Timothy se opřel o opěradlo velkého gauče, aby mohl sedět pohodlněji.
Dylan pokračoval. „Nějak jsem nedokázal myslet na to, co se stalo dneska v MeineCorpu.“
Timothy si pro sebe povzdechl. Takže nebyl jediný.
Dylan začal nervózně poklepávat prsty o vlastní stehno, ale potom se zarazil a ruku složil, jako by si nechtěl dovolit žádný projev nervozity. „Dlouho jsem se snažil přemluvit sám sebe, že to nechci. Tím myslím... ty jiné doteky.“
„Nechceš se objímat? Fajn, stačí říct...“
„Ne,“ Dylan se na něj podíval. „Právě naopak.“
„Oh.“ Tim se zarazil. Potom si založil ruce. „Takže... co vlastně chceš? Poprvé jsi za mnou přišel, abych tě zmlátil. Protože to jsi chtěl k tomu, aby ses cítil dobře. Jenže jemné zacházení se ti taky zalíbilo. Očividně. A dneska jsem přišel já za tebou... abych dělal co?“ upřel na něj své modré oči.
Dylan se zamračil. „Především jsem tě chtěl upozornit, abys na mě nemluvil tímhle rozkazovacím tónem. Tak jako dnes v MeineCorpu.“ Potom zavrtěl hlavou. „Sakra, Timothy, to mi prostě nemůžeš dát jeden den, kdy se mi nebudeš plést do cesty?“
Timothy byl toho názoru, že se mu spíš Dylan plete do cesty jemu, ale radši nic neříkal.
„Takové troufalé chování si prostě ve firmě nemůžeš dovolovat. Před všemi ostatními.“
„Jestli si chceš udržet reputaci, tak si to zařiď jinak,“ odfrkl si Tim.
Dylan svraštil obočí. „Nemyslíš si, že už to stačilo? Vážně nemám zapotřebí poslouchat denně připomínky nějakého homosexuála.“
Timothy se uchechtl. „Ale když tě ten homosexuál kousne do krku, to se ti líbí.“
Dylan pootevřel ústa, aby rychle něco odpověděl, ale místo toho na něj zůstal chvíli zírat. Nakonec se však zamračil ještě víc a odvrátil pohled. „Stál za tím nějaký jiný důvod?“ zeptal se nečekaně tiše.
Timothy už to chtěl popřít, ale potom si vzpomněl na svého předposledního zákazníka. Na Rona, který v něm zanechal tak otřesný pocit. „Možná ano,“ odpověděl tiše. „Potkal jsem kluka, který ví, že brzy zemře. Není mu ani dvacet.“ Podíval se na Dylana. „Musíš pochopit, že mi potom řešení hloupostí na pracovišti připadá úplně nesmyslné.“
Dylan neměl odpověď. Sám se krátce zamyslel. Potom se sklonil k lahvi s vínem. Nalil trochu do obou sklenic a jednu podal Timovi.
„Ne, díky...“
„Tohle bys neměl odmítat. Už kvůli chuti. Věř mi.“
Timothy se zahleděl na temně rudou tekutinu. Nakonec se nechal přesvědčit. Napil se jen trochu, ale chuť, co se mu rozlila po jazyku, byla opravdu významná.
I Dylan se napil, potom sklenici odložil. „Tímto jsme nechali dnešek za sebou. Souhlasíš?“
„Fajn,“ zamumlal Tim. Jako by na tom snad záleželo. Zahleděl se na Dylana. I v obyčejně působícím tričku vypadal jako někdo významný. Možná to byl ten způsob, jakým seděl - narovnaná záda, hrdě vypjatý hrudník a pozvednutá hlava... také měl vždycky upravené vlasy. Teď, když byl v tričku s krátkým rukávem, Timothy viděl zbytky známek po kousnutí na krku i na rukou. Nepatrně se nad tím pousmál.
Dylan si povzdechl. „A ta druhá věc... Naše soukromé, ehm, aktivity.“ Založil do sebe prsty na rukou. „Chtěl bych, abychom dneska pokračovali. Alespoň na chvíli.“ Nervozita se projevila v jeho pohupující se noze. „Chci, abys mě opět zmlátil.“
ČTEŠ
Korporátní smlouva
RomanceKdyž se Timothy Barnes přistěhoval do New Yorku kvůli nové práci, potkaly ho finanční problémy. Aby si přivydělal, začne po večerech pracovat v blízkém gay baru a nabízet sexuální služby, zatímco se přes den ve své kancelářské práci potýká s nesnesi...
