Adoptovaná princezna

Rebečina matka

Z pohledu Daniela...

Byl to už nějaký ten měsíc, co se konala slavnost na počest nové princezny Rity. Měl jsem zrovna službu u hlavní brány. Dopoledne se nedělo nic neobvyklého, všude byl klid, ale po poledni se stalo něco divného. Přihlásila se u nás žena, která tvrdila, že je Ritina matka. Byl jsem z toho tak trochu v šoku, ale něco takového jsem nemohl ignorovat, a proto jsem ji zavedl dovnitř do paláce.

„Prosím, posaďte se paní..." nevěděl jsem, jak ji oslovit.

„Kingsley," dokončila žena za mě.

„Takže paní Kingsley, vy tvrdíte, že její Výsost princezna Rita je vaše dcera. Ano?"

„Správně."

„To je závažné tvrzení."

„Jsem si toho vědoma, ale prosím, vyslechněte mě," přerušila mě.

„To sice mohu, ale..."

„Ne, prosím napřed si mě poslechněte, než se mi to pokusíte vymluvit," žadonila žena s velkým smutkem v hlase.

„Dobrá, poslouchám."

„Stalo se to před necelými čtyřmi roky. S manželem jsme se rozvedli a já se s dcerami přestěhovala na jih. Nebydleli jsme tam moc dlouho a Rebeka najednou někam zmizela. Policii se dodnes nepodařilo přijít na to, co se s ní stalo. Podle nich utekla z domu, ale já si to nemyslím. To by nikdy neudělala. Podle mě byla unesena."

„Unesena, jistě. A jak se tedy podle vás dostala až sem?"

„To netuším, ale určitě je to ona."

Podezřívavě jsem se na ženu podíval. „Máte pro to nějaké důkazy?"

„Mám fotografii."

„Fotografii?" Byl jsem hodně udivený. To mi vážně chce ukázat jen fotografii?

„Ano," řekla žena a zalovila ve své kabelce.

Byl jsem vážně na vážkách. To, jestli byla Rita skutečně dcerou krále jsme prověřili nejlépe, jak jsme mohli. Testy DNA přece nelžou, takže nehledě na to, jakou fotografii mi ta žena ukáže, bude Rita stále královské krve a zůstane zde v paláci.

„Tady," podala mi paní Kingsley fotku se slzami na krajíčku.

Zadíval jsem se na fotku. Byla na ní paní Kingsley se dvěma dcerami navlas stejnými. Bylo to vskutku podivné. Opravdu bych přísahal, že na té fotografii je Rita se svým dvojčetem.

„Vaše dcery opravdu vypadají jako jeví Výsost princezna Rita," konstatoval jsem a na chvíli se odmlčel. „Je mi líto, že vás budu muset zklamat. Princezna Rita nemůže být Vaše dcera, provedli jsme několik důkladných testů a její Výsost je opravdu dcerou naše krále Nathana."

„To není možné, je to moje dcera Rebeka!"

„Prosím, uklidněte se, určitě se to všechno nějak vysvětlí."

„Chci, aby Rebeka podstoupila nové testy DNA."

„Uvidím, co se dá dělat. Nedáte si zatím něco k pití? Vodu, kávu nebo třeba čaj?"

„Kávu."

„Jistě, za chvíli jsem zpátky." Sotva jsem zavřel dveře, zmocnila se mě panika. Co teď? Král mě vyžene z paláce, jen co se to ode mě dozví. Musí se to ale dozvědět co nejdříve, prostě musí. Bylo mi z toho všeho tak nějak divně. Měl jsme strach, že je to všechno pravda. To by ale potom nedávalo smysl to, co celou dobu tvrdila Rita a testy DNA, které nechal král udělat.

„Tady, prosím buďte trpělivá, musím si promluvit s několika lidmi, nevím, jak dlouho to potrvá," řekl jsem paní Kingsley, když jsem ji přinesl její kávu.

„Dobře děkuji vám." Už vypadala o něco klidněji.

Zamířil jsem do královy pracovny, kde se většinu času nacházel. Přemýšlel jsem, jak začít, ale v podstatě nešlo o nic složitého. Zaklepal jsem na dveře a vešel jsem dovnitř. „Vaše Veličenstvo, odpusťte, že vás ruším, ale mám pro vás naléhavou zprávu."

„Mluvte," vyzval mě.

Neskutečně se mi začaly potit dlaně. „Vaše Veličenstvo, dnes přišla žena, která tvrdí, že je matka Její Výsosti princezny Rity."

Král zůstal stát jako opařený. „Prosím?"

„Požaduje, aby Její Výsost podstoupila nové testy DNA."

„Jste si jistý, že je to její matka, a ne nej nějaká šílená ženská, která se snaží zviditelnit pomocí tisku?"

„Tím si jistý nejsem, ale ta žena vypadala velice zoufale. Je přesvědčena, že je to její dcera Rebeka."

„Rebeka? Snad Rita ne?"

„To je právě to. Vyprávěla mi šílený příběh o tom, jak její dceru Rebeku unesli a..."

„Unesli a ona se najednou objevila tady v paláci, chápu to dobře?"

„Ano, Vše Veličenstvo."

„Být vámi, nechám ji odvést do ústavu pro duševně choré," prohodil král pobaveně a očima se vrátil k práci, jako by celá záležitost už byla vyřešená.

„Vaše Veličenstvo, před tím, než ji tam pošlu, měl byste se ještě podívat na tohle," řekl jsem a podal mu fotografii paní Kingsley s dcerami."

„Ještě bych si k tomu představil nějakou Vaši fotku a k tomu ten šílený příběh Vaše Veličenstvo."

Král vypadal při pohledu na tu fotografii stejně udiveně jako když jsem ji viděl já."

„To není..." na chvíli se odmlčel. „Chci tu ženu vidět!"