𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

Prolog

„Kurva, ten krám už zas nefunguje!" Bouchla jsem silou do kávovaru, až sem na sobě cítila pohledy ostatních.

„Dobrý den, nepotřebujete pom.."

„NE!" Vykřikla jsem po osobě, aniž bych se podívala kdo to je.

Někdy dřív přemýšlej, než něco řekneš. To sem celá já.

„Ale-" ani to nestihl doříct, poznala jsem ten hlas. Zvedla jsem pohled od kávovaru na něho a omluvně se na něj podívala.

„Hrozně se vám omlouvám, dneska je holt špatný den."

„Nic se neděje, to znám, každý má občas takový den, a vážně nechcete pomoct?" zeptal se.

„Popravdě? už tu s tím bojuju nějakou dobu, chvilku funguje, pak zas ne a vůbec nevím, co s tím krámem je" už s jasnou únavou v obličeji sem se pokusila o úsměv.

„Tak jdem na to" povzbuzeně se vrhl na opravování a já jen překvapivě koukala, že asi fakt ví, co má dělat.

Natož kdybych se o to "opravování" pokoušela sama ještě nějakou dobu, už by bylo zbytečné s tím kávovarem něco dělat, a mohl by se rovnou šoupnout do šrotu.

„Tak, a je to!" řekl nadšeně asi po 10 minutách . Ze sebe sem dostala prosté „wow" a ještě jsem ho objala. Nejprve to nečekal, ale po chvíli mi objetí opětoval.

---

Ale teď ještě něco o mně a o našem osudovém seznámení...

Jmenuji se Elis, celým jménem Elisa Adámková. Je mi čerstvě 17 let a studuji na Brněnské konzervatoři zpěv. Už od mala jsem si představovala sama sebe jak vystupuji na koncertech, jak budu slavná a šťastná, což se mi zatím moc nedaří. Na konzervatoř jsem se ani hlásit nechtěla, doma jsem se učila zpívat sama, jenže moje rodina to tak chtěla a co já s tím mohla dělat. Rodiče jsou přísní a neustále mě mají pod kontrolou.

Můj přítel Maxim není o nic lepší, neustále mi říká co smím a nesmím, prostě si určuje svoje pravidla.

Asi si říkáte proč se s ním jednoduše nerozejdu, jenže to nejde. Nemůžu, kvůli rodičům, kteří mi ho vlastně vnutili a nepřenesli by se přes to, kdybych se s ním rozešla. Musela jsem se k němu nastěhovat, abych to měla blíž ke škole. Takhle si žiju už od svých 15 let, kdy mě s ním poprvé seznámili.

Jo, na to nejde ani trochu zapomenout.

Před 2 měsíci jsem nastoupila na brigádu do Kult CAFÉ, což je kavárna nedaleko našeho bytu. Je to pro mě místo, kde se odreaguji a pobavím s milými lidmi, aspoň vetšinou je tomu tak...

Před asi měsícem jsem se zde seznámila s jedním milým klukem, který sem chodí skoro každé odpoledne na nějaké schůzky, teda, to jsem tak stihla zaregistrovat.

Už moc dobře znám tu jeho každodenní objednávku a to je buď černá káva a čokoládovo-borůvkový dortík nebo espresso a cheesecake, takhle se to opakuje pořád.

Jak jsem ho prvně spatřila, projel mnou divný pocit. Ne strach, ale nejistota.

Intuice nelhala, opravdu sis měla dávat pozor.

On mě však stihl přesvědčit o opaku. Je docela fajn, až na tetování co má po těle. Nejvíce se mi na něm líbí jeho vlasy a ty oči, wow. Okay, teď to vyznělo jako bych byla nějaký úchyl co ho očumuje, ale tak to neberte.

Jedou jsem zaslechla jeho jméno, když měl zrovna nějakou schůzku s divným chlapíkem, který vypadal jako z kriminálu. Mě takový aspoň přišel.

Petr, tak se jmenuje podle všeho. Docela obyčejné jméno k takovému neobyčejně vypadajícímu klukovi.

Párkrát sem přišel s nějakými dalšími kluky, párkrát sám, ale to už jsem nějak neřešila. Po těch dnech kdy jsme se tu viděli jsem si pokaždé všimla detailů na jeho těle, například mě zaujalo jeho tetování na krku. Nevím, jaký význam má, ale nějaký určitě bude mít, takové tetování je neobvyklé...

Nicméně bych se měla začít starat víc o svůj život, než o život někoho cizího.

•••

Čauky, todle je můj první příběh, první kapitola a s ní přichází představení hlavní postavy Elis.Nevím jaké ohlasy to bude mít, jestli vůbec nějaké, ale chci říct, že mě zatím hrozně baví tento příběh psát, tak snad to tak bude i dál. Do komentářů mi můžete napsat, zda se vám zatím první kapitola líbila a já se s vámi loučím. Vaše Tess. <33