, nic víc, žádná adresa, tím pádem mi to tu vhodil někdo, kdo sem přišel a zas odešel.
Otevřela jsem obálku, kde se nacházely fotky, a nějaký papír. Fotky jsem položila bokem, a rozložila papír.
MILÁ ZLATÁ ELISO ADÁMKOVÁ, ASI PŘEMÝŠLÍŠ, KDO TI TODLE PÍŠE. NAD TÍM PŘEMÝŠLET MŮŽEŠ, ALE BRZY NA TO SAMA PŘIJDEŠ.UŽ NĚJAKOU DOBU TĚ SLEDUJI, SEŠ KUS , SE KTERÝM BY SE DALO NĚCO DĚLAT. TEĎ SE PODÍVEJ NA PŘILOŽENÉ FOTKY, ABYS MI VĚŘILA. TODLE JE ZŘEJMĚ POSLEDNÍ DOPIS, DOKUD SE ZASE NEUVIDÍME OSOBNĚ.
Vše bylo napsané velkým písmem a vytištěné. Takhle úplně nepoznám, kdo to psal a co to má znamenat? Fotky. Na ty jsem se ještě nepodívala.
Odložila jsem dopis a vzala 2 fotky do ruky. Na jedné jsem jak vycházím z kavárny se sluchátky v uších, na druhé jak jsem s Maxem u rodičů. Nebudu lhát, je to creepy.
Proč by mě někdo sledoval? Nebo je to jen vtip? Ale blbý vtip.
Slyšela jsem odemykání dveří. Ajo, Petr má náhradní klíče. Vše jsem schovala do šuplíku co jsem měla po boku, a rozešla se k němu.
„Ahoj zlatí" řekla jsem a usmála se na něj.
„Ahoj kotě, jak bylo?" zeptal se a políbil mě do vlasů.
„Ale jo, šlo to, a naštěstí to dneska rychle uteklo"
„To je dobře, měl jsem to stejně, moc práce jsem ani neměl, až na jednu schůzku mimo město"
„Tak to je dobře, jinak koupila jsem nám čínu, tak pojď, ať nám to ještě více nevystydne" řekla jsem a táhla ho do obýváku.
„Ty jsi skvělá" řekl a sedl si na gauč k jídlu.
Večer byl krásný, společně jsme si po večeři pustili film, a takhle jsem usla Peťovi v náručí.
---
Celá rozlámaná jsem se ráno probudila na gauči. Šla jsem se na sebe podívat do zrcadla.
No tyvole, moje vlasy a ten rozmazaný make up všude? Bože.
Šla jsem se upravit a vysprchovat, vrátila jsem se v ručníku do obýváku, kde jsem viděla sedícího Petra na gauči. Zrovna si asi s někým psal, dokud si mě nevšiml.
„Bré ráno kotě" řekl a usmál se.
„Dobré lásko" šla jsem k němu a dala pusu.
„Takže ty takhle na mě, jo? V ručníčku?" ušklíbil se.
„Na co ty hned nemyslíš" řekla jsem a zamířila jsem do ložnice.
„Myslím jenom na tebe" řekl když se objevily jeho ruce na mých bocích.
„Lásko já za chvíli musím do práce" řekla jsem a chtěla sundat jeho ruce. to se mi však nepovedlo a Petr mě začal líbat na krku. U toho to ale neskončilo.
---
Konečně jsem se mohla obléct, když už mi v tom minule Peťa zabránil.
„Bylo to úžasný, kotě" řekl vyvalený Petr na posteli.
Já se pouze usmála a dále se věnovala přípravě do práce. Po chvilce jsem byla připravená vyrazit, společně s Petrem, který taky někam musel, jsme vyrazili z bytu.
---
„Tak ať ti to dneska rychle uteče kotě" řekl a daroval mi vřelý polibek.
„Děkuju, tobě taky" rozloučili jsme se a já odešla.
Došla jsem do kavárny, kde jsem hned popadla Pepu za ruku, a táhla ho ke stolu. Musím mu ukázat ten dopis, Petrovi to zatím říkat nebudu.
„Co se děje?" řekl nechápavě.
„Hele, co si o tomdle myslíš?" zeptala jsem se ho a podala mu obálku.
„No otevři to!" řekla jsem celá nervózní.
„Emm, kdo to psal?" řekl když to dočetl.
„Tyvole jak to mám asi vědět? Podívej se ještě na ty fotky, je to creepy" řekla jsem a vytáhla ty fotky.
„No dopíči" řekl když si je prohlídl.
„Nechápu proč mi todle někdo napsal"
„Petr to ví?" zeptal se hned.
„Ne, jsi první kdo to ví, a on se to nesmí dozvědět. Třeba to byl jen vtip a už se to nebude opakovat" řekla jsem a falešně se zasmála.
„Snad" řekl a usmál se.
„Kdyby ti přišel další, řekni" Na to jsem kývla a šla normálně pracovat.
To jsem ale nevěděla, co mě čeká doma.
ČTEŠ
𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂
Fanfiction„Petře máme problém" řekla jsem šeptem k němu. „Já ne, ale ty jo, holčičko" řekl a já se nechápavě podívala... --- Moje srdce se zastavilo a roztříštilo na milion střípků. Můj život byl jako skládačka. Někdo nový do něj vstoupil, a složil nový dílek...
