Irunvale: Boj o přežití /AK 2023/ ✓

|20|

Přemluvit Audrey, aby se mnou šla, nakonec nebyl tak velký problém, jak jsem předpokládala. Na první pohled byla milá, i když Duma mi neustále připomínala, že se mě snaží zabít. V hlavě jsem však měla totální válku. Nechtěla jsem si přiznat, že by to tak bylo. Před vchodem do kavárny se zarazím. „Musím ještě rychle za Matthiasem do starého smečkového domu. Nebude ti vadit krátká procházka?"

„Vůbec ne. Alespoň si odpočinu od toho shonu v kuchyni," začne se smát. Věnuji jí úsměv. Duma je neklidná, cestou mi několikrát zmínila, že pokud by si nás Matthias označil, mohly bychom s ním mluvit přes vlčí frekvenci. Takhle to bylo jen na nás. K tomuhle kroku se ani jeden z nás nechystal, takže tohle musím zvládnout i sama.

„Tomu se vůbec nedivím. Je to náročné, že?" snažím se o to, abychom neutrálně konverzovaly celou dobu. Tak budu míň nervózní a spíš se budu soustředit na cestu.

„To tedy je. A kor když si někteří členové smečky usmyslí, že tohle jí a tamthleto už zase nechtějí. Těžko se jim pak vysvětluje, že tělo potřebuje spoustu živin. Naštěstí si to po pár dnech většinou rozmyslí," mávne nad tím rukou, „Ono stejně nemá cenu je přesvědčovat. Myslí si, že jsou odborníci a vědí, že tohle jejich tělo doopravdy potřebovat nebude."

„Dohoda s ostatními je občas náročná, to souhlasím," kývu hlavou. Brzy se před námi objeví budova. Polknu. Spatřím Matthiase, jak stojí venku a baví se s nějakým mladým mužem. Ten přikývne a o chvilku později mizí za budovou už jako vlk.

Nervózně se na něj pousměju. Přiblíží se k nám a obejme mě. Pak řekne dostatečně nahlas, aby to slyšela i Audrey: „Půjdete z kavárny zpátky do domu?," zmůžu se jen na přikývnutí, „tak pojďte se mnou. Já musím ještě zkontrolovat i ostatní hlídky. Potřebuju, abyste mi tam něco donesly."

Koutkem oka sleduju Audrey. Napřímí se, ale s úsměvem na tváři následuje Matthiase dovnitř. Jakmile však vstoupíme, dveře se za námi zabouchnou. Nestihnu se ani pořádně otočit, když uslyším ženské vyjeknutí. Sean s Lestrem vlečou Audrey k židli na kterou jí hodí. V zápětí již cinkají řetězy.

„Promluvíme si," Matthias si před ní přitáhne druhou židli, otočí jí opěradlem dopředu a posadí se. Oba vlci zaujali pozice na každé straně vlčice, která se vzbouzela v okovech. Doktor sedí na stole a levou nohou dělá ve vzduchu kolečka. Začínám přemýšlet, jestli na něčem neujíždí, když se na mě podívá a poplácá stůl vedle sebe.

„Nic jsem neudělala," její pohled se střetne s mým.

Lže, ozve se mi v hlavě Duma.

„Kdo ti dodával Noční běs?"

Audrey se zavrtí na židli, ale mlčí. Když Matthias kývne, Sean vezme jednu její ruku. Škubne a ozve se prasknutí kosti. Na moment zavřu oči. Nechci se na to dívat, ale vím, že musím. Z očí jí začnou téct slzy a pořád opakuje, že za nic nemůže.

„Audrey, bude jednodušší, když začneš mluvit. Ještě máš šanci," Lester nemusel svou druhou větu rozvíjet. Všichni jsme moc dobře věděli, co tom myslel. Alfa byl ochotný nechat ji žít, když začne mluvit. Pravdu.

„Nic jsem neudělala! Jade, prosím! Ať přestanou, prosím," otáčí se na mě. Napřímím se a prsty zaťukám na dřevo vedle sebe.

„Nevím, něco mi říká, že lžeš," probodnu jí pohledem, „mělas perfektní příležitost, jak mi to nepozorovaně do jídla dát. Nandavání porcí a dělení jídla. Kdo by to řekl, že za tou pozicí stojí zabiják dvou vlků a dvou neúspěšných pokusů o zabití dvou vlčic? První dávka se nepovedla, co?"

