John S. Pecný & Tajemství Trojúhelníku: Cesta do Murádu

Karneval

Rychle si nasadil masku. Tak dobrý hráč pokeru nebyl. Společně vešli na panství Bonevillů. Za zdí stála krásná, dvoupatrová vila v klasicistním stylu. Čisté linie oken, přímky a falešné antické sloupy. Okolo této bílé vily se rozprostírala udržovaná zahrada italské módy. Byla vyvedena do dvou souměrných částí s kamennou kašnou na příchodové cestě. Johnovi se vždy líbily obrazce vystříhané z nízkých živých plotů. V zahradě již byli malé hloučky hostů. Cítil ruku Ash. Znejistěla. Všiml si, že ani Eliáš není ve své kůži.

„Jako první bychom měli jít pozdravit hostitele." Po dlouhých měsících a hrůzyplné cestě vítal známé dekorum slušné společnosti.

Jak moc si ale tato společnost uvědomovala krev, která byla ještě dnes ráno prolita? Na jakých pravých základech, moci a utrpení, tento dům stojí. Je to téměř pár hodin od útoku Griefthinga. Hluboko v něm se objevil pocit zhnusení.

Karneval. Vskutku se sem hodí nyní, když na jeho rukou spočívala také krev. Přesto mu prostředí poskytovalo podivnou útěchu mezi nevybíravými piráty.

Masky. Více než příhodné. Odevzdali své vstupenky lokaji a pokračovali do vstupní haly. Interiér vily byl stejně skvostný, jako její exteriér. Lehce pozlacené linie dveří a oken, honosné petrolejové lampy na stěnách, polstrovaný nábytek s vyšívanou tkaninou. Jeden ze strážných je ochotně přivedl k sestrám Bonevill. Nyní zde byli jen dvě. Setkali se v knihovně. Obě na sobě měli stejné nabírané šaty poseté perlami s obručemi a úzkým korzetem. Identické decentní masky se lišili jen v barvách. Černá a bílá. Jedna ze zvláštností karnevalu byla absence jmen. Bylo jiné vynechat zdvořilostní představení. Jen tedy poděkoval za pohoštění a vysekl pár komplimentů na jejich vkus, jejich panství a zbytek zdvořilostních řeči dle protokolu.

Poprvé v životě si uvědomil klasu, kterou má taková společnost. Klasu, která pro něj bývala téměř všude, a proto ji ani nemohl ocenit. Teď, když strávil dlouhé týdny a měsíce na širém moři mezi ošuntělými piráty, podivnými domorodci a "pestrou" posádkou Zlatého jestřába. Ale byla skutečně na místě? Svým způsobem od ní utíkal právě tak daleko, jak to vskutku bylo možné. Nedokázal se vzdát příjemného pocitu, který v něm teď vyvolávala. Přes všechno co poznal, nemohl odepřít, že tato klasa i tak do jisté míry, není jen pozlátko, jak si celý život myslel.

Jak přemýšlel nad tím rozdílem, docházelo mu, v jak podivné situaci se nalézá. Co tu vlastně dělá? Je tu mezi lidmi, kteří nepocítili smrt na druhé straně jejich čepele, stojící vedle nich, dýchající jim za krk. Je tu s člověkem, který sem přišel pro vraždu. Jako komplic. Opět mu na mysl přišel výjev, který prožil při masakru. Když se vkradli na fialovou loď a jeho krvavé dlaně. Možná zdejší měli své účty. To poslední, co by si přál, bylo tento karneval změnit v jatka. Masky ať pro dnešní noc slaví.

Ty Ash zabiješ svou oběť, ale já na svou čest přísahám, že co bude v mé moci, nikdo další neumře, přísahal si.

Byl tak ponořený v jeho úvahách, že nechtěl plnit úlohy pitomého poslíčka a předávat ten zatracený dopis. Přátelsky proto požádal Eliáše o jeho doručení. Vlastně mu ani nedošlo, že je Eliáš slepý, ale ten nic nenamítal. Navzdory jeho vnitřním rozmluvám si stále chtěl užít tento večer. Nasadit masku v distingované společnosti a bavit se o zdejším víně, grogu, rozmarech počasí, letošní úrodě, lodní dopravě, místních řemeslnících a jejich umu. Užívat si příjemnou řeč, plnou vzájemného respektu, odměřenosti. Na pár hodin mohl zapomenout na vše v šarádě a konverzacích, které ho naplňovaly a dávali mu jakýsi vnitřní klid a pohodu. Víno bylo jedno z nejlepších, které John kdy ochutnal. Dozvěděl se spoustu zajímavých detailů a dobrodružství. Zjistil tak například, že piráti, při cestě sem, měli všelijaké zajatce. Že Bermudský trojúhelník učaroval různý druhům dobrodruhů. Jeden z gentlemanů začal vyprávět skutečný příběh o statečném kováři. Klid mu ale nebyl dopřán dlouho. Povyk, který se ale začal dít v zahradě nemohl přeslechnout.