Vzestup z popela [YouTube Multiverse]

Z vola kráva

Když Vetusovi zmizel Ilustrátor z očí, nemyslel si, že na něj ještě narazí. A už vůbec si nemyslel, že se zjeví přímo u něj doma na chodbě. Než stačil něco říct, naznačila mu osoba před ním, aby se z důvodu hlasitosti nevyjadřoval. Hned na to pokynula rukou a společně tichými kroky vyrazili do kuchyně. Tam Fiziho lednici připravili o snad tunový meloun. Ilustrátor ho, z Vetusovi neznámeho důvodu, potřeboval. Nakonec svou cestu ukončili na malé zahrádce za domem, kam skoro nikdo nechodil. Čerstvý vzduch je přeci škodlivý, no ne?

„Teď už se můžu zeptat?” řekl Vetus opatrně, prohlížeje si ten obrovský kus ovoce.

„Zajisté,” odpověděl Ilustrátor nezaujatě.

„Proboha, proč?”

„Ptal ses na ten meloun nebo na fakt, že jsem byla u vás doma?”

„No, vlastně obojí.”

„Všechno se dozvíš v pravý čas,” řekl Ilustrátor tajemně. Mezitím odněkud vytáhl svůj stojan, plátno, barvy a štětec. Všechno si to rozložil tak, aby měl dobrý výhled na onen meloun, a dal se do práce.

„Uvítal bych nějakou normální odpověď, ne hádanku.”

„Já bych uvítala klid na práci, ale asi se též nedočkám. Pověz mi, který člen Fiziho bandy je nejvíc postradatelný?” zeptal se Ilustrátor mezi tahy štětcem.

„Já se v nich moc nevyznám, všichni mi připadají stejní. Ale kdybych si měl vybrat největšího vola, tak je to rozhodně Dom.”
Nikolas fascinovaně hleděl na plátno. Ze zeleného fleku se pomalu, ale jistě stávala přesná kopie předlohy. Pak k ní ovšem přibily ještě kola, okna a dvířka, a jemu to celé začalo pomalu dávat smysl, bylo mu to totiž ze všech těch pohádek až moc povědomé.

„Výborně, tak to je ideální adept.”
Ilustrátor odložil štětec a otočil se na svého zmateného svěřence.
„Jdem.”
Nečekal na Vetusovu další zmatenou otázku, zkrátka vyrazil zpět do domu.
„Zmiňovala jsem se o tom, že budeš návnada?”

Vetus zbledl.
„Prosim?!”

„Nic to není, jenom Doma zavolej s prosbou o pomoc, o zbytek se postarám.”

„To mám dělat, že umírám?” přemýšlel o tom Nikolas. Ilustrátor pokrčil rameny.

„Je to na tvojí fantazii.”

„No dobře, tak čekej.”
Rychle, leč vyděšeně se vydal do obývacího pokoje, kde Fizi a jeho kumpáni řešili důležitý byznys. Při hraní Monopolů. Ilustrátor zaslechl jenom části jejich rozhovoru, ale bylo z nich patrné, že se Vetus vymlouvá na svou neschopnost, a že Dom je jediný, který mu může pomoci.

Klaplo to, a hromotluk přeci jen povolil.
„Tak co je?” zahučel.

„Je čas na dobrodružství,” uculil se Ilustrátor. Sundal se svého štětce část se štětinami, a strčil si ji do kapsy. Rázem z něj byl klacek připomínající kouzelnou hůlku.

„Kdo to je?” zeptal se tupě Dom.

„To je malíř. Po té potopě je třeba to tu vymalovat,” zaimprovizoval Nikolas. Ilustrátor uznaně kývl, konečně se chlapec začínal chytat.

„A k čemu tu jsem pak já?”

Vetusovi došlo, že vlastně vůbec netuší.
„To je na tebe až moc dobrá otázka.”

Ilustrátor se pousmál, a strčil Domovi před nos svůj kus klacku.
„Koukej co mi půjčil Autor. To je nářez, co?”

Dom se na něj zmateně díval. Popravdě, Vetus na tom byl obdobně.

„Co to je?” položil Dom další otázku odpovídající jeho IQ.

„Nepoznáš klacek?” zamračil se Ilustrátor.

„Právě že poznám. K čemu?”

Ilustrátor si odkašlal, uchopil hůlku tak, aby vypadala reprezentativně, a spustil svou naučenou řeč, kterou mu Autor předepsal, kdyby náhodou někdo neměl tucha, co to vlastní za kouzelný předmět.
„Tento jílec z agarového dřeva s řezbami umělců 20. Století, má jantarovou dřeň a kůru z mramoru a špičku to má z legální slonoviny. A když jdeš do kadibudky ve tmě, tak má ze spoda žárovičku. Navíc má spoustu nastavitelných funkcí, a ve srovnání cena versus kvalita je to úplný hit. Dovážíme do všech zemí, brzy dostupné i na Marsu. Doporučuje 12 z deseti Ilustrátorů.”

Dom s Vetusem si vyměnili své zmatené pohledy. Náš hrdina popravdě doufal, že z toho něco vyleze, protože jinak by měl u Fiziho obrovský problém, kdyby mu Dom poslušně vyžvanil, že tu měl by návštěvu.

Ilustrátor nad nimi mávl rukou, nemělo cenu to dále natahovat, tak proti Domovi hůlku namířil a spustil:
„Když neumíš být cool, bude z tebe vůl.”

Najednou před nimi stála obrovská kráva, která se sotva vešla do té maličké předsíně, ve které se nacházeli.

Vetus si krávu ohromeně prohlížel. Pokusil se ji i pohladit po čumáku, ale málem zničila kus zdi, když se po něm ohnala, tak ji radši vyvedli ven.
„To je samice,” neodpustil si venku poznámku Nikolas.

„Neříkám, že je ta hůlka bezchybná. Buď rád, že máš odvoz tvého kočáru.”

Ilustrátor ukázal na krásný tmavě zelený kočár stojící před nimi. Přesně ten, který byl před momentem ještě namalovaný na plátně. Vetus si vážně připadal jak v pohádce. A to, že nakonec přijal fakt, že je to realita jen dokazuje, že bydlení s překupníkem drog se na něm trochu poznamenalo. Pravděpodobně bylo Morryho hlavním produktem LSD.

„A to je tuším vše, co ode mne potřebuješ. Já se tedy poroučím, užij si festival.”
Ilustrátor kývl na pozdrav a byl tentam.

Vetus ani nestihl poděkovat. Vlastně ani nestihl vyjádřit své pocity. A jak moc za to všechno byl vděčný. Karlovy Vary čekají.

~~~

Když ti není hej
Do psaní vzestupu se dej
A hezký komentář vyžebrej