ROLE KRÁLŮ

KAPITOLA DVANÁCTÁ

Hned druhý den ráno byla All nemilosrdně vytržena ze spánku někým, kdo potřeboval, aby se hned připravila na cestu, že si ji žádá jeho královská výsost. Leon by bylo kratší...

Když se učesala a převlékla, následovala tu ženu až do malé knihovny, kde u stolu stála Ruvith vedle Leona, který se skláněl nad knihou a delší vlasy mu zakrývaly tvář. Rukou Allison pobídl, ať se posadí na židli naproti němu, ale pohled měl stále upřený do knihy, a Ruvith při svém odchodu za sebou zavřela dveře.

Místnost se ponořila do tmy, jen malá svíčka plápolala uprostřed masivního stolu a osvěcovala malý prostor mezi Allison a Leonem, kteří teď zůstali v místnosti sami. All měla dobrý výhled na to, jak se na zažloutlých stránkách začíná líným tempem rýsovat pár čar. Měla nutkavou potřebu mu tu knihu vytrhnout a najít v ní cestu domů, jenže on byl moc děsivá překážka na to, aby to udělala.

Z trpkého sedu na židli ji začala brnět noha, a proto si ji chtěla přehodit přes nohu. Při tom však narazila zespoda na dřevěnou desku stolu a ozvala se hlasitá rána. Leon sebou trhl a konečně zvedl zrak. Odkašlal si a oči mu trochu pohasly. Z hlavy si sundal jednoduchou obruč a položil ji vedle sebe.

„Ještě jsem tě nevyslechl ohledně Ezekiela," začal bez jakýchkoliv okolků.

All se zamyslela. Bylo na té schůzce před pár dny vůbec něco zajímavé?

„Ezekiel je divnej," vypadlo z ní.

Leon, který si vytáhl kus papíru, aby informaci automaticky zapsal, ale zastavil se v pohybu, když mu došla nepodstatnost sdělení, a uštědřil jí tvrdý pohled. Mělo to na ni efekt. Taktéž se na židli narovnala a vzpomněla si přitom na rozdíl jeho a Ezekielově modři v očích. Tehdy si myslela, že je pro ni až nemožné se z ničeho nic dostat až k vládci celé země a teď tu sedí s dalším. Teda skoro vládcem.

„Zmínil se o tobě. I mi řekl, že nejsi pravý průvodce, a skoro nic si mi nevysvětlil," řekla a sledovala Leonovu reakci. Ten si to jen v klidu zapsal.

„Taky řekl, že za půdu u něj pracují lidé." Pak se na chvilku odmlčela. „A že nezná nikoho, kdo by uměl cestovat do dvacátého prvního století."

Leon pozvedl obočí. „Odtamtud jsi?"

„Ty nevíš, do jakého století cestuješ?" odpověděla mu All na otázku otázkou.

Leon si promnul kořen nosu. „Neumím cestovat mezi světy. Mě k tobě dostala kniha. Ale znám někoho, kdo tam chodí rád na návštěvu."

Jo, jeho pokoj je přímo pod tím mým. Pomyslela si v duchu.

„Řekl ti ještě něco zajímavého?"

„Dal mi radu," rozvzpomněla se.

„Radu? Jakou radu?" zvedl hlavu a napjal se. Asi si neuvědomoval, jak silně na ni jeho nelidské oči působí.

„Mam se tě prý držet. Že zatím nic nevíme, ale cesta tu pro mě je," zamumlala. On ji však slyšel.

„Nic víc ti k tomu neřekl?" zeptal se se zájmem v hlase.

„Ne," odpověděla prostě. Byla by radši, kdyby mu k tomu mohla říct víc, aby byl víc spokojený, protože se tvářil dost kysele. Teda na jeho poměry.

"A nevšimla jsi si něčeho divného? Něčeho, co ti třeba nepřipadalo reálné?"