„Byla slabá, ale s ničím dalším nepočítej. Nic vám neřeknu," vyjede na mě. Protočí se v řetězech, avšak nemá šanci se z nich uvolnit. Byly pevné a ona zas až tak silná nebyla. Myslím si, že se chtěla pomstít. Za svého druha, ale to všechno si musíme ještě ověřit.

Ušklíbnu se a otočím na své společníky. Matthias pokyvoval hlavou. „Doktore?"

Vlk vedle mě se pohne a začne se přehrabovat v tašce. Matthias si složí ruce na opěradlo židle a vidím, jak se mu napjaly svaly na zádech.

„Možná, že mám něco, co ti jazyk rozváže," z brašny vytáhne totožnou lahvičku, kterou jsem viděla, že otec Audrey podával. Okamžitě svou pozornost otočím zpět na ní. Snažila se na sobě nedat nic znát, nepohnula se. Prozradili jí však oči a okamžitě zrychlující se tep.

Stůl se pohne, když doktor seskočí dolů. Dojde až k Matthiasovi a mezitím do injekční stříkačky natahuje obsah z lahvičky. Audrey polkne. Doktor natáhne ruku s teď již připravenou injekcí ke svému vůdci. „Je jedno kam. Vpich žádné škody neudělá. Čím blíž k srdci to bude, tím rychleji to bude zabírat."

Vidím, jak Matthias protáčí injekci v ruce: „Pěkné svinstvo. Jseš dost silná, abys to přežila, nebo tě mám nechat se trápit a pak ti urvat hlavu?"

Ani tohle však nepomůže. Mlčí. Začnu si kousat vnitřek tváře. Notak, promluv. Nic lepšího jsme neměli. Doufala jsem, že to bude stačit. Následují vteřiny ticha, které mi připadají jako dlouhé minuty. Židle přede mnou zavrže, když se Matthias zvedne. Obejde jí a dojde až před Audrey. Kývne na vlky po jejím boku: „Podržte jí."

Sean i Lester se pohnou najednou. Každý ji chytí za jeden loket a rameno. Zatlačí ji víc do židle, aby se nemohla ani o kousek pohnout. Matthias se sehne a teprve až když se injekce téměř dotýká její ruky, vykřikne.

„Budu mluvit! Budu mluvit!" začne sebou trhat ze strany na stranu. Matthias si stoupne nad ní, stále připravený se kdykoli pohnout. Mávne rukou a oba vlci ustoupí.

„Rozumné rozhodnutí. Tak začni," mluví potichu, i když jsem si jistá, že jinak je celý objekt prázdný. Určitě rozmístil hlídky v okolí, ale stáhl je přímo z budovy.

„Zabili jste ho. Zemřel kvůli vám," zavrčela na něj.

„Při tom útoku padlo několik z našich vlků, nejen tvůj druh. Nejsi jediná, kdo o někoho přišel. To ti nedává právo zradit svou smečku," Matthiasova odpověď je chladná.

„Nenavidím to tady, zničili jste mi budoucnost!" její tón přechází do křiku.

„Mohlas odejít. Nikdo by ti v tom nebránil. Sama ses rozhodla zůstat," tentokráte to byl Lester, kdo se ozval.

„Ne, neutekla bych odtud. Čekala jsem. Na příležitost, jak vám to vrátit. A pak přišli oni. Slíbili mi pomstu. Vedení Irunvale padne. Stačilo jen odstranit vás," hledí na Matthiase, „ale pak přišla ona. Bylo to ještě jednodušší. Zabít jí, nechat vás, ať se z toho zblazníte a popravit vás. Zbytek vedení chtěli vyvraždit později."

„Jak do toho spadá Ruben?" Matthiasova zmínka o mém otci mě donutí sebou lehce trhnout.

Audrey se začne smát: „On mě s nimi spojil. Patří k nim již skoro patnáct let," pohledem se otočí na mě, „povědomá doba, že?"

Chci se na ní vrhnout, ale Doktor mě zachytí. V ten moment se rozrazí dveře a dovnitř vběhne ten mladý vlk, se kterým předtím Matthias mluvil před budovou. Vykřikne pouze jediné slovo: „Útočí!"

Mé oči se mění na vlčí. Audrey se ušklíbne: „A historie se bude opakovat."