Korporátní smlouva

18. Polámaný

Eric se ještě v pokoji osprchoval, Tim přes sebe jen přehodil župan. Společně se vydali po schodech dolů, Eric už v oblečení.

„Chtěl bych sem chodit pravidelně," vysoukalo se z Erica, zatímco se Timovy vyhýbal pohledem.

Tim se však pousmál. „Myslel jsem si to."

Eric si povzdechl. „Ale stále je to hrozně... nové. Nebudu lhát, Tylere... ehm... Timothy. Po našem minulém setkání jsem na to nemohl přestat myslet. Proto jsem se vrátil."

Tim se zastavil dole pod schody, a tak se Eric zatavil také. Byli už jen pár kroků od vstupu do baru, odkud se linula vybojná hudba.

„Ale taky," pokračoval Eric, „mě to trápí. Vždyť já podvádím svou ženu..."

„To ano. Ale takhle ses rozhodl sám. První se ve všem ujistit, a potom jí to popravdě říct. Nemám pravdu?"

Eric zamyšleně přikývl. Sám se do toho dostal. Musel už tušit, že se se svou ženou bude muset rozvést tak či tak. Opět si povzdechl. „Ale... taky je to složitější kvůli těm pocitům. Jsou intenzivnější."

„Pocitům k Tylerovi?"

Eric přikývl. Potom odvrátil hlavu. „Nevím, jak to děláš, Timothy, ale tvůj přístup se mi zamlouvá. Chci si pomalu zvyknout. Na to, jaký jsem. A chci si na to zvyknout s tebou, pokud možno."

Tim se pousmál. „Stačí se objednat a všechno je zajištěno."

Eric se na něj podíval s opětovným úsměvem a děkovně přikývl. „Určitě se objednám."

Vydali se spolu k baru. Potom Tim jen z povzdálí sledoval, jak Eric platí Leovi a hned rychle odchází.

Leo schoval peníze do kasy, zapsal částku do systému a vydal se za Timem. „To jaké to bylo?" Přejel ho zvědavým pohledem. „Podruhé s tím samým zákazníkem, hm?"

Tim se ušklíbl. „Eric je opravdu křehká duše."

„Ale v posteli až tak křehký není co?"

Tim ho probodl pohledem.

Leo se zasmál. „Znám různé typy klientů, Time. To už jsem to přece říkal."

Tim nad tím protočil oči, ale stejně se trochu usmíval. „Ale... vlastně ho mám rád. Je milej. Má respekt. To se u všech nevidí." Na chvíli semkl rty. „No... a dostal se do pěkný kaše, ze který ho já rozhodně vytahovat nebudu. Ale pomůžu mu připravit se na to, jak tu situaci zvládnout, až se všechno... zhroutí."

Leo nechápavě zavrtěl hlavou. „Tohle není psychologická poradna, Timothy."

Tim se ušklíbl. „Ale občas skoro je, ne?"

Leo nakonec váhavě přikývl.

...

Tim netušil, co sakra udělal špatně, ale středa prostě nebyla jeho šťastný den.

Do práce přišel pozdě. To by ještě nebyl takový problém, jenže Tim byl kvůli tomu zbrklý a práce se mu nedařila. Musel si udělat pauzu a jít si do kuchyňky udělat kafe, aby se alespoň trochu nabudil kofeinem.

Hučení kávovaru ho trochu uklidnilo, a tak potom s klidem vzal svůj hrnek a s vonící kávou vyšel ven. Ani si nestihl všimnout, odkud ten druhý člověk přišel, než se srazili. Najednou stál Timothy na místě s politou rukou a před ním Dylan v pěkné kravatě a košili, na které byla velká skvrna od kávy, co ještě kapala na zem. V jedné ruce držel mobil, nejspíš před chvílí telefonoval.