Doufám, že jste měli hezčí ráno než já, protože mi rovnou můžete začít říkat sklerotiku.
Naposledy, než jsem se vydala z koupelny, jsem místnost přejela pohledem a když jsem stále nenašla to, co jsem hledala, zamračila jsem se.
Vyšla jsem z koupelny a začala hledat tričko, které přísahám, že jsem si brala s sebou. Povzdechla jsem si a donutila se, abych dál hledala v koupelně, očividně tu totiž není.
To tričko patřilo přeci jen mezi mé nejoblíbenější, když už bylo samotného Dominika.
Podívala jsem se jak do skříňky, tak do umyvadla a do záchodu, jestli jsem ho tam náhodou nepohodila, ale po triku ani stopa.
Jak to teď budu vysvětlovat, vždyť muselo být jeho oblíbené!
Bylo určitě drahé, co když to byla nějaká limitka?
Bože já už si radši nikdy nic půjčovat nebudu!
Protřela jsem si oči, párkrát zamrkala a pak se znovu rozhlédla po místnosti, jestli náhodou nenajdu něco, co vypadá jako dané tričko.
Mám snad zakouzlit? Abraka dabra.
Samozřejmě, že se tu žádné tričko nezjevilo.
Opět jsem vyšla z koupelny.
„Zlato?" promluvila jsem a chvíli čekala, než se ozvalo ospalé „Hm?" od Domči, který leží rozvalený na posteli jen v jeho boxerkách a své plné kráse. Jedna noha mu visí z postele, druhou má nataženou přes postel. Jednu ruku má přehozenou přes oči a druhou pod polštářem, pod hlavou.
back in time - ráno
Stávali jsme ani ne před hodinou a já se šla osprchovat, mezitím co Dominik zůstal v posteli. On se byl sprchovat jako první samozřejmě. Do očí mi řekl, že by mi to trvalo moc dlouho, a že by jsme tu byli ještě do Vánoc, než by se stihl osprchovat i on.
,,Jak sis mohl vůbec dovolit mi říct něco takového?! Vánoce jsou přes 2 měsíce před námi"
,,Tak to si moje milá zlatá na omylu. Už za 23 dní bude Ježíšek nadělovat dětem dárečky, takže se těš"
,,Mám si to brát osobně? Ale vlastně ani ne, někomu tak starému jako jsi ty by Ježíšek dárky nedával" překřížila jsem si vítězně ruce na prsou.
zpět v realitě
Kdyby se jenom dal popsat pocit, který teď projíždí mým tělem. Jediná věc, která ho chrání před nahotou, jsou jen boxerky, které má až moc podezřele nízko na bocích.
Ale vůbec si nestěžuju. Je to pěkný výhled, komu by se nelíbil.
Nabírala jsem červenou barvu, a rychle zaháněla všechny neslušné představy mé fantazie.
„Neviděl jsi někde mé tričko?" zeptala jsem se a začala nervózně přešlapovat z jedné nohy na druhou.
„Ne" zazněla jeho odpověď a já si znovu nahlas povzdechla. Opřela jsem si čelo o studený rám dveří a zavřela oči. Snažila jsem se vzpomenout, kde jsem to tričko nechala, ale marně.
Vůbec si nevzpomínám, kde jsem ho nechala.
Proč mám vlastně na krku něco, čemu se říká hlava, když ji očividně neumím používat?
Po několika minutách co nikdo z nás nic neříkal, si Dominik povzechl a začal;
,,Tak si zase vem nějaké moje, pokud se ti nechce chodit k sobě" navrhl mi a já okamžitě zvedla hlavu a můj pohled sklouzl na něj.
ČTEŠ
𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂
Fanfiction„Petře máme problém" řekla jsem šeptem k němu. „Já ne, ale ty jo, holčičko" řekl a já se nechápavě podívala... --- Moje srdce se zastavilo a roztříštilo na milion střípků. Můj život byl jako skládačka. Někdo nový do něj vstoupil, a složil nový dílek...
