Vzestup z popela [YouTube Multiverse]

Splněná mise

Vitaa tiše zavřel celu, ze které pustil zločince, kterého potřeboval, a chvíli jen tupě sledoval, jak je na odchodu.
„Šéfe?" zavolal za ním opatrně.

Žádná odezva.

„Tary!" řekl už důrazně.

To už zabralo. Aby taky ne, je to jeho jméno. Otočil se k němu.
„Jo?"

„Nezapomněl jsi na něco?" snažil se ho nějak popostrčit k faktu, že jsou zapnuté kamery a světlo vesele svítí, a že on si tu na pohodu kráčí.

Taras absolutně nechápal.
„Vždyť peníze už jsi dostal, ne?"

„Ježiš to nemyslím. Pojistky! Chápeš?"

„Nevím, jestli sis všiml, ale doteď jsem tu zavřenej," řekl kousavě Tary.
„To byla vaše práce to zařídit. Kde je Consiliara?! S tebou se nedá nic řešit!"

„No já-"
Vitaa byl Tarasem chycen pod krkem. Rozuměl šéfovu rozhořčení, nikdo by nechtěl zůstat trčet v obsidiánovém vězení, ale teď mu křivdil. Za tohle nemohl, to byla práce dalšího člena jejich- týmu...Consiliara byla Tarasova pravá ruka a v jeho nepřítomnosti padla veškerá zodpovědnost na ni. Věděl, že to je tím, že je mozkem týmu a má úroveň, ale stejně cítil, jako že to měl být on. Bez něj by se jeho šéf nedokázal dostat ven. On má přeci kontakty.

„Koukej s tím něco udělat," zavrčel Tary.

Vitaa se nepříjemně ošil a vytáhl z kapsy mobilní telefon.

Zvonil a zvonil, ale Consiliara měla zrovna jinačí starosti. Snažila se vypáčit dvířka od hlavních jističů celého komplexu, aby měl Tary volný průchod bez důkazů. Bylo by se to i povedlo, kdyby ji u pojistek nenachytala strážná Kara. Svírala v rukou naostřený karambit a chvíli jen tak stála mezi dveřmi a zaujatě sledovala Consiliaru při práci, než nekompromisně zaútočila svým zabijáckým kouskem. Bez upozornění do ní začala boxovat pěstmi.

Consiliara sebou leknutím trhla a bleskově se otočila, teď na strážnou mířila svým prvotřídním revolverem. Chvíli na sebe jen tak hleděli, Kara pobaveným, Consiliara pořádně zmateným pohledem.
„Co tady děláš?” zeptala se, jako by se snad znaly.

„Já se ptám na otázky,” odsekla strážná.
„Co tu děláš ty?”

„Obávám se, že ti to říct nemůžu.”

„V tom případě nemám jinou možnost,” řekla Kara pevným hlasem a vytasila karambit. Consiliara pevněji sevřela revolver a zamračila se. Nečekala takové komplikace.

Kara se psychopaticky usmívala, čekala na nějakou akci snad věky, jenomže v obsidiánovém vězení se až na hrozný zpěv Adama Kajumiho a blbých poznámek kluka s kamením nic nedělo. Konečně měla šanci provětrat svou zbraň. A taky že ji využila. Napřáhla se, aby do Consiliary bodla, ta se však vyhla a vyskočila na nohy jen co měla šanci. Kara na nic nečekala, a pokusila se o další útok. Napřahovala se nožem a nutila pravou ruku Taryho couvat do rohu. Takhle to přeci nemohla nechat. Vzala svůj revolver a zaútočila s ním stejným způsobem. Trefila Karu do hlavy, ale místo toho, aby se složila, se na ni zvláštně podívala.

„Víš že takhle se revolver nepoužívá?”

Tohle Consiliaru namíchlo, nechtěla střílet, tohle však měnilo situaci. Nabila si, a po chvilce rozmýšlení po strážné vystřelila. Uhnula se, a tím všechny hry skončily. Karambit se zaleskl ve světle, a poslední co si pamatuje, je pohled na Consiliaru jak se s bolestí drží za pravé oko. Sekla jí, a to silně.

Jednou rukou nahmatala svou zbraň, jenž předtím bolestí pustila, a vystřelila po jističích, které okamžitě vyhodily celou elektriku v obou komplexech, a se zasyčením zhasly. Mise byla splněna, Tary měl volný průchod, a Consiliara nehezkou vzpomínku.

„Vidíš? Je na ni spoleh,” řekl na chodbě Tary Vitovi. Pak hned zmizel ve tmě, a nechal ho tam samotného. Vitaa si povzdechl, zavřel Taryho celu a pomalu se vydal zpět za docentem a ostatními. Musel vrátit klíče a hlavně se tvářit jako by nic. Jestli se přijde na to, že v tom má prsty, tak je s ním amen.

∆∆∆∆

„Paní ředitelko,” řekl neklidně Stay do telefonu, „Zase tu nejde elektrika.”

„Pane bože,” ozval se z telefonu Autor.
„V tomhle vězení nemůže nic fungovat normálně, nic! Kdybyste to tam podpálili, tak nikdo nepozná změnu...Hlavně se ujistěte, že jsou všichni na svém místě.”

„Jistě, mám to pod kontrolou.”

Akorát že vůbec.

∆∆∆∆

Po dlouhé době nová kapitola :DD
A děkuji mým holčinám Eve a Aničce, za vybudování skvělých side charakterů <33
(Možná taky proto mi to trvalo tak dlouho sepsat)