ROLE KRÁLŮ

KAPITOLA PATNÁCTÁ

Ahojky, po trochu delší pauzičce zveřejňuji další kapitolu, které jsem teď při editaci přihodila asi 300 slov. Tak přeji příjemné počtení <3

Zrcadlo v jejím pokoji s tak hrubým povrchem, že si All připadala jako v obludáriu, už nedokázalo prozradit malé ranky na obličeji, které se přes noc neskutečně rychle hojily. Za to zrcadlo v moderním pokoji o patro níže s nefunkčními světýlky po jeho obvodu bylo přísnější. Sledovala svůj potlučený obličej s frustrovaným výrazem. I přesto ale věděla, že bez enji by se jí teď přes oko táhl fialový monokl a nejspíš by na něj ani neviděla, pokud by teda vůbec přežila.

Vzala ručník a vydala se do koupelny pokoje, kde se už napustila vana vestavěná do země. Připomínala malý bazén. Netušila, že na místě jako je tohle funguje klasický kohoutek jako má doma, ale byla za to prostě jen ráda. Akima jí k zařídil teplou vodu.

Sundala si poslední kus oblečení a po vykachlíčkovaných schodech s mozaikou sestoupila do horké lázně plné koupelové pěny s vůní levandule, co se jí tu podařilo objevit.

Vydral se jí z úst povzdech, když se konečně uvelebila. Po tak náročných dnech se mohla konečně z relaxovat. Ztuhlé končetiny už pomalu začaly vypovídat službu.

Zavřela oči a užívala si ticho. To bylo jedna z mála pozitiv tohohle místa. Doma slyšela v pokoji hukot nedaleké dálnice a světelný smog byl tak silný, že ani silné závěsy ho nedokázaly eliminovat. Tady si po nocích neviděla ani na ruce.

Ale to bylo asi všechno. Neustálá potřeba sledovat displej telefonu, zda už jí Jean napsal vysvětlení nebo útěšnou zprávu od Lorety s nabídkou rychlé schůzky se zmrzlinou a nějakým seriálem na netflixu, způsobila, že se mobil vybil do té míry, že se vypnul. Zásuvku u nočního stolku mohla čekat jen těžko. Stejně jako kontakt s kýmkoliv z domova. Nebo hovor každý druhý večer od rodičů, když se vrátí na hotel.

Chtěla slyšet všechny. Určitě jí už všichni hledají. Rodiče se vrátili domu a společně se sousedským spolkem vytiskli plakáty s její fotkou (snad vybrali tu nejhezčí, co dala jako poslední příspěvek na Instagram, a ne tu starou z facebooku) a teď je věší všude možně. A taky by bylo fajn, kdyby nakreslený profil Leona podle svědků byl přinejmenším ohyzdný.

Tisíckrát si přehrávala v hlavě, jaké by to bylo, kdyby policie otevřela nejbližší dveře, zabalila ji do deky, dala teplé kakao a odvezla ji domů.

Tady nebyl nikdo, s kým by si popovídala. O knížkách, hrách, zajímavých místech, které se prostě musí zažít, protože z vyprávění to není ono, o vysoké škole, příspěvcích spolužáků na sítích... Ne, teď chce jen ticho a voňavou koupel.

Zavřela oči a rozjímala nad šploucháním vlnek o kraj vany. All se naježily chloupky na zátylku, když se ozvalo hrubé zabrání za kliku a hned na to už byl jednou nohou vevnitř narušitel, který prudce ucukl zpátky, když mu bylo s hlasitým jekotem prozrazeno, že v místnosti se již někdo nachází. Rychlé pardon slyšela ztuhlá All tlumeně za zavřenými dveřmi.

Musela si promnout oči, zda se jí do očí nedostalo moc pěny, protože nemohla uvěřit tomu, že by to mohl být on.

⸞ Ɀ ⸟

Je...

All se octla na sedačce pokoje vedle hned potom, co byla vyzvána ať kvapem opustí koupelnu.

Pro ni to byl snad stejně neuvěřitelný pohled, než když se z tanečního parketu její školy octla na mýtině v téhle díře. Naproti ní stál totiž Zion se zamračeným výrazem, který ale nesměřoval na ni, avšak na Akimu, který tu z nějakého důvodu byl už když vycházela oblečená z koupelny. Ten vypadal unaveně. Rukou si podpíral hlavu, která mu padala a druhou si dal před pusu, když zíval.