Pretty naive

Chaper 1

Andrea

Sedím v autobuse a jedu domů z práce. Jsem šíleně unavená, pracuji jako doktorka v nemocnici, a dneska jsem měla dvacetičtyř hodinovou směnu. Naproti mně sedí nějaký zvláštní muž který mě celou cestu co jsem nastoupila sleduje, ale nevěnuji mu moc své pozornosti, už kvůli své únavě.

Když autobus zastavil na zastávce nedaleko mého bytu, kde bydlím se svým přítelem, vystoupím a jdu ještě do večerky koupit něco na večeři, protože pochybuji, že by Dan něco uvařil.

Naprosto vyčerpá vyšlapu schody do 8. patra a když zazvoním, zjistím, že můj přítel není doma. Zvednu svoje levé zápěstí a kouknu se na hodinky, které ukazují osm hodin. Je zvláštní, že není doma, protože se nezmiňoval, že by měl v plánu dneska někam jít. Jediné na co teď dokážu pořádně myslet je moje postel, takže nepřítomnost Dana úplně vypustím z hlavy.

Už vysprchovaná a v pyžamu krájím zeleninu na zeleninový salát, který si dělám k dost pozdní večeři. S hotovým salátem si jdu sednout na sedačku do obýváku a pustím si k jídlu televizi.

Asi o deset minut později slyším, jak někdo odemyká dveře od bytu. Určitě je to Dan, protože nikdo jiný klíče od bytu nemá. Šla jsem tedy směrem k chodbě abych ho mohla přivítat a zeptat se ho kde byl, ale zarazila jsem se, jelikož jsem uslyšela dva mužské hlasy. Jeden patřil Danovi, tím jsem si byla na sto procent jistá, ale ten druhý jsem neznala.

Hned co jsem vešla do chodby viděla jsem totálně ožralého Dana, a dalšího muže, který ho podpíral, aby nespadl. Mně neznámý muž nebyl tak opilý jako Dan, ale určitě taky něco vypil.

„Jsem David, Danův kámoš, přivedl jsem ho domů, protože není schopný skoro ani chodit" řekl mi.

„Já jsem Andrea, díky, že jsi ho přivedl. Zavedeš ho prosím do ložnice k posteli? Sama bych ho tam asi neodtáhla." „Jasně, to není problém." Byla jsem ráda že souhlasil, protože sama bych ho tam určitě nedovedla.

„Kde jste byli?" nedalo mi to a musela jsem se zeptat. „V klubu." odpověděl mi. „V klubu?" zeptala jsem se ho, i když jsem odpověď dost jasně slyšela, jen jsem tomu nejspíš nechtěla uvěřit. „Jo, byli jsme v klubu." „Dobře. Předpokládám, že jste jenom pili...?" doufala jsem v kladnou odpověď, David ale mlčel a jen se na mě podíval, a až po chvíli spustil. „Jestli k tobě mám být upřímný, jakože v tomhle bych asi měl být, tak ne, Dan měl i nějaké drogy. Nevím co si vzal, po tom jsem nepátral, ale zrovna málo toho neměl." Cítím jak se mi do očí tlačí slzy, ale mrkáním je rychle zaženu. Doufala jsem, že po Danových zkušenostech už si drogy nikdy nevezme, ale očividně jsem se hodně spletla.

Vyprovodila jsem Davida ze dveří a šla se podívat za Danem. Měla jsem chuť něco rozbít, ale nic čeho by nebyla škoda nebylo po ruce, a tak jsem šla rovnou do ložnice. Dana jsem vysvlékla z bundy a kalhot, a pak jsem ho přikryla peřinou. Pro jistotu jsem k posteli donesla ještě kýbl.

Rozhodla jsem se, že si dneska ustelu na gauči, i když bych se potřebovala pořádně vyspat, ale spát s Danem v jedné posteli jsem odmítala. Rozložila jsem gauč a lehla si. Byla jsem hodně unavená, ale i přes to jsem nemohla usnout. Pořád jsem musela přemýšlet, co Dana znovu vedlo k tomu vzít si drogy. Myslela jsem si, že s drogami už dávno skončil a podle všeho to i vypadalo, že si dlouho nic nevzal, a nebo je tak dobrý herec a jen to předstíral a další dávku drog měl vždy, když jsem byla v práci. Otočila jsem se z jednoho boku na druhý a snažila se konečně usnout, tentokrát už úspěšně.

......................................
První část příběhu, snad se líbí