ROLE KRÁLŮ

KAPITOLA PÁTÁ

Odlepila jsem se bokem od studené školní skříňky, až pod mojí vahou tiše zavrzala a netrpělivě začala přešlapovat, protože se blížil začátek hodiny. Lora, která teprve teď otevřela skříňku, se začala přehrabovat mezi sešity. Pomohla bych jí, ale skříňka je dost malá pro dvě a vlastně ani nevím jakou hodinu máme, ale z toho, že bychom přišly pozdě jsem docela nervózní.

Na otevřených dvířkách skříňky na mě opět hleděl Zion. Tentokrát tam byl vyfocen společně s k-popovou skupinou O'Fly, se kterou měl jediné vystoupení pro charitu, ale bylo to veliké haló. Jeho pohled byl dost tvrdý a kritizující. Nesnášela jsem ho za to. Vždycky mi přišlo, že mě od pohledu nemá rád, i když na mě zíral jen z fotky. Nebo možná byl jen naštvaný, protože všude kolem něj byla ta růžová, včetně Loretiných obalů na sešity, kterým dělá společnost od té doby, co ho tam Lora ve svých patnácti přilepila. Loreta je opravdu zvláštní fanynkou. I když Zion zahájil éru mezi fanynkami dekadentní černé a zlaté, Lora mi připadala, jako by se zasekla u Hello Kitty zatím co už objevila muziku Marilyna Mansona.

Mezitím se k nám doploužil Harry. Na můj vkus až příliš pomalým tempem. Zrovna Harry byl ten, kdo plašil jako první, když jsme nešli rovnou na hodinu. Dnes ale vypadal víc než v pohodě. Připadal mi i o trochu vyšší, když se opřel o to stejné místo jako před chvílí já a byl tak hodně blízko u mě. Možná za ten rok vyrostl a teď už by ho do basketbalového týmu vzali oproti minulému roku, kdy to pro něj byl traumatický zážitek. Tak traumatický, že týden se choval jako holka po rozchodu, a tak ho kluci na oběd přestali brát mezi sebe a skončil u nás. Od té doby nikdy slovy moc neplýtval a sport ho přestal kompletně zajímat. To se taky projevilo na jeho těle. Teď však zase vypadal, že by klidně mohl hrát v NBA.

Kolem nás prošel Jean. Vůbec nevypadal tak hezky jako obvykle. Jindy nagelované vlasy mu teď rámovaly obličej. Sice v jejich přirozeném tvaru byly lehce zakroucené, nyní jen mastné a splihlé visely rovně dolů. Za ruku se mu zahákla Jessica a smála se něčemu, co sama řekla. Zrovna míjeli hlouček holek, který to začal horlivě komentovat. Jean nevypadal nijak nadšeně a Jessicu odstrčil. Už mi nepřišel tak atraktivní jako předtím. Už nikdy.

„Harry, děkuju, že si mě bránil před Průvodcem, bylo to od tebe statečné," otočila jsem se na něj. Jenom se usmál a pozoroval mě. Jeho zuby měly všechny tvar do špiček.

Trochu jsem znejistila a ustoupila blíže k Loře.

„Tak jdem, jinak nestihneme hodinu," slyšela jsem se říkat.

„Vždyť na žádnou nejdeme," ozvala se Lora z útroby skříňky.

„Tak na co tady všichni čekáme?" rozhlédla jsem se. Jean si stoupl kousek od nás. Jeho panenky byly nepřirozeně zúžené a těkaly. Jeho pusa zůstala pootevřená. Jess se postavila vedle něj, jako by vypadal úplně normálně. Jenže on si jí nevšímal, ale hypnotizoval pohledem mě. Odvrátila jsem se na Loru. Ta se zrovna napřímila a křupla jí přitom páteř.

„My čekáme až odejdeš."

V tu chvíli udělali všichni krok ke mně, kromě Harryho, který už u mě stál. Vyděšeně jsem ucouvla ke středu chodby. Za Lořinými zády se Zion šibalsky usmíval z plakátu. Má tohle snad na starost?

Ze zdi kolmo ke konci chodby se vynořil Průvodce na svém ohromném vraníkovi a klusem mířil přímo k nám. Svaly koně se při dopadu otřásaly. Rozdupal by mě jako nic.

Herry mě popostrčil k němu. „Běž." A nebyl sám. Strčila do mě i Lora a Jessica. Jean stál stále na místě a z úst mu tekla černá slina. Všimla jsem si, že jeho obličej se roztékal.