Vzestup z popela [YouTube Multiverse]

Tři oříšky pro Vetuse

Vy byste pravděpodobně řekli, že je Vetus hodný hoch, jenomže hodní hoši nekradou na jarmarku plakáty. Když on se Vetusovi ten o KVIFFU tak líbil. Samozřejmě si ho jen vypůjčil, neoprávněně na dobu určitou, ale i to se počítá. Doma si ho v pokoji vyvěsil nad postel, a tešil se z toho, jak se mu na zdi tak hezky vyjímá. Pro jeho smůlu byl však jediný.

„CO TO MÁ BÝT?" zahučel svým pištivým tónem Fizi když šel náhodou kolem kolem Vetusova pokoje.

„Říká se tomu plakát," zazubil se Vetus, a tím šéfa Fizicrew vytočil.

„JÁ VÍM CO JE PLAKÁT, JÁ SE PTÁM CO TU DĚLÁ."

„Líbil se mi... Navíc jsem fanoušek."

Fizi na něj připitoměle hleděl, dokonce zapomněl na svůj pisklavý hlásek.
„Koho?"

„Spíš čeho. Karlovarského filmového festivalu."

„JOO TAK, A TY TAM CHCEŠ JÍT?"

Vetusovi se rozzářily oči štěstím, nečekal, že by se ho na to Fizi vážně dokázal zeptat. Horlivě přikývl.
„Chci."
Už se viděl, jak tráví čas se všemi těmi herci, popíjí kávu v kavárně a sleduje úžasné filmy s oceněními. Celá představa se však okamžitě rozpadla po dalším výstupu magora stojícího před ním.

„TAK NA TO ZAPOMEŇ. MYSLÍŠ, ŽE BYCH TI DOVOLIL SE FLÁKAT V NĚJAKÝ DÍŘE, CO? TAK MAZEJ DO SKLEPA, A UKLÍZET. MORRY TAM MÁ HROZNEJ BORDEL, A TO JÁ NETOLERUJU."
Lusknutím prstu přivolal Domču, a ten po Vetusovi s posměšným úšklebkem hodil koště.

Když se náš trápený hrdina ohlédl do svého pokoje, uzřel, jak mu ti burani ještě strhávají poctivě ukradený plakát ze zdi. Povzdechl si, a vydal se do pověstného sklepa, kde jeho bývalý šéf, spolubydlící, a bůhví co ještě, skladoval nelegální návykové látky.

Když tak zametal popel, prach a několik desítek let starou špínu, bylo mu až k pláči. Sem to dopracovat nechtěl. Nechtěl, aby se z něj stala Popelka bez možnosti šťastného konce, ale asi holt na výběr neměl.

Naštvaně odhodil koště a rozhlédl se. Ve sklepě bylo méně místa než obvykle, a teď mu došlo, čím to bylo. Fizicrew tu měla vyskládané hory krabic s logem Fizishopu. Vetus se zamračil, a do jedné z krabic vyskládané hory strčil, a bylo mu jedno, jestli se v nich nachází Fizi-zbraně, Fizi-merch, Fizi-vysavače nebo termonukleární Fizi-bomby. Celá hora krabic se zřítila jako domeček z Fizi-karet.

Nikolas by lhal, kdyby řekl, že mu to neudělalo ani trochu škodolibé radosti, a proto se rozhodl shodit další. Jaksi to však nevychytal, a o jednu z krabic se rozmázl v jeho zametené hromádce popela. Celý šedivý se vyškrábal na nohy, a z nejbližší zdi si udělal oporu, co ale čert nechtěl, utrpěl další pád. I se zdí. Když se zvedl podruhé, už nebyl ve sklepě.

