Pretty naive

Chapter 2

Andrea

Když jsem se probudila, bylo skoro deset hodin. Vstala jsem z gauče a šla jsem si udělat kafe do kuchyně a zároveň si udělat něco k snídani. Rozhodla jsem se pro cereálie s mlékem, protože nic lepšího jsem zrovna nenašla.

Hned po tom, co jsem dojedla jsem musela jít do ložnice, kde spal Dan, i když se mi tam vůbec nechtělo, ale potřebovala jsem čisté oblečení, abych se mohla převléct. Když jsem vešla do ložnice, Dan pořád spal, což bylo vlastně i dobře, protože jsem na něj pořád byla naštvaná. Pobrala jsem si pár věcí, co jsem potřebovala a mířila do koupelny abych si dala sprchu. Jen co jsem ucítila teplou vodu na své kůži, začala jsem se hned cítit líp, protože jsem byla cela rozlámaná ze spánku na sedačce. Jakmile jsem vyšla z koupelny, uviděla jsem Dana sedícího na sedačce.

Vypadal, že je mu hodně špatně, protože byl celý bílý, ale dobře mu tak. V žádném případě jsem neměla v plánu s ním mluvit, takže jsem kolem něho jenom prošla, a mířila do kuchyně se napít. „Dobré ráno" řekne Dan, hned co mě zaregistruje. „Nemluvíš semnou?" zeptá se asi pět minut po tom, co čeká na mojí odpověď. Ironicky se zasměju, protože si asi myslí, že se včera vůbec nic nestalo, jen ho dotáhl zdrogovaného domů nějakej jeho kámoš. „Vypadá to snad že s tebou mluvím?! Včera tě dotáhl někdo domů totálně zdrogovanýho a ožralýho, a ty mi teď jen tak řekneš dobré ráno?!" myslela jsem si, že budu mluvit v klidu, ale pohled na jeho nechápající výraz mě dostal. „Skončil si s těma drogama vůbec někdy? Nebo si mě jen celou tu dobu vodil za nos jak naivní krávu?!" Celou tu dobu se mi koukal do očí, ale teď najednou uhnul jinam a přesně tohle byla odpověď na mojí otázku. „To jsem si mohla myslet." Celé to najednou začalo všechno zapadat do sebe. „Takže to nebylo tak, že si v práci dostával málo peněz, ty si jich dostával evidentně dost, když máš na to kupovat si pravidelně drogy. A já kráva platím nájem i za tebe, protože jsem věřila tomu, že máš nízkou výplatu, a nemůžeš si najít lépe placenou práci a chtěla jsem, aby ti nějaký peníze na účtu zbyly, a ne abys zaplatil nájem a neměl si nic!" Křičela jsem už dost nahlas, protože tohle mě šíleně vytočilo. Odešla jsem do ložnice, abych si mohla sbalit pár věcí, a po cestě jsem psala Alex, mojí kolegyni a zároveň nejlepší kamarádce, jestli u ní budu moct nějakou dobu zůstat. Vytáhla jsem ze skříně tašku a házela tam všechno, co mi přišlo pod ruku a ani jsem nad tím tolik neuvažovala. Během chvilky mi od Alex přišla kladná odpověď, takže jsem popadla tašku a odcházela z ložnice.

„Počkej, chci ti to vysvětlit." Ozvalo se z obýváku, když jsem si obouvala boty v chodbě. „Na co mám jako čekat? Co mi na tom chceš ještě vysvětlovat? Myslím si, že to všechno chápu až moc dobře." „Ne, to teda nechápeš." Ozvalo se hned za mnou, což jsem nečekala, protože jsem ho vůbec neslyšela jít za mnou. „Ale jo, chápu, bohužel až moc dobře." Otočila jsem se čelem k Danovi, což jsem dělat neměla, protože mě svým tělem namáčknul na dveře a obě ruce si opřel o dveře za mnou. „Pusť mě!" Zasyčím na něj, ale jako by to vůbec neslyšel. „Teď mě dobře poslouchej a nepřerušuj mě." Vždycky jsem milovala jeho oči, ale teď byly podlité krví a děsily mě. „Ty drogy jsem nikdy nepřestal brát, vždycky jsem si je dal když si nebyla doma, což je teď poměrně často, když si bereš směny navíc. Myslel jsem si, že to poznáš, ale jsi tak hloupoučká a nikdy si to nepoznala." Znělo to jako výsměch, a výsměch to vlastně i byl. Cítila jsem se tak špatně z toho, že mi celou tu dobu lhal a já nic nepoznala. „Teď si vezmeš tu tašku a půjdeš zpátky do ložnice, kde si zase hezky vybalíš svoje věci a zapomeneš na to, že bys někam šla."

Nevím co se to s ním stalo, proč najednou tak změnil chování. Měla jsem docela strach, co udělá, nevěděla jsem čeho je teď schopný, takže jsem radši vzala tu tašku se svými věcmi a šla zase do ložnice, kde jsem věci vrátila na svoje místo.