𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

XXXII. Uzavřená kapitola

„Tím pádem, je to na mě " odpověděl a položil svůj telefon. Chvilku jsem nevěděla co dělá, ale pak se objevil nade mnou.

„Co děláš? " zeptala jsem se.

„Co myslíš? Ty se nudíš, já se nudím, a já mám dokonce řešení.." pronesl a podíval se mi na rty.

Opravdu nechápu co to se mnou je, pokaždé když na mě takhle kouká mám chuť spojit naše rty.

„Neříkala jsi, že už tě ty věci co děláš omrzely, a že se nudíš? Tak věř, že tohle tě neomrzí, a budeš chtít víc." řekl hned na to, jenže...Pak toho ale pokaždé lituju...

Než jsem se nadála jeho rty byli opět na těch mých. Dokonce mi to připadá, jako by to bylo normální, jako bychom spolu byli. Je to už poněkolikáté a my spolu mluvíme v podstatě jako by se nic nestalo.

„Nejlehčí bude, když si přiznáš.. že mě chceš" řekl do polibku, což mě donutilo se od něj odtáhnou.

„Můžu klidně dokázat.. že chceš" pošeptal mi do ucha. Jen jsem nehybně ležela, a pozorovala ho.

Svojí ruku přemístil opět na moje stehno, a jel víš. Nevypadal jako že by toho chtěl nechat.Po chvilce ho to přestalo bavit a chytl mě za kalhoty, jako že mi je chce sundat.

„Co to děláš?" zeptala jsem se nervózně.

„Co asi?" pronesl a moje kalhoty skončili na zemi.

Jeho ruka se opět objevila na mém stehně, tentokrát na vnitřním, a jel rukou až k lemu mých kalhotek. Zastavil se těsně u mého citlivého místa, a věnoval mi pohled.

Žádá o svolení?

Chvilku jsem váhala ale pak se na něj trochu usmála.

Tohohle budu opět litovat, občas si říkám že jsem asi fakt kráva. Ne asi, ale jsem.

Odhrnul mi kalhotky a vjel do mě jedním prstem, trochu jsem se prohla v zádech. Začal s ním pohybovat, a po chvilce přidal i druhý.

Nebudu lhát ale bylo to skvělý, nikdy bych do něj neřekla, že zrovna on to umí tak dobře.

Unikalo mi pár tichých vzdychů, které asi nebyli tak tiché jak jsem si myslela, protože mi Petr dal ruku přes pusu.

„Chceš snad aby tě slyšel někdo z kluků? Už měl Calin podezření, nevzpomínáš? " zeptal se s pobavený výrazem. Jen jsem zakývala lehce hlavou, jako že ne.

,,Tak se zklidni" pronesl s úšklebkem, a v tu chvíli přidal na tempu. I přes jeho ruku na mé puse mi pořád unikalo několik vzdychů, poměrně hlasitých. Petr dal svojí ruku dolů z mojí pusy a přitáhl si mě do polibku.

Po chvilce jsem cítila nával slasti. Bylo to skvělé..a v tu chvíli Péťa přestal, jelikož nám někdo vtrhl do pokoje. No sakra-byl to Calin.

„Co se tady-" začal Calin a já se snažila nějak zakrýt, i když co si budem, stejnak mě viděl. Odtáhla jsem se od Petrových rtů a věnovala mu nechápavý pohled.

„S oběma si to ještě vyřídím" řekl naštvaně a zase odešel.

„Chceš, abych pokračoval?" zeptal se a koukal mi do očí. Já na něj jen kývla, na slova jsem se nemohla.

,,Tak to řekni" pronesl zákeřně, poznal, že se nezmůžu ani na jedno slovo.

„Chci abys pokračoval.." řekla jsem potichu a on se usmál.

Opět do mě vjel, začal nejdřív pomalu, a pak zrychlil tempo. Už to netrvalo dlouho a já se udělala. Opět mi uniklo několik vzdychů, o kterých doufám že neslyšel nikdo další. Zhluboka jsem dýchala a Petr na mě koukal.

Tohoto rozhodnutí lituju, i když jsem si to užila. Jenže vím, že mě nemine vysvětlování Calinovi. Já si však po tomhle "zážitku" konečně uvědomila, jak to s kým chci mít.

---

Vzbudila jsem se, opravdu nevím jak je možné že jsem usla, ale usla.

Petr ležel vedle mě a koukal do mobilu. Vstala jsem z postele, a všimla si, že furt nemám kalhoty, zvedla jsem je ze země a pomalu si je oblékla, při tom jsem si všimla jak na mě upřeně zírá.

„Co je?" zeptala jsem se a věnovala mu pohled.

„Nic..jen" nedořekl to, a jen na mě koukal.

„Jen?" zeptala jsem se s lehkým úsměvem.

„Seš hezká " řekl a pak odvrátil pohled. Cože to právě řekl?

„Děkuji?" odpověděla jsem s úsměvem, byla to ale spíš taková otázka, není přece možné aby si tohle o mně myslel. Už pak nic neříkal, připadám si divně v jeho přítomnosti, kvůli tomu co se před nějakou dobou odehrálo.

„Elis" pronesl a já se na něj podívala.

„Jo?" zeptala jsem se, a on se postavil, šel směrem ke mně.

„Prosím..dej mi šanci" řekl a chytl mě za ruku.

„O čem to mluvíš?" zeptala jsem se, i když jsem tušila, ale tohle prostě nejde.

„Líbíš se mi.." pronesl. Zaskočilo mě to, opravdu hodně.

„Nemyslím si.." nejlepší odpověď co jsem kdy mohla říct.

„Eliiis" řekl pro změnu on.

„Nefungovalo by to, a ty to víš" odpověděla jsem a koukla se mu do očí, vypadal zklamaně, je to možné?

„Já vím, že jsem to všechno pokazil, ale opravdu tě mám rád" odpověděl a koukal mi do očí.

„Jak tím pádem víš, že jsem ta pravá, zrovna já?" zeptala jsem se ho.

„Nikdy jsem necítil ten pocit, jako s tebou,ani když jsme spolu poprvé chodili" odpověděl. Nemůžu věřit, že s ním vedu takovýto rozhovor.

„Beru tě jako kamaráda, Petře" odpověděla jsem. „a ani nechci vztah" dodala jsem a koukla se jinam.

„Proč?" zeptal se a já jen mykla rameny.

„Bojíš se že by to dopadlo jako minule? " zeptal se, což mě přinutilo se otočit zpět.

„Ne..ty seš hodný kluk" odpověděla jsem mu, vím že on, by mi neublížil.

„A jaký je tedy důvod?" zeptal se. Nevěděla jsem, jestli mu mám říct rovnou že k němu už nic necítím, nebo jestli s tím mám počkat.

„Dejme tomu prosím čas..Peťo" pronesla jsem a ignorovala jeho předchozí otázku.

„Dobře.." pronesl a pohladil mě po tváři.

Po tomhle jsme ukončili náš společný rozhovor a já se rozešla do obýváku, asi bych si o tomhle potřebovala promluvit s někým z kluků.

Jsem z toho popravdě trochu zmatená, nemůžu se mu přece líbit, a ještě kvůli Calinovi si neumím představit jak by vyváděl, to prostě nejde. Vždyť on je prostě jiný než já, a já jsem prostě jen já.

Obyčejná holka se kterou se seznámil v kavárně.