Allison se z toho ošila. Takovou otázku by čekala jedině u psychologa, a kdyby mu řekla ano, zavřeli by ji někam do blázince. Jenže pravda byla, že něco takového viděla. "No, měl tři páry křídel. Ale to si pak mohl vidět taky."

Leon se narovnal a podíval se na ni zpříma. "Říkáš, tři?"

Ztuhla. Tak už asi vidí věci, které nejsou i ve světě, kde jsou věci, které nejsou, běžné.

"No ano. Velká nahoře, nejmenší dole. Byly sněhově bílé a zavěšené na řetězech," gestikulací máchala rukama, aby znázornila, jak to podle ní vypadalo.

Leon si to se svraštělým obočím zapsal. „Dobře tedy..." nestihl doříct větu, když do místnosti vstoupila Ruvith. „Mám důležitou zprávu," skoro zahřměla Ruvith. „Krále Abiho našli ve špatném stavu nedaleko vesnice Heméry."

Leon se zvedl a nasadil si korunu. Zkontroloval přitom knihu. Podíval se nedůvěřivě Allisoniným směrem a vykročil ke dveřím, kde stála Ruvith. „Probereme to někde jinde."

All počítala do deseti, a pak se přímo vrhla na knihu. Zastavila se však těsně předtím, než se měla dotknout stránky. Vysaje z ní ta kniha všechnu energii, jak ji varoval Leon nebo se nic nestane, protože ji Leon chtěl jen odradit od krádeže, jak tvrdil Akima?

Věděla, že nemá čas na dlouhé rozmýšlení, a tak se rozhodla do toho vrhnout po hlavě. Bříško prstu jí svrbělo, ale připočítala to svým nervům, které se právě napínaly k prasknutí. A... nic.

Úlevně vydechla a až nyní přesunula pozornost na obsah stránek té neskutečně cenné a zajímavé knize. Úleva ji ale rychle opustila, jakmile spatřila svou vlastní tvář v kresleném obraze.

Na dvoustránce se uhlem nakreslená její podoba krčila u kamene a sledovala boj rytíře napřahujícím svůj meč nad hlavou a temného monstra vylétajícího ze sluje s ohromnými drápy a netopýřími křídly.

Nebylo pochyb o tom, že tím rytířem byl Leon. Ten, kdo tu scénu kreslil, musel vypotřebovat velké množství uhlu na černé kožené pláty lehkého brnění a dlouhý kožešinový plášť se zapletenými pírky. Jeho tvář byla odhalena větrem, který odfoukl jeho dlouhé prameny černých vlasů, jenž mu tvář vždy zahalovaly, když s ním mluvila.

Z kapsáře vytáhla mobil. Děkovala za ten zlozvyk ho všude sebou tahat. Slabá baterka už delší dobu zkuhrala o dobití, ale přesto ještě mohla zvolit fotoaparát a stránku po stránce vyfotit. Modlila se, aby jí zbyla baterka, aby si to v jejím pokoji mohla přečíst.

Těžké kroky na chodbě se už blížily. All vrátila knihu do původního stavu a sedla si zpět na své místo. Když Leon vešel, tvářila se nevinně jak jen to šlo.

"Zítra před rozbřeskem vyjíždím na výpravu za Abim. Jak si mohla zjistit, ty jedeš se mnou. Teď můžeš jít zpět do pokoje," prohlásil Leon, pak se otočil k Ruvith. "Cestou se stavte v kuchyni, jistě nic nejedla."

Allison v té chvíli, jako na povel, zakručelo v břiše. Ruvith se podívala za zvukem. "Jistě," jemně se uklonila.

Není to pro ni podřadný úkol, když je nejvyšším úředníkem jeho veličenstva? Podivila se nad tím All.

V pokoji si All začala hned číst poznámky z fotek stran.

---

Tak tahle kapitola je celkem bída :D Tady už jde vidět, že jde spíše o neupravený koncept než hotovou kapitolu pro čtenáře. Ale to bych nebyla já, kdyby to nebylo hrrr... :D