Pretty naive

Chapter 5

Andrea

Domů jsem přišla celá vystresovaná. Nejen z toho muže, ale i z chování Dana. Hned jak jsem svého přítele uviděla, vybalila jsem to na něj. ,,Přepadl mě nějakej chlap, těsně před domem. Mám ti vyřídit, že mu máš do konce týdne splatit to, co mu dlužíš, jinak tobě nebo mně nějak ublíží." Jen co jsem to dořekla, Danův obličej výrazně pobledl. ,,Jak vypadal ten chlap?" zeptal se. ,,Nevím, měl kuklu na obličeji" odpověděla jsem mu. Dan začal chodit po obýváku sem a tam. ,,Co to bylo za muže? A co myslel tím, že nám může něco udělat?" zeptala jsem se ho. Jakmile jsem otázky vyslovila, otočil se na mě. V obličeji měl naštvaný výraz. ,,Do toho ti nic není," odsekl mi, ale hned jsem na něj vypálila, že to teda moje věc je, když ten chlap si odchytil mě, a chtěl po mně abych mu to vyřídila. Hned po tom, co jsem to řekla, jsem si uvědomila, že to byla chyba. Začal se ke mně přibližovat a v obličeji začal rudnout. A já zase začala couvat, dokud jsem nenarazila zády do zdi. Byla jsem v pasti. Jakmile byl u mě, svůj obličej přiblížil k tomu mému, dělil nás snad jen centimetr. Díval se mi přímo do očí. Děsilo mě to. Přiblížil se ke mně ještě víc. ,,Slyšíš se? Jak to semnou mluvíš?" jeho hlas byl ledově chladný. ,,Uvědom si, s kým to mluvíš. Když jsem ti řekl, že ti do toho nic není, nic ti do toho kurva není!" teď už křičel. ,,Omlouvám se," omluvila jsem se, i když jsem neměla za co. Jen jsem chtěla aby mi dal pokoj.

Když ode mě konečně ustoupil a já mohla odejít, šla jsem okamžitě do ložnice, kde jsem se zamkla. Vážně jsem neměla náladu na to, aby za mnou chodil. Lehla jsem si na postel, a snažila se usnout, ale moje myšlenky mi nedali spát. Pořád jsem musela přemýšlet nad tím mužem. Hrozně mě zajímalo, kdo to byl. Ale co mě zajímalo ještě víc, bylo to, kde Dan vezme peníze na zaplacení a kolik vůbec dluží. Rozhodně jsem si jistá, že já mu žádné peníze dávat nebudu. Ať si poradí sám. Taky jsem si uvědomila, že stále nemám svůj mobil, což byl trochu problém, vzhledem tomu, že by mi měl zítra přijít nový rozpis služeb na další měsíc do nemocnice. Určitě zítra Danovi řeknu, aby mi ho vrátil. Dneska už za ním nepůjdu, pravděpodobně je pořád naštvaný.

Zayn

Akorát otevírám mail od svého tajného agenta. ,,Andrea Collins, 25 let, žádné děti, rodiče mrtví, pracuje v nemocnici jako lékařka a žije s Danielem Clarkem, sorry šéfe, pravděpodobně je to někdo nezajímavej, takže víc jsem toho nenašel." Nechápal jsem to, vůbec. Vždycky se o každém člověku dá něco víc najít. Ale teď jsem dostal ty samé informace co jsem měl už od Davida. Poslal jsem mu peníze na účet a začal přemýšlet nad tím, že ji asi nechám sledovat někým z mých lidí. Zavolal jsem proto někomu, vysvětlil jsem mu, co má dělat a ať mě informuje pokaždé, když se mu bude zdát něco divné.

Zvednul jsem se a šel jsem se podívat za svým kamarádem Chrisem, jak je na tom, po tom co ho postřelil ten sráč. Měl postřelené jenom rameno, ale byl to můj dobrej kamarád, takže jsem se za ním šel podívat a počkat si sním.

,,Čau Chrisi," pozdravil jsem ho. ,,Nazdar kamaráde, co tě sem přivádí? Nemáš dost práce?" zeptal se mě pobaveně. ,,To si piš, že mám, ale říkal jsem si, že se za tebou přijdu podívat." ,,Ale, jaká to pocta, že ses uráčil za mnou dojít," už se dokonce i smál. To bylo dobré znamení, že už ho rameno nebolí. Chvíli jsme si povídali, ale pak jsem se zvednul se slovy, že už musím jít dodělat nějakou práci, a že se za ním zastavím třeba zase zítra.

Nechal jsem si zavolat Olivera. Hned co přišel jsem na něj vybalil, že potřebuju aby někoho sledoval, a že je to celkem důležitý. Po tom, co jsem mu řekl informace, které o Andree zatím vím, se na mě pousmál a zeptal se mě, co ta holka s nám má společného, a proč ji chci nechat sledovat. ,,To není tvoje věc." štěkl jsem po něm, protože mu do toho nic nebylo. ,,Fajn, hlavně klid, šéfe, budu ji sledovat." Pokývl jsem hlavou a naznačil mu, že už má jít. Ušklíbnul se na mě, ale zvedl se a odešel. Měl jsem chuť mu prostřelit kulkou hlavu, za to jak se choval, ale potřeboval jsem ho, takže jsem si to rychle rozmyslel.