„Co se to sakra děje?" řekl si Nikolas pro sebe, když se rozhlížel. Viděl tunel, akorát na konci nebylo žádné světlo, takže pravděpodobně neumíral.
„Houby popel, asi jsem se nadýchal nějaký Morryho nedodaný várky-"

Nebojácně se vydal vpřed. Tunel ho zavedl do kanalizace, a Vetus už přemýšlel nad tím, jestli mu tuto krásnou procházkovou cestu Morry zatajoval, nebo jestli tu náhodou Fizicrew nebuduje metro do Bratislavy. Už si říkal, že se vrátí do Fizi-pekla, na odpadním rozcestí ho však zaujala jistá osoba, která za odpadním vodopádem měla postavený malířský stojan a malovala své veledílo v podobě Vetusovy kamarádky Zdeny.

Nikolas na to zjevení chvíli jen nevěřícně civěl, připadal si jako ve snu. V hodně zvláštním snu.

„No konečně," rozlehl se kanalizací hlas té malující osoby. Vetuse to kapku vylekalo, když se na něj otočila.

„Cože to?"

„Konečně jsi tady. Už jsem začínala mít pocit, že mi dal Autor špatné instrukce."

„Autor? Kdo jste?" zeptal se Nikolas, v duchu zpochybňující své mentální zdraví.

„Není to snad jasné? Jsem Autorovo kolečko, jestli rozumíš."

„Jako že má o kolečko víc?"

„No to taky. Zkrátka, jsem Ilustrátor, těší mě Nikolasi."

„Jo.. mě rovněž.. A co tu vůbec děláte? A proč tu jste? A jak o mně víte?"

Ilustrátor se vlídně usmál a odložil štetec, aby mohl vyměnit plátna.
„Autor mě poslal, protože ví, že tě něco tíží na srdíčku. Ta buranská Fizicrew, která si z tebe dělá služku, a ten nesplněný sen, podívat se na KVIFF. Jsi vlastně taková Popelka, že? No a protože jsi Popelka, tak tu pro tebe mám dárek pro Popelku vhodný."
Opět vzal do ruky svůj štětec, a namaloval na své bílé plátno tři oříšky.

Nikolas jen na moment mrknul, chvíli se nedíval, a najednou je Ilustrátor svíral v ruce. Jako by je snad z plátna vytáhl?
„..Jak jste to udělala?"

„To je jeden z autorských vynálezů. Šikovná vecička. Ale teď k věci. Vem si je, a přinesou ti štěstí, stejně jako Popelce."

Vetus přistoupil blíž, oříšky si převzal a chvíli si je prohlížel jako turista Staroměstský orloj.
„Jak mi to pomůže?"

„Vyznáš se přece v pohádkách, rozlousknout to by měla být hračka."

„Takže každý večer mám jeden otevřít a budu tam mít třeba střevíčky?" uchechtl se Vetus.

„Musíš to otevřít najednou."

„Neměl bych spíš postupně?"

„Copak je to adventní kalendář? No, tady je neotvírej, v kanále by ti byly k ničemu. Můžu ti však prozradit, co skrývají. V prvním máš řádné oblečení, abys reprezentoval, v druhém máš lístky na onen vysněný festival, a ve třetím jsou karlovarské oplatky."

Vetus nevěřil svým uším. Tak přeci se tam podívá! Pak se ale zarazil.
„Proč oplatky?"

„Copak ti Fizi dává najíst?"

„..To je pravda. Mockrát vám děkuju."

„Ještě neděkuj, potřebuješ přepravu."

„Nemůžu jet prostě vlakem?"

„To by Autor nedovolil," řekl s poker facem Ilustrátor.
„Mohl by ti vypůjčit nějaký svůj vynález, ale to by nemělo popelkovský ráz."

„A co mám tedy dělat?"

„Ukradni Fizimu z lednice meloun."

„Co??"

„No meloun, vodní. A s koněm si nedělej starosti."
Vetus si schoval své oříšky do kapsy, a když se otočil zpátky k vodopádu, Ilustrátor byl tentam. Doufal tedy, že se mu to celé jen nezdálo.

∆∆∆∆

Děkuji tady Kallathie_too, že za Autora mohla zaskočit :D