Z pohledu vypravěče...
Zvěsti o dívce, jež se našla v zahradách a jež měla být dalším potomkem královské krve, se palácem šířili rychleji než kdy jakékoli jiné zprávy. Za chvíli o tom věděli úplně všichni ať už šlo o členy královské rodiny, strážce, služebnictvo nebo prosté lidi za zdmi paláce.
Média se na téhle zprávě celkem dost vyřádila, dokonce přišla i s různými spekulacemi a teoriemi, co, jak a proč. Celá zem měla zase jednou o čem přemýšlet, ale především její hlava.
Krále Nathana teď rozhodně nečekaly dobré časy. Kromě toho, že si od své ženy vyslechne spoustu nepěkných řečí a připomínek bude se také muset vypořádat s novým přírůstkem do rodiny a taktéž se zvědavým a otravným tiskem.
Jako první se na ošetřovně ale neobjevil král Nathan, nýbrž jeho syn, princ Marcus, aby svou budoucí sestru, jaksepatří přivítal. „Moje nová posila, že?" začal rozhovor touto podivnou větou.
„Cože?" divila se Rita, že na ni vůbec kdo mluví a trhá ji z jejího zarytého hledění z oken, když tu za ní byla vždy jen sestřička, aby ji zkontrolovala.
„Další člen do téhle šílené rodiny," vysvětlil Marcus.
„To ano, nejspíš."
„Doufám, že sis to celé jen nevymyslela a že se s tebou nebudu muset loučit, docela jsem si na tebe zvykl."
„Za tu jednu minutu?"
„Jo." Jeho jednoduchou odpověď doplnil udivený výraz.
Marcus byl úplně jiný než jeho zbylí dva sourozenci. Nebyl to čistokrevný princ. Královna Hannah nebyla jeho pravá matka, takže měli s Ritou společného dost, ale s Rebekou, která v Ritě tiše dřímala však neměli společného vůbec, ale vůbec nic.
„Promiň, ty si...?"
„Já jsem Marcus, princ Marcus. Doufal jsem, že už budeš o své rodině něco vědět."
„Nikdy jsem tě neviděla a jestli ano, tak možná kdysi hodně dávno a asi ses od té doby dost změnil."
ČTEŠ
Adoptovaná princezna
ActionPrincezna? Která malá holka si alespoň jednou nepřála být tou urozenou slečnou na vysokých podpatcích v krásných dlouhých šatech, se spoustou drahých šperků a hromadou služebnictva? Rebeka je mladá patnáctiletá dívka, která si odjakživa nepřála nic...
