Úvodem / KAPITOLA PRVNÍ

88 19 24
                                    


Úvodem

Ahoj, představuji vám svůj příběh, na kterém pracuji už nějaký ten čas. Rozhodla jsem se ho zveřejnit již teď, i když původně to mělo být na Halloween (ehm... toho minulého :D), aby mi to vyšlo s tématikou.  Ale chci ho zveřejnit už teď i když má zjevné nedokonalosti jako změna pohledu z ich-formy na er-formu někde mezi 8 a 9 kapitolou. 

Doufám však, že vás to neodradí jako mě, protože jsem si na základě rad pro začínající pisálky vybrala to nepřepisovat, dokud to nedokončím, jelikož na tom prý pohořelo hodně autorů, že začali přepisovat a přepisovat a dál se už nedostali. 

- Mion


KAPITOLA PRVNÍ

Přes vysoké zrcadlo se na mě dívala Allison Foster. Totiž já. Už dobrých pár minut jsem se nakrucovala před skříní a snažila se schválit můj dnešní halloweenský kostým, nebo spíše kostýmek. Je totiž vypůjčený od mé sestřenky, která ho využívala, dokud neměla děti. Bohužel v té době byla viditelně hubenější než já. Červená sukně mi na boky pasovala taktak a modrý korzet, který byl hlavní část kostýmu, jelikož na něm byl znak Supermana, byl na mě trochu až nepatřičný do společnosti. Naštěstí to zakrývala kápě zavázaná na mašličku u mého krku.

Můj zrak proto radši padl na fotografii připevněnou sponkou na rohu zrcadla. Moje smějící se já vedle kluka mých snů na ruském kole v nedalekém lunaparku. Tenkrát jsem měla čerstvě obarvené vlasy na karmínově rudou, kdyžto teď už mi zbývaly jen červené konečky. Přemýšlela jsem, zda si je znovu nenabarvit k tomu kostýmu, ale nakonec jsem si to rozmyslela, když už mi tak dlouho trvalo si nechat narůst znovu svoji přirozenou barvu, blond, která je podle mámy vzácná, nebudu to kazit kvůli jednomu večeru. Pustila jsem pramínek vlasů a stále trochu rozhozená ze svého vzhledu jsem se posadila na postel připravena na nejtěžší boj. Obutí o číslo menších, lesklých, také červených, kozaček.

Vedle mě se rozsvítil mobil. Nejspíše zpráva od Jeana, kluka mých snů a mého přítele, že už mě jede vyzvednout, jak jsme byli domluveni. Mám možnost to všechno svést na něj. Přece jenom jít za supermanovský pár byl jeho nápad. Teda, já chtěla jít za něco, abychom působili jako pár a on už domyslel kostýmy. Jako pár... my jsme pár, už celé čtyři měsíce a pět a půl dne, přesně. Našel si mě na školních chodbách u skříněk a pozval do pizzerie, kam mě svezl na motorce, kterou mu záviděla celá škola. Podívala jsem se na zprávy, nic... jen upozornění, že mám skoro plné úložiště.

Je dost pozdě, a tak jsem vytočila jeho číslo. Dlouho to vyzvánělo a já už myslela, že to spadne do hlasové schránky. Nakonec to přece jen zvedl. „Jeane, už vyrážíš? Jsem skoro nachystaná," vyhrkla jsem na něj. Na druhé straně bylo ovšem ticho. „Haló, Jeane, jsi tam?" „Jo jo. Promiň, něco jsem dělal. Hele, na tu párty nejdem. Jsem dost unavený, a navíc jsem se dostal na další level v God of Xarnak." Zamračila jsem se. Bylo mi to jasné. Od té doby, co má novou konzoli, na kterou si vydělával, byl stále více doma a půlku našich srazů zrušil. Ale že zruší i halloweenský ples, který poprvé konala škola, to jsem nečekala. Do očí se mi dostaly slzy. Ne... nemůžu brečet kvůli takové kravině. „Hej," uslyšela jsem znovu jeho hlas, „snad ti nevadí, že tam nejdeme ne?" Zněl trochu podrážděně. Nejspíš jsem byla zticha moc dlouho. „Ne," promnula jsem si čelo, „stejně se mi tam moc nechtělo," uklidňovala jsem ho. „Fajn, uvidíme se ve škole." S tím to típl.

Oddálila jsem mobil od ucha a šla prohlížet nejnovější příspěvky spolužáků ve snaze se uklidnit. Ples už začal před půl hodinou a evidentně se všichni bavili. Na některých fotkách byly skupinky známých spolužáků, někde žáci s učiteli, kteří také upustili páru, a také fotky lidí, co si vzali stejnou masku. Také můj úhlavní nepřítel Jessica May byla vyfocena, jak se s někým vykusuje přímo na parketu. Kolem ní tančila spousta lidí převlečených za sestřičku, upírku, Jokera, ghost huntera a vzadu byl nějaký vysoký kluk převlečený za rytíře s mečem. Jistě byl ten meč dřevěný nebo z polystyrenu. Moje nejlepší kamarádka Lora zatím nic nepřidala. Ani nebyla ten typ sdílného člověka stejně jako já.

ROLE KRÁLŮKde žijí příběhy. Začni objevovat