Vzestup z popela [YouTube Multiverse]

Satelity se nekradou

O 384 400 kilometrů dál, v naší sluneční soustavě kousek vedle, někde mezi Marsem a naší milovanou planetou Zemí, kroužil jeden šedočerný přírodní satelit, který odrážel sluneční světlo a způsoboval na zemi příliv a odliv. No ano, měsíc.

Měsíc byl už čtyři dlouhé roky obydlen, ale abychom byli upřímní, tolik mu to neprospělo. Obýval ho totiž Samuel se svou přítelkyní, které přezdíval Nudlička, a každý měl jinou představu o idylickém žití. Nudlička se hezky starala o svou zahrádku tvořenou z měsíčních kráterů, zalévala je, snažila se vysávat měsíční prach, a usilovala o to, aby to tam měli hezké. Samuel, na druhou stranu, s prominutím, dělal bordel. Tomu o záhradku úplně nešlo, měl totiž spousty práce, a tudíž neměl čas zabývat se činnostmi jako je například uklízení. 

„Taky bys ty krátery mohl jednou zalít ty, Samko,” upozornila na sebe Nudlička zamračeně a pozvedla zelenou plastovou konev. Samo už byl zase zašitý ve své raketě a cosi ťukal do počítače.

„Už som ti povedal, že nemôžem. Musím pracovať,” odbyl ji okamžitě.

„Vykořisťování dětí není přece práce!”

Samo už chtěl začít řvát, že to vůbec není pravda, ale udržel se, a nakonec řekl jen:
„Tie decká ma zbožňujú. Pozri koľko mi dennodenne posielajú dopisov, zlatko.”
Přes okno ukázal na přeplněnou schránku, která stála před raketou.

Nudlička se tam bez odpovědi rovnou vydala, začala se hromadou dopisů pročítat a následně i komentovat.
„Ahoj Moone, jsi ten nejlepší youtuber na SVĚTĚ, čauko Samko, tady ti posílám donate, abys měl na rohlíky.. tomu říkám vtip.. natočíš někdy room tour?  To by tu nesměl mít bordel. Proč jsi se pohádal s Dejzrem?
Však to je už pravěk, ne? Co je tu dál..
Kdy bude další PVHU? ... Samo co je to?”

„Taká séria. Prestaň mi čítať poštu do frasa!”

„Je to i moje pošta! Tak dál.. bla bla bla, natočíš video s nudličkou, tady je nějakej fanart, básnička, účet za elektriku- to není od fanoušků..”
Nudlička objevila účty a složenky. To bylo teprve zajímavé čtení.
„Samueli, ty ses nelegálně napíchnul na satelit od NASA, abys měl internet? Děláš si srandu?!”

„A čo som mal robiť?! Za tie peniaze sa to vyplatí.”

„Jo tak vyplatí. Pojď sem, prosimtě,” vyzvala blonďáka Nudlička, a hned co se nedobrovolně zvedl ze své herní židle a dobelhal se k ní, vrazila mu do ruky dopis.
„A čti. Tady máš upozornění, tady výzva k odpojení, a tohle už jsou výhrůžky. No a pak tenhle,” podala mu další kus papíru.

Samovi se jeho předtím sebevědomý výraz dočista ztratil z obličeje.
„Ide po mne intergalaktická polícia?! Kvôli WiFine??” vyštěkl.

„Je to docela zásadní problém, vzhledem k tomu, že kvůli tvým šaškárnám NASA nemůže normálně fungovat. Ještě ke všemu jsi se tím hezky zviditelnil, a NASA teď ví, že tu žijeme prakticky ilegálně.”

Samo se zamračil.
„Čo budeme robiť?!”

Nudlička pokrčila rameny, a nakonec Samueli podala poslední složenku.
„Nejdřív bych zaplatila dodávky kyslíku, abychom tu mohli aspoň dýchat. Když to nezaplatíš, tak ten kurýr už nepřijde.”

Jistá firma Dáme kyslík, vynalezla skvělou vychytávku pro všechny lidi, kteří se pohybují v oblastech s nízkým, a nebo žádným přísunem kyslíku. Dodává ho v pilulkách, které nějakou tu dobu vydrží působit, takže si uživatel nemusí nic zdlouhavě držet u pusy a nebo inhalovat.

„To je pravda, ja neviem čo by som bez teba robil.”

„No to ani já,” pousmála se Nudlička, a otočila se směrem do "zahrádky", kde pestovala krátery. Hned jí však praštila do očí jakási budka, kterou tam rozhodně nepěstovala. Byla na způsob britské telefonní budky, akorát že v modrém provedení, a nahoře bylo bílým písmem na černém podkladu napsáno "POLICE BOX."
Nudlička se ušklíbla.
„My o vlku...Samo! Máš tu návštěvu..” zavolala s domněnkou, že už za nimi dorazila intergalaktická policie.
„Nemáš krást cizí satelity..”